Zkušenosti s rudoušky karmínovými
Tento exot patří do rodu Pyrenestes a určitě patří mezi nejkrásnější exponáty ve voliérách chovatelů. Jeho domovinou jsou bažinaté kraje západní Afr...
Tento exot patří do rodu Pyrenestes a určitě patří mezi nejkrásnější exponáty ve voliérách chovatelů. Jeho domovinou jsou bažinaté kraje západní Afriky. Přes nádherné zbarvení se rudoušek příliš často nechová, což je přičítáno obtížím spojeným s aklimatzací dovezených jedinců.
Ve svém článku chovatel píše, že si opatřil dva páry rudoušků karmínových a ihned je umístil do zahradní osázené voliéry, která byla spojena s vnitřním prostorem. Ihned po vypuštění z transportky zalétli ptáci k malému vodopádku a vydatně se koupali. Připraveného krmiva ve velmi pestrém složení si vůbec nevšímali, brali pouze neloupanou rýži na kterou byli zřejmě zvyklí u dovozce. Příliš dobře nevypadali. Chovatel jim začal přinášet různé traviny s polozralými semeny z nichž jim nejvíce zachutnal bér sivý (Setaria glauca). Zkonzumovali ho velké množství, což přispělo ke zlepšení jejich zdravotního stavu.
Z dalších zkušeností při nákupu právě importovaných rudoušků vyplynulo, že krmení rudoušků výhradně neloupanou rýží je hlavní příčinou zdravotních problémů v tomto období. Něco podobného bylo zaznamenáno i při uvykání amad modrolících. Důležité je dávat polozralá semena, pokud možno v klasech. Proto by měl každý chovatel mít připravenou dostatečnou zásobu takového krmiva v mrazáku.
| • foto: Petr Podpěra |
Po náležitém a pečlivém uvyknutí je možno postupně nabídku krmení rozšiřovat o další druhy. Není to snadno zvládnutelný záměr. Vhodnější je umístit rudoušky do společné voliéry s jinými druhy astrildovitých pěvců, případně i některých měkkožravých ptáků, aby se od nich naučili konzumovat vše, co chovatel předkládá. Chovateli se to podařilo, takže dnes jeho rudoušci žerou bílé proso v klasech, senegalské proso v klasech a jiné běžné druhy pros. V zimním období projevují rudoušci větší zájem o moučné červy, ale musí být větší velikosti. O červy střední velikosti nebo ty, kteří jsou dokonce málo pohybliví, zájem neprojevují. Pokus s nabízením černých červů Zophobas morio také nevyšel, dokonce se zdálo, jako by z nich měli rudoušci strach. Totéž platí pro nabízené červy Buffalo i roztáté mravenčí kukly. Ze zeleného krmiva jim nejvíce chutná ptačinec žabinec.
Rudoušci jsou vyloženě ptáci mírumilovní, bohužel ale velmi plaší. Ve voliéře žijí většinou skrytě a objevíme je spíše podle hlasových projevů.
Pro rudoušky jsou vhodné pouze větší klece, případně voliéry, protože mají vysoké pohybové nároky. V malých klecích, s ohledem na plachost ptáků, by mohlo docházet ke stresovým situacím či dokonce k panice. Vůči jiným ptačím druhům se chovají neutrálně. Chovatel umístil jeden pár rudoušků karmínových přes zimu do klece velikosti 200 x 80 x 80 cm s několika kusy amadin Gouldové. V pozdním jaru přemístil rudoušky do prostorné osázené zahradní voliéry 5x5 m s přilehlou vnitřní ubikací. Společnost jim dělal pár lejsků modrých.
Léto uběhlo, aniž by rudoušci projevili o hnízdění zájem a byli ve voliéře ponecháni až do října. Když mělo dojít k jejich odchytu a přemístění do zimní ubikace, začal sameček pilně tokat a přenášet stavivo. Připravené dlouhé travní stvoly, které se snažili rudoušci nanosit do keře kručinky barvířské (Genista tinctoria), nezvládli. Proto jim dal chovatel suché stvoly rákosu nastříhané na délku 40 cm ze kterých si postavili veliké nepořádné hnízdo ve kterém se za několik dnů objevila tři vajíčka. Po 19 dnech vysezování byla v hnízdě tři mláďata s plnými volátky.
Staří krmili především zralým a nezralým bílým prosem. O malé moučné červy, červy Buffalo nebo o rozmrazené mravenčí kukly zájem neměli, jen výjimečně vzali velké moučné červy. Když byla mláďata šest dnů stará, utopila se samička v nádobě na vodu. Samec pokračoval v krmení pouze jeden den a pak je opustil. Tak skončilo první hnízdění rudoušků.
Uplynul celý rok, než se podařilo sehnat chovateli náhradní pár. V následujícím roce došlo konečně k úspěšnému hnízdění. Nový pár a lichý sameček byli umístěni do prostorné voliéry (10 m délka, 3,5 m hloubka) na zahradě s přilehlou krytou ubikací. Jejich společníky bylo deset párů amadin Gouldové. Vyšlo najevo, že si samička vybrala jednoho ze samečků a společně začali svého soka pronásledovat a odhánět z místa, kde jim chovatel připravil základ pro postavení hnízda. Vše probíhalo uspokojivě a koncem května se objevila v hnízdě tři vajíčka, ze kterých se vylíhla tři mláďata. Rodiče o ně velmi dobře pečovali.
Ke krmení ptáci dostávali suché bílé proso, později polozralá semena. O moučné červy měli ptáci malý zájem. Za 24 dnů vylétla z hnízda pěkně opeřená mláďata. Staří se o ně starali velmi dlouhou dobu a přikrmovali je, i když již byli samostatní. V roce 1999 byla odchována další tři mláďata.
