Husa česká

Chtěla bych chovatelské veřejnosti představit jedno neprávem pozapomenuté české plemeno drůbeže – husu českou. Dnes, kdy je poptávka po zvířatech (a tedy i drůbeži) co nejbizarnějších tvarů, barev a velikostí, zůstávají klasická, osvědčená a léty prověřená plemena stranou zájmu, ale konkrétně u české husy je to velká chyba. Když se na ni zadíváte podrobněji, zaujme vás svojí nenápadnou krásou – čistě bílé peří kontrastuje s masově zbarvenými běháky a oranžově červeným zobákem a vše korunují světlounce modré oči. Já osobně mám české husy v oblibě i pro jejich specifickou povahu.

Husy obecně jsou chytří ptáci a mezi různými plemeny hus česká husa vyniká chytrostí, zvídavostí a neohrožeností. Pokud jsou husy s chovatelem v každodenním styku, jsou krotké, svého chovatele poznají, doprovázejí ho po zahradě a asistují u všech jeho činností, což někdy je i na obtíž. Husy jsou i vynikajícími hlídači. Protože bydlíme u lesa, je u nás spousta dravců a husy vždy křikem upozorní ostatní drůbež na jejich přítomnost, takže zdrobnělá plemena slepic, která chováme, se včas běží schovat. I naši psi si zvykli, že husy hlásí každého podezřelého tvora, oddávají se odpočinku a do akce vybíhají až po husím upozornění.

Nezanedbatelnými přednostmi české husy jsou její užitkové vlastnosti. Pravá česká husa spolehlivě vysedí i odvodí housátka, takže chovatel nemusí řešit líheň ani umělý odchov housat, navíc pohled na husu s housátky na zelené trávě žádná odchovna nenahradí. Housata odchovaná pod husou jsou vitální, a máte-li husu zvyklou na chovatele, jsou krotká a důvěřivá i housata. Tohle všechno ale platí pouze pro čistokrevné české husy od solidního chovatele. Každým rokem na jaře mi volá několik lidí, kteří řeší problémy s „českou husou“, již koupili někde na tržišti a která nenasedla na snůšku, vstala z vajec a podobně. Česká husa je střední velikosti, ale má velkou výtěžnost chuťově výborného libového masa a její prachové peří mezi ostatními plemeny nemá konkurenci.

Chov českých hus není nijak složitý. Husy jsou otužilé, takže mohou být celoročně ubytované v jednoduchém dřevěném husníku. My bydlíme na severu Čech a ještě v mrazové kotlině, takže u nás v zimě teploty bývají hodně extrémní – a husy pobývají celou zimu ve výběhu s jednoduchým husníkem. Na­šemu nejstaršímu houserovi je už 17 let a stále působí v chovu. Není výjimkou, že třeba dvacetileté české husy stále odchovávají housata. Husy chováme po párech v dřevěném husníku, podlahu podestýláme slámou. Přes zimu krmíme ovsem, který doplňujeme sennými drolky, vhodná je i míchanice ze šrotu, nastrouhané mrkve a senných drolků. Od konce prosince začneme přidávat pro zvýšení snášky granule pro nosnice v poměru ²/3 zrní a ¹/3 granulí. V této době je také velmi důležité obohatit krmivo vitaminovými přípravky pro drůbež. Od jara do podzimu tvoří velkou část krmné dávky českých hus pastva, kterou doplňujeme přídavkem zrna. Ačkoliv je česká husa na krmivo nenáročná, housata ke správnému růstu potřebují krmivo kvalitní. Malá housata krmíme směsí pro kuřata K1, ze které postupně přecházíme na VKCH2 (směs pro kachny). Vynikajícím doplňkem krmné dávky jsou sekané mladé kopřivy a i malým housátkům dopřejeme pastvu. Pokud by někdo o rozšíření svého chovu o naše národní plemeno husu českou uvažoval, může se obrátit na Klub chovatelů českých hus, kde mu zkušení chovatelé poradí jak s chovem, tak s nákupem chovných zvířat. Kontakt na jednatelku klubu je: e–mail – dedkova.dana@volny.cz, mobil – 739 456 544.

Věřím, že pořízení českých hus nebude nikdo litovat. Navíc je na dvorku mohou doplnit další národní plemena drůbeže – české krůty, české slepice a šumavanky.