„Záhadné“ olizování

V posledním čase jsem dostal množství e-mailových dotazů, jejichž jediným tématem bylo „záhadné olizování“. Lidé se mě prostě dotazují, proč je jejich psi olizují. Otázka pro kynologa určitě pošetilá. Ale nesluší se mávat rukou nad pejskařskými novici. Podívejme se tedy na tento problém poněkud podrobněji.

Počátky

Olizování má svůj prapůvod v neonatálním chování štěněte, kdy se psí nemluvně snaží najít bradavku své matky, aby mohlo sát mléko. Fenky zase olizují svá štěňátka, aby je očistily a zahřály a aby také jazykovou masáží usnadnily jejich vyměšování.

Toto prapůvodní olizování je ve psím jazyce přesměrováno a slouží jako signifikantní komunikační kanál.

Olizování vzduchu

Olizování pysků a „vzduchu“ je jedním z gest pro uklidňující chování. Pes ostentativně vyplázne dlouhý jazyk z tlamy, náznakově olizuje vzduch a tiše pomlaskává, čímž uklidňuje jiného psa (psy) a dává najevo svoje mírumilovné úmysly a mírnou podřízenost. Toto gesto má „kolébku“ ve štěněcím věku, kdy malý psík žebronil o potravu.

Metody uklidňujícího chování se štěňata učí již ve velmi raném věku, asi od šesti týdnů. „Je velmi důležité, aby štěňata a vlčata byla schopná zklidnit a umírnit dospělé už od začátku společných styků tím, že apelují na rodičovské chování,“ zdůrazňuje Roger Abrantes v knize Řeč psů.

Vítací rituál

Vítací rituály jsou nesmírně důležité pro všechna sociální zvířata, poněvadž jsou geneticky naprogramována k tomu, aby cizince přijímala s nedůvěrou. „Když se setkají dvě agresivní zvířata, místo aby se zabíjela, začnou provádět vítací rituál,“ píše Roger Abrantes v Řeči psů. Vítací rituál je složen z modifikovaného chování – především ze sexuálního a rodičovského chování. Jednou ze složek vítacího rituálu je i olizování.

Čištění

Olizování sebe sama patří ke komfortnímu chování a jde výhradně pouze o čištění a „péči o vlastní zevnějšek“.

Sexuální chování

Sexuální chování je motivováno silným rozmnožovacím pudem, který hraje klíčovou roli ve vývoji všech druhů.

Během říje hraje u psů důležitou roli i olizování: prvním kontaktem samce a samice je očichávání čenichu, následuje kontakt čenichů a ocasů a konečně genitálií. Samec samici vzrušeně očichává, olizuje a flémuje (tento výraz pochází z němčiny a znamená nasávání pachových informací Jacobsonovým orgánem).

Jacobsonův orgán

Canalis incisivus – Jacobsonův orgán – je kanálek, který spojuje nosní a ústní dutinu. Vede přes tvrdé patro a má vývod za prostředními řezáky v horní čelisti. „Jacob­sonův orgán předává olfaktorické informace z ústní do nosní dutiny, což znamená, že pes vnímá chuť i pach látek současně,“ vysvětluje Roger Abrantes v Řeči psů. „Samci analyzující moč hárající feny často cvakají zuby a sliní a to umožňuje přenos pachových částic Jacobsonovým orgánem.“ (Tomu se říká flémování; pozn. aut.)

Proč nás psi olizují?

Z mnoha důvodů – jedním z nich je náklonnost. Samo­zřejmě jde i o uklidňující gesto (neboli uklidňující chování, jak jsme si naznačili výše). Při olizování se však v psím mozku počne uvolňovat endorfin, který psa uklidňuje, dává do pohody a podněcuje jeho veselost.

Samozřejmě že pes se olizováním rovněž dožaduje naší pozornosti. Je zajímavé, že psy často nutí k dalšímu olizování i negativní lidská pozornost (např. odhánění); každá pozornost je pro něj patrně lepší než žádná...

Olizováním nám však pes také může signalizovat svou podřízenost. Takto se chovají podřízení vlci ve smečce k nadřazeným kolegům v hodnostní hierarchii. Pes nám dokazuje, že nás uznává za šéfa.

Léčivé sliny?

Všichni pejskaři vědí, že pokud se zraní, snaží se je jejich pes olízat. Psi si také pečlivě olizují vlastní zranění. Jsou psí sliny léčivé? Částečně ano...

Psí sliny obsahují dezinfekční látky a biologicky aktivní složky, které hubí bakterie a působí protizánětlivě (je to např. enzym losozyn a histatin). Losozyn napomáhá zastavení růstu bakterií (např. streptokoka). Histatin zase přispívá k regeneraci tkání. Natržená tkán se však zatáhne až příliš rychle, takže jizva je potom jako nateklá a plasticky vystupuje z pokožky.

Bylo prokázáno, že astmatikovi, kterému často jeho pes olizoval obličej, se jeho potíže znatelně zlepšily.

Psí sliny rovněž mohou zvyšovat imunitu. Ale: nic se nemá přehánět – v psí tlamce najdeme mnoho dalších mikroorganismů, které lidem mohou uškodit. Rovněž psi – při svých pátracích misích – olizují kdeco a do jejich tlam se mohou dostat nebezpečné organismy, které jim sice neuškodí, ale člověku ano. Je pravda, že „čisté“ psí sliny obsahují méně choroboplodných zárodků než u lidí, ale lidem mohou způsobit zdravotní problémy, i když pro psy jsou neškodné.

Lékaři (humánní i veterináři) tvrdí, že psí sliny by se nikdy neměly dostat do otevřené rány. To platí i pro psy – proto se např. po operaci opatřují tzv. límcem.

Post scriptum

Geniální expert na psovité šelmy Eberhard Trumler ve své knize Rozumíme psům? v kapitole Životně důležitá špína píše: „Děti, které vyrůstají ve sterilním prostředí, jsou teoreticky kandidáty smrti. Mají štěstí, když to přežijí.“ A na jiném místě dodává: „Proto je v mých očích přecivilizovanost mnohem nebezpečnější ohnisko nemocí. To bychom vlastně měli ve dvacátém století pochopit. Kdo nemůže přenést přes srdce, že malému miminku pes něžně olízne obličej, ať si dá říct, že za takových okolností bude nejlépe, když si nepořídí ani psa, ani dítě. Já, který říkám tyhle příšernosti, to vím, protože mám sedm dětí, které vyrůstaly mezi psy. Sedm dětí, které potřebovaly lékaře jen tehdy, když byla tržná rána na hlavě příliš dlouhá, než aby jí postačilo ke zhojení láskyplné olizování psího jazyka.“