V článcích o řepě, lebedě, kukuřici nebo u brambor byla zmínka také o siláži. Podívejme se dnes, jak ji připravit. Siláž je v zimním období vhodnou náhradou zeleného krmení a slepice, kachny, husy i pižmovky si na ni rychle zvyknou. Jako vhodný zdroj krmiva může posloužit i při odchovu mláďat, kdy je potřeba více krmení. Také se využijí zbytky ze zahrady nebo pole, které by se jinak vyhodily, protože je drůbež v krátké době nestihne sezobat.
Jak siláž vzniká?
Podobně jako kyselé zelí – bez přístupu vzduchu, působením mléčného kvašení cukrů obsažených v silážované hmotě. Hmota se uchovává v kyselém anaerobním prostředí. Jde o složitý biochemický děj, kdy bakterie mléčného kvašení produkují z volně dostupných ve vodě rozpustných cukrů kyselinu mléčnou, CO2 a vodu. Některé bakterie vytvářejí také další kyseliny, např. mravenčí nebo octovou. Kyselina mléčná snižuje pH hmoty – zvyšuje kyselost a vytváří prostředí nevhodné pro množení nežádoucích bakterií, kvasinek a plísní. Je důležité, aby dostatečně nízkého pH bylo dosaženo co nejdříve.
Jaká krmiva jsou pro silážování vhodná?
Obecně platí, že plodiny s vysokým obsahem cukru, např. kukuřice nebo brambory, jsou dobře silážovatelné, krmiva bohatá na bílkoviny (např. vojtěška a luštěniny) se silážují hůře. Důležitý je obsah cukru, ze kterého „žijí“ mikroorganismy produkující kyselinu mléčnou, jež siláž konzervuje. Proto musí být součástí siláže i sacharidové krmivo, např. kukuřice nebo pařené brambory. Použít se dá i odpad při výrobě piva (mláto, sladový květ).
Schopnost krmiva fermentovat (kvasit) s nízkými ztrátami hmotnosti, kvality a živin se označuje jako silážovatelnost. Vliv má také obsah vody, resp. Sušiny, a hodnota pH.
Plodiny lze rozdělit na:
•
lehce silážovatelné – brambory, cukrová řepa, kukuřice, slunečnice, pšenice, ječmen, čirok, ale také hlízy i nadzemní část topinambur;
•
středně silážovatelné – trávy, krmná kapusta, jetel, hrách, bob, peluška, ale také lebeda, mrkev nebo řepný chrást;
•
těžce silážovatelné – vojtěška, štírovník, mokřadní rostliny.
Rostliny je potřeba sklízet v odpovídající zralosti, měly by být zdravé, nezaplevelené a čisté. Pozdní sklizeň zpravidla znamená vyšší obsah vlákniny, kterou většina druhů drůbeže nevyužije.
Příprava surovin
Rostliny pro silážování je potřeba připravit tak, aby bylo možné materiál co nejlépe napěchovat do připravených nádob a vytěsnit vzduch. Píce se nechá mírně zavadnout, nařeže nebo naseká se na kousky o délce 10 až 20 mm. Píci s větším obsahem sušiny je potřeba zpracovat na drobnější kousky. Řepa nebo brambory se rozdrtí či nakrouhají. Pro drůbež je vhodnější siláž z vařených brambor, které pak stačí nechat jen trochu zchladnout a ještě za tepla rozmačkat. Materiál nesmí být zapařený či znečištěný, nesmí obsahovat zeminu nebo dokonce trus.
Pro zlepšení kvality siláže
Pro zlepšení kvality siláže, urychlení zrání i prodloužení trvanlivosti se při silážování používají speciální přípravky, kterých je více druhů. Přípravky je možné rozdělit na biologické, biologicko–chemické a chemické. Tyto konzervanty se používají u pícnin středně a hůře silážovatelných, aby urychlily kvasný proces a potlačily rozvoj nežádoucích plísní a kvasinek. U lehce silážovatelných pícnin je není potřeba používat.
