Brotogeris pyrrhopterus.
Rod Tirika zahrnuje 7 druhů papoušků menší až střední velikosti. Rozšířeni jsou ve Střední a Jižní Americe. Tirika rudokřídlý je asi 20 cm dlouhý, zbarvení převážně zeleného, líce má šedé, spodní krovky křídelní červené. Obývá především otevřený typ krajiny suché tropické zóny s ojedinělými keři a stromy. Vyskytuje se také na zalesněných svazích kopců, ale i v zemědělsky obdělávaných prostorách. Mimo dobu hnízdění vytváří skupiny čítající až 100 jedinců, někdy i více. Zbarvení poskytuje dobrou ochranu, prozradí se především křikem. Živí se plody, semeny, bobulemi, květy, hmyzem a jeho larvami.
Způsob krmení je třeba přizpůsobit zvyklostem v přírodě. Autor článku je popisuje takto: každé ráno dává tirikům salát z ovoce a zeleniny, které rozkrajuje na malé kousky a poté je smíchá. Používá např. jablka, hrušky, banány, fíky, celer, paprikové lusky, rajčata, vinné hrozny, pomeranče, datle, mrkev aj. Tirikové dávají přednost sladkým a šťavnatým druhům ovoce, co jim chutná méně, konzumují až nakonec.
Kromě uvedeného krmení, dostávají tirikové v ranních hodinách ještě kaši pro lorie, do které přidává chovatel pyl z květů a vitaminové přípravky. Hustotu této kaše upravuje přidáním vody. Kromě tirikům chutná tato kaše také pyrurům, aratingám a amazónkům, kterým se chovatel také věnuje.
Navečer dostanou tirikové směs semen tohoto složení: 32 % kardi, 23 % dari (jedná se o druh prosa, patří také do čeledi lipnicovitých). 10 % milo (to je drobnozrnný čirok, červený poddruh dari), 10 % neloupané rýže Paddy, 10 % ovsa, 5 % pšenice, 5 % pohanky, 5% semence. Stále mají tirikové k dispozici suché vaječné krmivo, měkké krmivo pro ptáky beo smíchané s tukovým krmením typ III (zn. Claus), směs sušeného ovoce pro papoušky a nechybí samozřejmě ani grit a písek. Střídavě dostávají tirikové trochu slunečnice (také v naklíčeném stavu), kukuřice a garnáty (Gammarus). V pozdním létě se jim nabízejí celá květenství nezralé slunečnice. Vodu dostávají tirikové samozřejmě denně čerstvou, někdy i dvakrát za den, protože se vydatně koupou a vodu znečistí.
Krmivo je nutno umisťovat co nejvýš, protože tirikové jen zřídka létají na zem.
Chovatel získal v pozdním létě 1996 pár tiriků rudokřídlých. Nejdříve je umístil do společné voliéry, což proběhlo bez problémů. Koncem ledna 1997 přemístil pár do mini voliéry (100 x 90 x 80 cm). Hnízdní budka byla na tuto klec zavěšena zvenku. Byla opatřena zásuvkou, která usnadňovala její čistění.
Již za dva týdny uvykání se začala samička o budku zajímat a trávila v ní stále víc a víc času. Později navštěvoval budku také sameček. První vejce bylo sneseno 20. února. Celá snůška čítala osm vajec, ale nebyla oplozená. V polovině dubna se ptáci často pářili a od 18. 4. v rozmezí 2-3 dnů začala samička znovu snášet vejce. Celá snůška čítala 6 vajec, z nichž byla 3 oplozená. 8.5. navečer seděla samička načepýřená mimo hnízdo, zřejmě onemocněla. Chovatel ji odchytil a umístil ve speciální nemocniční klícce vytápěné žárovkou. K pití podával silnou černou kávu. Byl velmi překvapen, že již druhý den byla samička čilá a mohla být vrácena do chovné klece. Samozřejmě byla snůška zachlazená. Krátce na to, byl pár tiriků z chovné klece přemístěn do společné voliéry, aby byla případná další snůška oddálena.
Když začal být pár tiriků v květnu 1998 agresivní vůči ostatním spoluobyvatelům voliéry, byl přemístěn do klece, jejíž rozměry byly 90 x 90 x 90 cm. Klec byla umístěna tak, aby měl chovný pár dokonalý kontakt (zvukový a vizuální) s ostatními tiriky v chovu, což je pro úspěšný průběh hnízdění velmi důležité.
Od 6. června začala samice snášet vejce. Snůška čítala 5 vajec, z nichž byla 4 oplozená. Zahřívání obstarala sama samice. 6.7.se vylíhlo první mládě a potom další dvě. Ze čtvrtého vejce se mládě nevýlihlo. Doba inkubace byla cca 23 dnů. Vylíhlá mláďata se vyvíjela rovnoměrně a ve stáří 13 dnů mohla být okroužkována kroužky o průměru 5mm. 21.8. vylétlo z budky první mládě a následující den obě ostatní - od vylíhnutí uplynulo 48 dnů. V dalších dnech trávila mláďata většinu dní a nocí v budce. Asi 5 týdnů poté, co první mládě opustilo budku, byla celá rodina přemístěna do společné voliéry.
Chovatel doporučuje ze svých zkušeností chovat od každého druhu tiriků nejméně dva páry. Rytmus držení: šest měsíců mají být tirikové umístěni v kleci s cílem zahnízdit. Po skončení hnízdění má být přestávka 18 měsíců s přemístěním páru s mladými do velké společné voliéry k proletu.
Z časopisu Gef.Welt 6/99.