První pomoc 2 – Když se pes dusí
Mnohá plemena, zvláště krátkolebá, mají tendenci k obtížnému dýchání při větší zátěži a v teplém počasí (anglický buldok, Mops, Francouzský buldoček, pekinéz). Dlouhé měkké patro, problematická stavba průdušnice – to jsou problémy navozující dušení, častější u některých módních plemen při nevhodné chovatelské praxi, zvláště u množitelů. Zodpovědný chovatel nepoužívá k chovu feny a psy, u kterých se projevily problémy ve stavbě horních cest dýchacích a tím dechové obtíže, protože původ je geneticky podmíněný.
Nejčastější příčinou náhlého dušení je vdechnutí cizího předmětu. Pes se snaží předmět vyfrknout při uvíznutí v dutině nosní – tráva, drobek – nebo vykašlat při uvíznutí v krku, méně často až v průdušnici. Většinou se psovi podaří vdechnutý předmět vykašlat, pokud ne, začne se dusit, může upadnout do bezvědomí a dojít až k zástavě dechu. Pes nejčastěji vdechne kousky jídla, drobnější kosti při hltání, drobné hračky, rozkousané hračky, kamínky, knoflíky. Pozor zvláště na štěňata, konkurenci psů při krmení a házení předmětů na „aport“.
Hlavními příznaky, že se pes dusí, jsou neklid, frkání, silný kašel, návaly na zvracení, chrčení.
Co dělat?
Nutná je okamžitá pomoc. Pes je ve velkém stresu a může i pokousat svého majitele. Zákrok je nutný provést klidně, ale rozhodně. Jednou rukou se obejme horní čelist a druhou dolní a přiměřeným tahem se tlama otevře. Určitou pomocí a mírnění zavírání tlamy psem je přetažení pysků přes zuby. Je lépe, když je možnost, aby jeden člověk otevřel psovi tlamu a druhý se podíval do krku a uvízlý předmět vytáhl. Pokud žádný předmět nevidíte, položte psa na bok tak, aby měl hlavu níž než tělo. U malých psů je možno si psa položit na kolena, chytit ho rukama po stranách těla a prudkým stlačení směrem k hrudníku pomoci vykašlání (jako bouchnutí do zad člověka). U velkých psů je možno se pokusit obejmout pažemi břicho a pěstmi pevně a prudce stisknout směrem k hrudníku.
Je-li pes v bezvědomí, je nutno vytáhnout jazyk, nejlépe s použitím kapesníku, kousku oděvu a vyčistit dutinu ústní od nečistot, zvratků a případné překážky. Pokud pes stále nedýchá, je nutno začít s resuscitací. Narovnat psovi hlavu a krk a zkusit dýchání z úst do nosu, u štěňat a malých plemen do nozder a tlamky, u velkých do nozder. Hloubka vdechu se musí přizpůsobit velikosti psa, vzduch nesmí unikat přes pysky. Vdechy musí být pomalé, asi jednu vteřinu, musí být rovnoměrné asi po třech vteřinách do obou nosních otvorů, po vdechu následuje výdech (pohyb hrudníku). Počet vdechů u malého psa je 20–25, u větších 15–20 za minutu. Pokud pes začne dýchat, nechte jej ležet v přirozené poloze s nataženou hlavou a vyplazeným jazykem.
Je nutné sledovat srdeční akci na hrudníku nebo pulz na vnitřní straně stehna. Při zástavě je nutná i masáž srdce, která se provádí obdobně jako u člověka, jen pes neleží na zádech břichem nahoru. Leží pravým bokem na podložce. Dlaň jedné ruky je položena psovi na žebra nad srdcem v místech, kde se hrudníku dotýkal ohnutý psův loket, ten je mírně předsunutý. Druhá ruka je položena na hřbet první ruky a zatlačuje se dolů takovou silou, aby se hrudník promáčkl asi do poloviční výšky nad podložkou. Síla musí být úměrná velikosti psa (doga – Čivava), aby nedošlo ke zlámání žeber. V ideálním případě je hrudník stlačován rychlostí 80 až 100 stisků za minutu, takže patnáct stlačení by nemělo trvat déle než deset sekund. Je optimální kombinovat dýchání a masáž srdce, po třech stlačeních jeden vdech. I když se pes „zotaví“, začne volně dýchat, případně se i pohybovat, kontrola veterinárním lékařem je vhodná.
Jinou příčinou náhlého dušení jsou alergické reakce, zvracení, úrazy a také nadměrný stres zvláště u nervózních psů. V takových situacích je rychlá návštěva veterináře nezbytná.
Občasné nebo časté dušení bez zjevné jednoduché příčiny vyžaduje důkladné vyšetření a diagnostiku příčiny, aby bylo možno tyto stavy léčit a vyvarovat se jich.
