Zemský hřebčinec Moritzburg
Lovecký zámek
Čtyři kulaté věže zámku se zrcadlí na vodní hladině a vytvářejí dokonalý barokní obraz. Jdete po hrázi rybníka a říkáte si, že za chvilku uslyšíte dusot kopyt a projede kolem vás kočár s královským párem, a jakmile se setmí, přijede Popelka na svém Juráškovi! Právě zde se totiž v roce 1973 natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku a dodnes tu od listopadu do února (tentokrát 18. 11. 2017 až 25. 2. 2018) pořádají výstavu zasvěcenou této pohádce. Spatřit tak můžete filmové scény, kostýmy i multimediální inscenaci. Původně zde stál renesanční lovecký zámeček, který však přebudoval kurfiřt August II. zvaný Silný na barokní lovecký zámek. Kurfiřt tu chtěl pořádat okázalé slavnosti a výstřední hony. Architekt M. D. Pöppelmann dal založit nové rybníky, které zámku dodaly zdání vodní pevnosti. Našli bychom dokonce přístav a maják! Na úpravě a vybavení interiérů sedmi sálů a více než 200 komnat se podíleli ti nejlepší řemeslníci a umělci ze Saska. Avšak po smrti Augusta Silného zůstala přestavba nedokončená. Dnes je zámek Moritzburg známým místem, kde se scházejí milovníci saského baroka, míšeňského porcelánu a samozřejmě Popelky.
Zajímavosti z pohádky
Pohádku Tři oříšky pro Popelku netřeba představovat, bez ní si už ani nedovedeme představit Vánoce. Věděli jste ale, že kočár, ve kterém se veze královský pár, je v současné době vystaven v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem? Filmového Juráška hráli dva koně – na ježdění využívali Ibrahima, což byl arabský plnokrevník narozený roku 1956 (od roku 1960 běhal překážkové dostihy a později se dostal do stájí oddílu Československý film Praha). V době natáčení mu bylo 17 let. Ve stáji ho zaskakoval německý kůň Kalif, protože čeští koně se kvůli celním předpisům nemohli vozit přes hranice kvůli nakažlivým chorobám. V posledním záběru filmu jedou Popelka a princ na koních přes zasněženou pláň. Pavel Trávníček při natáčení této scény zapadl i s koněm do sněhu a Libuše Šafránková tak pokračovala v jízdě dál sama, protože scénu nebylo možné opakovat – byly by na ní vidět stopy z nepovedeného záběru. L. Šafránková byla velmi dobrou jezdkyní a nedělalo jí problém jezdit v dámském sedle, protože byla zvyklá jezdit i bez sedla. Ale ve scéně, kde v lese s Juráškem přeskakuje padlý kmen stromu, měla kaskadérku, protože režisér Vorlíček nechtěl riskovat případné zranění hlavní hrdinky. (Zdroj: https://www.csfd.cz/film/9430-tri-orisky-pro-popelku/zajimavosti)
Z historie Zemského hřebčína Moritzburg
V roce 1733 byly vybudovány v Moritzburgu královské honební stáje. Po konci napoleonských válek v roce 1828 se rozhodl saský král Anton Dobrotivý založit oficiálně hřebčinec a do původních stájí dovezl 38 zemských plemenných hřebců. Od roku 1871 zde byli chovaní i koně lehčího typu, od počátku 70. let 19. století se zájem chovatelů přeorientoval na oldenburské koně. Na přelomu 19. a 20. století sem začala pronikat chladnokrevná plemena (norici, peršeroni, koně brabantského rázu). Počet koní i jejich kvalita stále stoupaly, ale za 2. světové války utrpěl chov těžké ztráty. Po roce 1945 zde byl chov teplokrevných a chladnokrevných koní určených především pro zemědělce. Začátkem 60. let se hřebčinec začal více orientovat na chov jezdeckých koní a od roku 1956 jsou zde chováni také haflingové. Dále se spolu s chovateli koní v Sasku a Durynsku podařilo zachovat těžká teplokrevná plemena. Od roku 1992 je Zemský hřebčín Moritzburg sídlem Saské správy hřebčínů (Sächsische Gestütsverwaltung).
Současnost
V moritzburgském hřebčinci je dnes chováno přibližně 100 hřebců, a to jak teplokrevníků (včetně koní trakénských – asi 50) a těžkých teplokrevníků (cca 30), tak chladnokrevníků (10) a haflingů (10). Mezi povinnosti saské správy hřebčínů patří chov a výcvik mladých hřebců, ochrana ohrožených plemen, příprava jezdců a vozatajů, stejně jako příprava koní pro zkoušky výkonnosti hřebců a klisen. Budovy hřebčince jsou opraveny do elegantní podoby, obdiv zaslouží krásná krytá jízdárna i pečlivě upravené okolí. Hřebčinec pořádá řadu akcí – zkoušky výkonnosti, přehlídky klisen a hříbat, závody, od 90. let německé šampionáty pro těžké teplokrevníky a v neposlední řadě tzv. Hengstparade (Slavnosti hřebců.) Tato velkolepě pojatá slavnost koní byla původně určena k tomu, aby hřebci po období krytí opět začali trénovat a byli v dobré kondici.
Hengstparade – Slavnosti hřebců
O prvních třech víkendech v září se zde koná přehlídka plemenných hřebců. Probíhá na nedalekém předvadišti zvaném Hengstparadeplatz, kde je více než 5 400 míst k sezení a během tří dní se na jezdeckých dnech vystřídá až 20 000 návštěvníků – takovou popularitu tyto slavnosti mají! Koncept první přehlídky hřebců vznikl již v roce 1924 a jeho autorem byl zemský podkoní Ernst August von der Wense. V bohatém programu se každoročně představí přibližně stovka plemeníků ze Zemského hřebčína. Čtyřhodinový program s přestávkou má po celá desetiletí pevně danou strukturu. Po tradičním zahájení s fanfárami a tympány jsou představeni nejprve mladí hřebci (remonty) pod sedlem, následují těžcí teplokrevníci v různých typech zápřeže a nechybí ani velká vícespřeží, přičemž přehlídku tradičně uzavírá historický dostavník se šestnáctispřežím. Kromě klasických jezdeckých ukázek (např. skokové ukázky či velká drezurní čtverylka s 25 hřebci) mohou diváci vidět i historické ukázky s využitím koní (mj. odvážné kousky kozáků.) Velmi emotivní je vystoupení haflingů ve volnosti. Tato podívaná určitě stojí za výlet k našim německým sousedům.
V letošním roce 2018 se slavnosti budou konat ve dnech 2., 8. a 16. září, začátek je vždy ve 13 hodin, předpokládaný konec po 17. hodině. Dopoledne si ještě můžete prohlédnout areál hřebčince, který je otevřený od 9 do 11 hodin. Více informací najdete na https://www.saechsische-gestuetsverwaltung.de/termine/hengstparaden/.
