Caviaterapie – morče, nejenom mazlíček, ale také malý „léčitel“
Zvířata pomáhají
Již od roku 1919 např. v nemocnici St. Elizabeth ve Washingtonu využívali chov zvířat a terapie s nimi u pacientů trpícími psychiatrickými problémy, než je vytlačily léky. Zooterapie je dnes jednou z mnoha rozvíjejících se složek léčebné terapie. Zvířata pomáhají rozptýlit a uklidnit, pomáhají zvládnout chronickou (dlouhotrvající) bolest a vyrovnat se s izolací i samotou. Snižují stavy úzkosti a bylo zjištěno, že za přítomnosti zvířat se úzkost u dospělých pacientů dvojnásobně sníží. Zvířata mají samozřejmě vliv i na děti. Kladně ovlivňují autistické děti, které pak zvládají lépe nejenom pobyt v neznámém prostředí a komunikaci s cizími osobami, ale byly i otevřenější. Zvířata v terapii mají u dětí příznivý vliv na rozvoj učení, sociální chování a motorické dovednosti, pomáhají rozvoji emocí i inteligence. Účinek zooterapie s morčaty a jinými hlodavci působí tzv. „kontaktní komfort“, kdy dotyk upevňuje vztah mezi lidmi a zvířaty, navozuje relaxaci a snižuje kardiovaskulární reakci na stres.
Může se využít i vlastní chov, např. v domovech pro seniory, školách, ústavech, nemocnicích, který má klady i zápory. V současné době je chov zvířat na vzestupu, jeho přínosem je častý a intenzivní kontakt se zvířetem. Morče je jedno z nejlépe chovatelných zvířat. Je malé, ale robustní, s denní aktivitou, nenáročné na péči, sociální, přátelské k manipulaci a ozývá se, i chce-li potravu.
Vhodnost morčete
Florence Nightingale již roku 1860 napsala, že malá zvířata jsou výbornými společníky především pro chronicky nemocné pacienty (snižují jim pocit méněcennosti). Caviaterapie (terapie s morčaty) je indikována nejčastěji u osob postižených autismem, demencí, duševními a neurologickými poruchami a epilepsií. Morče se nejčastěji využívá v dotykové aktivitě, dotyk je druhem komunikace a morče má rádo drbání za ušima a různé hry. Naučí se prolézat bludiště, přelézat/prolézat překážky či „panáčkovat“. Vzhledem k tomu, že nešplhá a neskáče, je využitelné u pacientů upoutaných na lůžko či invalidní vozík. Morče nekouše a snese i neobratnou manipulaci. Je-li navyklé na kontakt, neutíká. Je zvědavé a komunikuje aktivně. Pravidla pro zooterapeutickou práci s domácími zvířaty a mazlíčky zajišťuje za Evropskou unii organizace ESAAT (European Society for Animal Assisted Therapy) a v České republice pracuje řada organizací s vlastními pravidly.
Ze zahraničních studií, využití u dětí
Další část popisuje některé zdravotní indikace, při nich bylo morče použito a podílelo se tak na zlepšení pohody dětí. Téma bylo publikováno v zahraničních studiích, tato část příspěvku je stručným překladem těchto materiálů. Morče se využívá nejvíce u dětí s poruchou autistického spektra a u seniorů. Na Slovensku doc. Kršková s kolektivem realizovala zajímavou studii, kdy bylo k zooterapii využito z tzv. „kapesních zvířat“ i morče (dále králík, křeček, želva) jako doplněk ke standardní léčbě klientů s poruchou autistického spektra kromě standardní léčby (léky a vitaminy) sluchového tréninku se zprostředkovanou komunikací a psychoterapií. Kontakt s malým zvířetem kladně ovlivnil rozvoj empatie, kognitivní rozvoj a socializaci, snížil stereotypní chování a agresivitu dětí. Děti v interakci se zvířetem upřednostňovaly neverbální komunikaci.