Biologické přípravky obsahují několik druhů a kmenů bakterií mléčného kvašení nebo bakterie mléčného kvašení a enzymy. Jejich přidáním může proces kvašení proběhnout rychleji, sníží se tak riziko, že se rozmnoží nežádoucí bakterie apod. a siláž se zkazí. Při rychlé fermentaci bude také zachováno více živin. Prodávají se tekuté, které se snadno aplikují, ale je potřeba dát pozor na dobu použitelnosti, nebo granulované, jež není vhodné používat, pokud má hmota obsah sušiny vyšší než 45 %.
Biologicko–chemické přípravky obsahují kromě bakterií mléčného kvašení a enzymů také soli kyseliny benzoové a sorbové, které zamezují rozvoji plísní a kvasinek, zčásti potlačují i množení hnilobných bakterií. Přípravky se doporučuje použít u siláží, které se budou zkrmovat až později, nebo u těch, kde se po otevření bude siláž spotřebovávat delší dobu.
Chemické přípravky ihned okyselí silážovanou hmotu a potlačí nežádoucí mikroorganismy. Obsahují především kyselinu mravenčí a propionovou a jejich soli. Vhodné jsou zejména při silážování hmoty s nižším obsahem sušiny nebo pokud počítáme s tím, že se siláží bude krmit až v teplém letním období.
Biologické přípravky bývají levnější než chemické. Se všemi je potřeba manipulovat podle doporučení výrobce.
V čem silážovat?
Ve velkém se používají silážní jámy nebo věže. Doma si siláž můžeme připravit v jakékoli vhodné nádobě – v sudu, tlustém igelitovém pytli nebo i v kbelíku. Nádoba by měla být uzavíratelná, velikost nádob na silážování volíme tak, abychom načatou siláž ideálně zkrmili nejlépe do týdne. Důležité je, aby použité nádoby byly čisté. Použité plastové nádoby by měly být vhodné pro uchování kyselého obsahu. Nádoby umístíme na místo, kde se budou později skladovat. Siláž by neměla zmrznout, vhodné není ani teplé prostředí. Dbát bychom měli také na to, aby nedošlo k odtoku kyselé silážní šťávy. Vhodné je na dno nádoby napěchovat alespoň třícentimetrovou vrstvu sena nebo slámy, která zachytí přebytečnou šťávu.
Vlastní silážování
Do připravených nádob je potřeba navrstvit silážovanou hmotu a pořádně ji ušlapat. U té, co připravujeme doma, dáváme vrstvu neřezaného řepného chrástu, menší vrstvu vařených brambor. Poté se hmota pořádně sešlape, pozor na zbylé vzduchové „kapsy“ je potřeba dát zejména u okrajů. Následně se přidá další várka, sešlape se a pokračuje se až do naplnění sudů.
Sešlapání nebo udusání je velmi důležité, z připravené hmoty se vytěsní vzduch a připraví se tak podmínky pro množení bakterií mléčného kvašení.
Po naplnění je potřeba hmotu zatížit a sudy pořádně uzavřít. Používáme igelit, na něj plastovou nebo dřevěnou desku a na tu kámen. Ve starší literatuře se doporučuje nahoru navršit vrstvu jílu. Hotovou siláž je vhodné zakrýt víkem, pro zamezení zápachu ještě vrch sudu obalujeme potravinovou fólií.
Jak ji použít?
Připravenou siláž je možné zkrmovat už za 4–8 týdnů, kdy končí mléčné kvašení. Kvalitní siláž má sytou olivovou až zelenou barvu, je pevné konzistence, nerozpadá se, voní po kysaném zelí nebo okurkách.
Po otevření je potřeba siláž co nejdříve zkrmit nebo omezit plochu, ke které má přístup vzduch, a siláž vždycky zase pořádně přikrýt.
Zkrmovat ji lze všem druhům drůbeže. Hotovou siláž smíchám se šrotem. Drůbež ji dobře přijímá, pokud se zkrmuje každý den a nekombinuje se s míchanicí s jinou vlhkou složkou, např. jen z vařených brambor.
Vyzkoušenou mám siláž v kombinaci řepný chrást, mrkev, vařené brambory, déle mladá lebeda a vařené brambory nebo jen samotné vařené brambory, přidat se dají i mladé kopřivy. Orientační dávka pro slepice je 20 g na kus a den (může se až 50 g). Zkrmování siláže může negativně ovlivnit líhnutí, proto v období sběru násadových vajec siláž zkrmuji jen minimálně.