Amada červenohlavá
Samec má čelo, tváře, hrdlo a vrchní krovky ocasní červené, zbytek těla je tmavě zelený. Zobák černý. Samička je zbarvena jako samec, ale červená ba...
Samec má čelo, tváře, hrdlo a vrchní krovky ocasní červené, zbytek těla je tmavě zelený. Zobák černý. Samička je zbarvena jako samec, ale červená barva na hlavě a hrdle zaujímá menší plochu. Mláďata jsou podobná samici, ale jejich barva peří je matná, bez lesku.
Volně v přírodě žije pouze na souostroví Nová Kaledonie.
Tyto nádherné ptáčky, hodící se pro chov především do voliér, neboť jsou přes den v neustálém pohybu, jsem si poprvé pořídil v roce 1980 od chovatele z Malont v jižních Čechách. Byl to nádherný mladý párek. Přivezl jsem si ho začátkem září a již jsem se těšil na příští sezonu, zda se mi u něj podaří odchovat mladé.
Přes zimu sameček i samička krásně přepeřili do šatu dospělých a byli v dobré kondici. Jen jsem litoval, že museli být přes zimu jen v metrové kleci, kde se moc prolétnout nemohli a tak spíše poskakovali po kleci z místa na místo.
Koncem dubna jsem je přemístil do připravené půdní voliéry o rozměrech 2x1,5x2m. Ve voliéře byly umístěny budky o rozměrech 15x15x15cm s horní třetinou budky otevřenou. Ve dvou rozích byly budky zakryté větvemi z túje a rákosovými stvoly.
Ve voliéře kromě nich byl ještě pár pásovníků krátkoocasých, panenek muškátových a amadin diamantových. Po vpuštění se amady ihned seznamovaly s celou voliérou. Prohlédly si všechny budky i ostatní prostory voliéry.
Všechny páry se ve voliéře snášely dobře a více jak čtrnáct dní se žádný pár neměl ke hnízdění. Pak první zasedly Panenky muškátové, po nich pásovníci a Amadiny diamantové. Amady červenohlavé však zatím nejevily žádné snahy o hnízdění. Sameček občas vzal nějaké stéblo trávy ze dna voliéry do zobáčku, ale zase ho pustil a o stavbu hnízda se nezajímal.
Podával jsem do voliéry dost klíčeného prosa a klíčených senegálských klasů, vaječnou míchanici a zelené krmivo, neboť panenky muškátové již krmily své mladé, ale amady červenohlavé se k hnízdění stále neměly.
Konečně jsem se dočkal. Koncem června jsem zjistil při odpoledním krmení, že v jedné budce, zakryté rákosovými stvoly, je nově budované hnízdo. Druhý den jsem provedl pozorování, abych zjistil, který pár ho staví. Byly to amady. Dal jsem proto do voliéry dostatek stavebního materiálu (jemné seno a lesní trávu).
Za tři dny byla budka nacpaná senem a jemnou trávou. Kulatý otvor se táhl jako tunel až někam ke dnu budky. Chtěl jsem se přesvědčit, zda jsou v hnízdě již vajíčka, a tak jsem do otvoru strčil prst, ale na dno jsem nedosáhl. Nechtěl jsem hnízdo poničit a proto jsem od kontroly upustil. Za tři dny jsem již pozoroval, že samička sedí v hnízdě, zatímco sameček poletoval po voliéře. Během dne ji ovšem střídal, aby se mohla napít a nakrmit. Zhruba za čtrnáct dní jsem pozoroval u amad větší zájem o vaječnou míchanici a klíčené proso. Zřejmě začaly krmit vylíhlá mláďata, ale kolik jich je, jsem stále nevěděl. Po 22 dnech jsem našel ve voliéře čtyři vylétlá mláďata. Zbarvením byla podobná samičce a již jim na hlavě v zeleném peří prosvítala červená. Rodiče je ještě zhruba čtrnáct dní krmili.
Budku jsem vyčistil, ale žádné další vajíčko jsem nenašel, takže ze čtyř snesených vajíček mi amady vyvedly čtyři mladé. Tento pár mi ještě jednou zasedl a opět vyvedl ze čtyř vajíček čtyři mláďata. Měl jsem z těchto odchovů velkou radost.
Amady červenohlavé jsem si oblíbil, tak jako tříbarvé a po několik let jsem tento druh drobných exotů choval i ve více párech.
Po svých zkušenostech si myslím, že patří mezi ty nenáročné, i když bych každému začátečníkovi doporučil, aby si nejdříve pořídil na rok či dva zebřičky a chůvičky, se kterými získá základní chovatelské dovednosti.
