Pokračování z FAUNY č. 18.
Vybrané zvíře nejspíš odchytí prodejce nebo dosavadní majitel sám. Nezaškodí, budeme-li pozorně přihlížet jeho počínání. Pomůže nám to pak zvládnout podobnou manipulaci samostatně.
Ryby se odchytávají do sítěk různé velikosti a provedení. Problémy mohou nastat u ryb vybavených různými ostny a výrůstky, u nichž musí být materiál síťky volen tak, aby se v něm nezamotaly a nezranily. Některé trny mohou poranit lidskou ruku a při spojení jejich nositelů s jedovou žlázou přivodit nepříjemné překvapení (perutýni, ropušnice atd.) Také ryby, opatřené ostrým chrupem se dovedou účinně bránit. Jednou ošetřovatel v naší ZOO chytil piraňu rodu Serrasalmus a zakryl síťku rukou, aby ryba nevyskočila. Nehodný tvor mu mžikem odkousl bříško malíčku.
Obojživelníci se chytají do předem navlhčené ruky při zachování přiměřené opatrnosti. Žabky, opatřené na prstech přísavkami se vyhnou uchopení a hbitě odskáčou neznámo kam. Po manipulaci se šípovými žabkami se vyplatí dobře si umýt ruce. K velkým žabám a mlokům se rukou blížíme odzadu tak, aby nás nemohli kousnout. Nejsme-li si jistí účinností zásahu, raději chytáme ocasaté obojživelníky ve vodě do přiměřeně velké a jemné síťky.
Malé krokodýly chytáme rovněž rukou těsně za hlavou, druhá ruka pak fixuje zadní polovinu těla v oblasti pánve. Odchyt si usnadníme zakrytím hlavy krokodýla textilií nebo pomocí prkénka, které jednou rukou držíme těsně nad jeho hlavou. Pod jeho ochranou se pak druhá ruka blíží odzadu ke krokodýlovu krku. Odchyt za ocas není bezpečný. Zvíře přenášíme v mírném předpažení. Větší jedince chytáme pomocí smyčky navlečené na krk, čímž minimalizujeme možnost kousnutí. Můžeme pak zvířeti zavázat zavřené čelisti, k čemuž stačí překvapivě malá síla nebo ho rovnou na smyčce přesuneme do připraveného obalu. Také lze krokodýla šetrně přivázat na dostatečně dlouhou desku. Před transportem je nutné smyčku sejmout, což se dá provést pomocí teraristického háčku, ale i násadou od koštěte.
Suchozemské želvy přenášíme v rukách uchopením po stranách krunýře.
Vodní želvy bývají kousavé a tak je fixujeme za část krunýře, na kterou hlavou nedosáhnou, za zadní nohy nebo za ocas. U velkých a těžkých jedinců potřebujeme pomocníka a s želvou manipulujeme tak, abychom se udrželi z dosahu čelistí. Některé vodní želvy však mají krk velmi dlouhý a dosáhnou daleko dozadu. Nejprve je za ocas nadzvihneme, hlavu s krkem tyčkou přitiskneme k podložce a pak jej teprve rukou uchopíme. Druhou rukou se snažíme želvě zabránit ve škrábání předníma nohama.
Malé ještěry chytáme do jemných sítěk, do jemného očka na konci prutu nebo do ruky. Větší pozornosti je třeba u druhů, odhazujících ocas. Větší ještěry zvládneme manuálně za účasti pomocníka, kdy sami uchopíme ještěra za hlavou a pomocník fixuje zadní nohy a ocas. Vypomoci si můžeme smyčkou nebo textilií, kterou zakryjeme zvířeti na okamžik hlavu.
S nejedovatými hady manipulujeme pomocí háčku, což je kovový půlkruh o různém průměru na konci přiměřeně dlouhého držadla. Háčkem si hada přitáhneme na dosah a potom s jeho pomocí tlakem seshora přitiskneme hlavu k podložce. Druhou rukou uchopíme hada za hlavou. Také si můžeme do své blízkosti přitáhnout hada za ocas. U velkých hadů potřebujeme jednoho či více pomocníků. Když jsme v ZOO přenášeli velkou anakondu jménem Maruška, která měřila 4 metry a vážila kolem 80 kg, bylo třeba tolik lidí, kolik se k ní vešlo. Hada držíme za hlavou jen nezbytně nutnou silou. Při křečovitém sevření bychom mohli poranit krční žebra. Ze stejného důvodu nejsou vhodné všelijaké mechanické kleště.
S jedovatými hady by si začátečník neměl začínat vůbec. Jinak je manipulace rozdílná podle zvyku chovatele a jeho pocitu jistoty. Někteří chytají hady pouze do ruky, jiní používají tyčku, háček nebo fixační smyčku, což je tkaloun provlečený jedním koncem trubky o malém průměru a druhým připevněný k jejímu okraji. Po navlečení oka na hlavu hada se tahem za volný konec smyčka stáhne a had je od manipulujícího udržován na délku trubky.
Pštrosi menších druhů (nandu, emu) se fixují manuálně pomocí dvou osob, které musí stát vedle ptáka, nikoli před ním. Také lze použít desek, kterými se pták přitlačí k pevné stěně nebo neprůhledného textilního sáčku na tyči, pokud se ho podaří ptákovi navléci na hlavu. Dvouprsté pštrosy lze udržet na místě pouze přehrazením proháněcí uličky a pak uklidnit zakrytím hlavy. Přimět k pohybu určitým směrem se dají nejméně třemi osobami, z nichž dvě ho drží po stranách za křídla a třetí zezadu tlačí. Je jasné, že nikdo z nich nesmí selhat. V případě puštění křídla by byli zbylí dva vážně ohrožení. K osobní ochraně při vstupu do pštrosího výběhu se používá tyče tvaru „Y“ nebo alespoň koštěte. Příliš družný pták může být tlakem na krk udržet v potřebné vzdálenosti.
•pokračování ve Fauně č. 20
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat, připravované k vydání v nakladatelství DONA.)