Jižní Amerikou od Atlantiku k Pacifiku

Jakmile člověk dostane do ruky auto, zvlášť když ho neměl předtím dva týdny k dispozici, začne mít pocit, že dojede kamkoliv. My jsme se ocitli ve dvou zánovních Toyotách Hilux a vyrazili od chilsko–peruánské hranice skrz poušť Atacama do parku Aymara Lupaca. Jenže zapíchnout prst do místa na mapě a sednout za volant někdy nestačí.

Bydlení u starosty

Asfaltka se mění v prach, zatáček přibývá, padla tma a my po třech hodinách jízdy končíme ve vesničce Chucatamani. Vskutku to není turistická destinace. Na náměstí se ptáme, zda lze někde přespat. Ujímá se nás starosta a lůžka máme v obecním domku s kovovými postelemi zděděnými zjevně po armádě. Voda neteče, ale snídaně je prý v ceně ubytování (110 korun na osobu). Je pozdě, koupit nelze nic, večeříme rum s colou ze zásob a těšíme se na ráno. Na nestandardní, zato autentickou snídani nás v šest ráno, kdy vesničani už čekají u kostela na mši, vede starostův pomocník. Do příbytku z vlnitého plechu, kde žije celá rodina a paní domu nám vaří. Svítí sem slunko, ale ne okny, to jsou díry v plechové střeše. Podává se čaj a něco jako zeleninové rizoto, k tomu kus slepice. Stůl zdobí role toaletního papíru místo ubrousků a myšlenky máme všichni podobné… Tekoucí vodu nemají ani tady, nosí ji v plastových barelech. Na obavy je pozdě, je nandáno. Máme po dvou týdnech vycvičenou střevní mikroflóru. Pak se dozvídáme, že námi vyhlédnutá místa jsou poněkud hůř dostupná. Údaje o délce cesty v mnoha hodinách nás posílají jen na vyjížďku předlouhou soutěskou, na jejímž konci má být pohřebiště Inků. Cesta je na šíři auta, za krajnicí propast, že se nedá ani vystoupit ze dveří. Když jede něco proti, což se naštěstí stane pouze dvakrát, je třeba couvat stovky metrů. Kolem nás to vypadá jako v lomu, jen kousek dole kolem řeky se zelená. Pohřebiště je obehnané zdí a zamčené. Ne, to nebyl dobrý cíl.

Peruánské lázně

Vybavujeme si, co nám domorodci vřele doporučovali: baňos, tedy koupele. Lákavá vyhlídka! I nacházíme cestou zpět kus od vesnice směrovku na Baňos termales. Vede ke kulatému betonovému bazénku s popraskaným dnem, místo vody je tu jen louže. Že by mimo provoz? Po kratším zkoumání nacházíme plastovou lahev plnou vody, která pasuje do otvoru na spodku bazénu. Str­káme ji do díry – a „lázně“ se plní vodou, která teče pod tlakem z trhlin ve dně! Za patnáct minut je bazén napuštěn příjemně teplou vodou po kolena. Je čas zavítat do civilizace. Naši cestu do Areqipe, kde se stavíme, komplikují dva hřebíky v pneumatice. Oprava v servisu v Candarave je zážitek Dvůr zarovnaný vraky a jejich díly, skoro žádný stroj nefunguje, ale majitele žádná komplikace nerozhází. Pneumatiku ručně svléká, zalepuje, za hodinu má hotovo. Celá operace stojí v přepočtu 75 korun.