V obdobné studii ve Francii využili také morčata u dětí s poruchami autistického spektra. Přítomnost morčete zlepšila sociální interakce se známými lidmi, morče bylo pro děti zajímavější než cizí osoba. Kladně ovlivnilo kvantitu i kvalitu sociálního chování dětí a zlepšilo verbální i neverbální komunikaci. Při kontaktu se zvířetem děti více komunikovaly s ostatními dětmi. Zvíře bylo nedůležitějším prvkem komunikace (verbální i neverbální) s jinými lidmi. Děti s autismem, jež měly zkušenosti se zvířetem dříve, o něho ale jevily menší zájem. Nejznámější studii zooterapie s využitím morčat u dětí s poruchami autistického spektra realizovala O’Haire a kolektiv v Austrálii. Do tříd školek a základních škol (128 dětí, věk asi od 5 let do 13 let) byly umístěny klece se dvěma morčaty stejného pohlaví. Kolektiv odborníků sledoval sociální interakce dítěte s normálním vývojem (zdravého) a dítěte s poruchou autistického spektra. Interakce s morčetem byla rozšířena o péči o morče, čištění klece, morčata se také volně pohybovala v kruhu dětí, děti je kreslily, modelovaly, fotily. Pokud bylo morče přítomno, děti s autismem se více zapojily do hry, zlepšily sociální chování, také se snížilo problémové chování. V další podobné studii bylo 99 dětí, z toho 33 s poruchami autistického spektra. V každé skupině bylo jedno dítě s autismem a dvě děti s normálním vývojem.
Po vyhodnocení videozáznamu (10 minut normální hra s hračkami, 10 minut hra s dvěma „třídními“ morčaty) bylo zjištěno, že děti s autismem byly aktivnější za přítomnosti morčat než při hře s hračkami. Více se smály a měly méně negativních reakcí, pokud byla ve skupině s nimi morčata. To ukázalo, že přítomnost zvířat (i morčat) významně zlepší sociální chování autistických dětí a více je zapojí do činností. Porovnáním míry vzrušení dětí s autismem a dětí s normálním vývojem (tiché čtení, čtení nahlas, volná hra s vrstevníky a hračkami a hra s vrstevníky a morčaty) byla zjištěna vysoká vzrušivost dětí s autismem u všech aktivit, nebyla-li přítomna morčata, ve srovnání s dětmi s normálním vývojem. Morčata ve třídách či jiných institucích mohou působit jako výborný „nárazník“ pro děti s poruchou autistického spektra. Pozitivní změny u dětí potvrdili v dotazníku učitelé i rodiče. Většina rodičů uvedla, že se jejich děti do školy více těšily, když tam bylo i morče.
Morčata dokážou vytrhnout děti s poruchami autistického spektra z jejich „bubliny“ a pomoci jim se sociálně zapojit. Přítomnost morčete ve třídách může mít pozitivní efekt na atmosféru ve třídě a zvýšit motivaci dětí, zlepšit aktivitu a zapojení dětí, a to nejen dětí s poruchami autistického spektra, ale i s hyperaktivitou, ale samozřejmě i dětí bez zdravotních komplikací.
V České republice se morčata, ale i potkani či jiní hlodavci používají např. jako doprovodní koterapeuti ke canisterapii.
Častými návštěvníky jsou např. v Thomayerově nemocnici na oddělení dětské neurologie, v centru následné péče, na jednotce intenzivní péče, na neurologické klinice, pediatrické klinice; na lůžkových odděleních Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Jejich chov je znám také např. v Domově pro seniory v Dobřichovicích, v Domově pro seniory (středisko služby C1) v Domově Korýtko, v Domově Kněžny Emmy v Neratovicích a v řadě dalších domovů a centrech po celé republice. Klienti jsou v kontaktu s morčetem a to dělá společnost.
Závěr
Morče je díky své velikosti, mírnosti a odolnosti součástí aktivačních a terapeutických programů pro děti i dospělé. Jeho přítomnost uklidňuje, odvádí pozornost od bolesti a náročných vyšetření, dodává psychickou podporu při dlouhodobé hospitalizaci, při stresových situacích. Morče se také účastní psychoterapie deprivovaných a zneužívaných dětí, je námětem k popovídání. Pomáhá prolomit bariéru při komunikaci. Významnou roli má při rekonvalescenci (i u lidí v kómatu).
Morčata nejsou v zooterapiích příliš často využívána na rozdíl od psů, koní, popř. koček. Nebylo publikováno mnoho vědeckých publikací ke caviaterapii oproti canisterapii či hipoterapii. Je samozřejmé, že nejenom morčata, ale všechna zvířata mají na člověka kladný vliv (pokud se jich nebojí nebo na ně nemají alergii), ať již ovlivňují jeho zdraví fyzické, či psychické.
Morče je vhodný zooterapeut pro různé věkové kategorie, nejenom k malým dětem (většinou dětem s poruchami autistického spektra), ve školních kroužcích, ale i u dospělých či seniorů, ať již formou návštěvní, či přímo chovem v instituci, v ústavech, pokud lze i v nemocnici atd.
Ivana Gardiánová, Alena Bartoňová
