Problémy v chovu drůbeže 11 Když se rozhodnete vystavovat: 2. pozice – hlava

Minule byla řeč o hřebenech – na kurech jsou zpravidla prvním znakem, kterého si na hlavě všimneme. Podívejme se na další kožní útvary na hlavě, jimiž jsou ušnice a laloky.

Ušnice

Ušnice jsou párové kožovité útvary vyrůstající kurům po stranách hlavy, z dolní strany obklopují vnější zvukovod. Zatímco obvod zvukovodu je pokrytý jemným ušním peřím, povrch ušnic je zpravidla hladký, neopeřený. Ušnice kohoutů jsou větší a výraznější než slepic.

Ušnice jednotlivých plemen se liší velikostí, strukturou a zbarvením. Bíle zbarvené ušnice má většina lehkých nosných plemen. U některých plemen mají ušnice barvu smetanově nažloutlou (vlašky), u jiných jsou s emailovým leskem (hamburčanky), u dalších modravě bílé (brakelky).

Traduje se, že barvě ušnic odpovídá barva skořápky vajec, které slepice snášejí. Slepice, které mají bílé ušnice, snášejí bílá vejce (např. vlašky), slepice s červenými ušnicemi snášejí vejce hnědá (např. maransky, velsumky nebo bílefeldky).

Ušnice středomořských plemen jsou zpravidla větší, hladké, u západoevropských plemen lehkého typu jsou ušnice o něco menší, oválné. Středoevropská plemena lehkého typu i některá západoevropská plemena mají ušnice malé a svraštělé.

U malé části lehkých plemen, např. u našich českých slepic a u plemen asijského typu, jsou ušnice červené, které jsou menší a částečně svraštělé. I ony se vyskytují v různých velikostech a tvarech.

Ušnice několika plemen mají zcela jiné zbarvení, např. u hedvábniček jsou tyrkysově modré, u sumatranek s příměsí černého pigmentu, cemani mají černé. Ušnice vousatých plemen např. antverpských vousáčů, orlovek nebo paduánek by měly být zakryté vousem a jejich barva se zpravidla nehodnotí.

K velkým vadám ušnic patří neodpovídající velikost, tvar nebo struktura, vadou jsou odchylky ve zbarvení. Výlukovou vadou je 50 % jiné než požadované barvy, tj. probělení u červených nebo pročervenání u bílých.

Laloky

Laloky vyrůstají kurům a perličkám na bázi dolního zobáku. Jde o párové kožní útvary vzniklé zdvojením kůže. Jejich základem je zbytnělá, silně prokrvená škára a podkoží. Patří k druhotným pohlavním znakům podobně jako hřebeny, a proto jsou u kohoutů vyvinutější.

Velikost zpravidla odpovídá velikosti hřebene plemene – hlava každého zvířete by měla působit symetricky. U lehkých nosných plemen s velkými hřebeny bývají i laloky velké, u bojových plemen jsou zase naopak velmi malé, u některých nejsou vyvinuty vůbec.

Také plemena s vousem by měla mít laloky velmi malé a plně zakryté vousem. Častou vadou je to, že jsou příliš vyvinuté nebo je vous řidší a méně bohatý a laloky jsou vidět.

Laloky různých plemen mají i různý tvar. U některých plemen jsou požadovány protáhlé (minorky), u většiny by měly být oválné, zaoblené.

K velkým vadám v utváření laloků patří zejména jejich kornoutovité utváření, větší zvrásnění a nestejně utvářené laloky. Výlukovou vadou jsou laloky chybějící u plemen, kde mají být vyvinuté, nebo naopak vyvinuté tam, kde je standard nepožaduje. Výlukovou vadou je i přítomnost jen jednoho laloku.

U některých bojových plemen byly dříve požadovány laloky (i hřeben) kupírované. Kupírování patřilo k přípravě kohoutů na zápasy, které nebývaly jen zábavou, ale důležitou součástí kultury. Dnes je kupírování zakázáno.

Laloky perliček jsou trojúhelníkového tvaru. Kohouti perliček mají laloky výrazně vytočené do stran, u slepic perliček jsou laloky menší, nesené vodorovně. Laloky by měly být na vnitřní straně bílé, na vnější červené. Odchylky od zbarvení jsou vadou a jsou velmi časté. Velkou vadou také je, jsou-li laloky nestejně utvářené nebo velké. Výlukovou vadou to, když jejich utváření odpovídá opačnému pohlaví. Mezi laloky perliček se vyskytuje lalůček, který je vyvinutější u perláků.