Koně u filmu

Jako správný milovník koní si ve filmech všímám především koní a také toho, co musí zvládnout. Pády, vzpínání, neohrožený cval do bitvy ? ale jak se na to čtyřnozí herci připravují? A jsou specialisté třeba jen na jeden cvik, či musí zvládnout všechno? A jak se do sedla může dostat herec–nejezdec a ve zdraví to přežít? Na všechny tyto otázky a ještě mnohé další mi trpělivě odpovídala Johana Spáčilová z České barokní společnosti, která se se svými koňmi zúčastnila již mnoha natáčení.

Pokud pořizuješ koně pro film, jaké požadavky musí splňovat? Mám na mysli plemeno, barvu, stupeň výcviku...

Na plemeni až tak nezáleží, ale měl to být pěkně vypadající kůň. Ideální je hnědák, ryzák, vraník nebo bělouš – koně těchto barev lze snadno zaměnit, nadublovat, pokud je to potřeba. Co se týká výcviku, je to složitější. Filmové natáčení klade na koně vysoké nároky jak po stránce fyzické, tak psychické. Sháním-li nového koně do našeho týmu, určitě hledám koně sebevědomého, u kterého lze předpokládat, že se nezhroutí při neobvyklé zátěži a nestandardních podmínkách. Úplně nejlepší, ale také nejdražší variantou je vychovat si takového koně od hříběte. Pak přesně vím, co v něm je, mohu s ním pozvolna pracovat a na všechno ho připravovat, ale může se také stát, že po obsednutí a zvyšování nároků to prostě nebude kůň vhodný pro filmování. V takovém případě nemá smysl nic lámat přes koleno a koník jde z domu, protože bychom se všichni jen trápili. Vždy se ale snažím najít každému koni nejvhodnějšího majitele, aby byli pokud možno všichni spokojení.

Je pro film vhodný hřebec, valach, nebo klisna?

Co se týká hřebců, tak ti obvykle mají spoustu sebevědomí a hned tak je něco nerozhodí, ale usmyslí-li si režisér, že vedle hřebce půjde klisna v říji, je po natáčení. Hřebec začne řešit jiné věci, ale režiséra to nezajímá. Je to velmi individuální, ale když je hřebec „na place“ sám, bývá velice impozantní a umí prodat svoje chlapáctví. S klisnami je to problematické právě pro jejich větší citlivost a také říjení, já s nimi nepracuji, jedinou výjimku měla moje Akičita, to však byla velice dominantní klisna, která povahou spíš připomínala hřebce. Ideální je sebevědomý valach, kterému je jedno, zda je vedle něj hřebec, nebo klisna.

Vím, že se u filmu rozlišují koně pro nejezdce a jezdce, obvykle kaskadéry. Co musí umět kůň pro nejezdce?

Představ si, že jedeš na natáčení třeba 150 km, vyložíš koně a jdeš s ním „na plac“. Je tam obrovské zelené plátno, míhají se osvětlovači, komparz, spousta kabelů, pořád se něco děje. Do toho přivedeš koně a chceš po něm, aby byl klidný a soustředěný a chápal ne úplně dokonalé pobídky od herce, který toho moc nenajezdil. To opravdu nezvládne každý, takže v tomto případě hledám koně především klidného, dále nezávislého na jiných koních (musí být na scéně s jinými koňmi i sám a nepanikařit), nesmí ostatní koně řešit, když mu odejdou z dohledu ani když jsou v jeho těsné blízkosti. Bohužel tohle nejde úplně nacvičit v domácích podmínkách a někdy se teprve při natáčení ukáže, zda to kůň doopravdy zvládne. Pokud mám koně klidného, jeho další veledůležitou vlastností je megatolerantnost. To bych opravdu chtěla zdůraznit, protože musí snést různé způsoby ovládání včetně třeba škubání otěžemi, i špatnou pobídku musí vyhodnotit správně a nesmí být přehnaně citlivý. Kůň musí i nejezdce respektovat a poslouchat, musí jít snadno zastavit či se rozejít a vždy se musí přizpůsobit herci.

A co koně kaskadérští?

Obvykle se předpokládá, že to jsou zkušení jezdci, takže mohou mít temperamentní koně a bez problému si s nimi poradí. Důležité je, aby se kůň ničeho nebál (střelba, výbuchy, šerm…), v pohodě cválal a samozřejmě šel perfektně zastavit :-) Někteří z těchto koní umí i speciální kousky – vzpínání, lehání či pády. Ty ale jsou fyzicky hodně náročné a je třeba s takovou akční hvězdou pracovat opravdu s rozumem.

Vychází mi tedy správně, že mnohem náročnější je připravit koně pro nejezdce?

Jednoznačně, tito koně v podstatě musí umět reagovat téměř na myšlenku nebo chybně provedenou pobídku vyhodnotit správně. Pokud to zvládnou, reagují ochotně a rychle, dodávají tak herci potřebné jezdecké sebevědomí. Navíc správnou a rychlou reakcí se také vyhnou případnému škubání otěží nebo neomaleným pobídkám

.V této souvislosti mě napadá, jak je u filmu zajištěno welfare zvířat? Vždyť zejména u starších filmů často vidíme ošklivé pády v plném cvalu, které se dělaly tak, že jezdec ve správnou chvíli podtrhl koni nohu připraveným provazem…

Na welfare zvířat se dbá stále víc, dokonce není neobvyklé ani to, když kůň, který má dělat náročné scény, má svého dubléra. Někdy je třeba upozornit režiséra na omezené možnosti zvířete, protože kůň se může v záběru vzepnout 10–12×, ale pak už je prostě unavený a je na zvážení horsemastera, komu vyhoví. Někdy stačí delší pauza a koník předvede požadovaný cvik na první dobrou. Jinak koně tráví pauzy buď ve vleku, nebo u vleku, někdy je možné postavit provizorní ohradu, samozřejmě jsou průběžně krmeni a napájeni, protože je především v našem zájmu, aby byl kůň v pohodě a fungoval.

Jaký způsob výcviku používáš?

Cvičím hodně přes pamlsky, hlavně různé extrémně těžké věci. Nicméně pokud máte koně, který nežere, už když je jen trochu nervózní, jsou vám pamlsky k ničemu. U každého nového koně chci nejdřív zjistit, jak se bude chovat v extrémní situaci, zda bude utíkat, nebo zaútočí, a i když je v maximálním stresu, musí se naučit mě v tomto stavu vnímat a reagovat na pokyny. V podstatě se snažím vytvořit mu Pavlovův ref­lex – stresová situace = jídlo = klid. U některých to trvá déle, se žravými koňmi je to samozřejmě jednodušší a rychlejší. Po čase se naučí velmi rychlému zklidnění. Je to, asi jako když při distančním dostihu ochlazujete koně vodou. Na natáčení je pro mě velmi důležité, aby kůň byl v pohodě a žral, protože pokud se dostane do stresu, žádné pamlsky ani jakýkoliv tlak na koně už vám pak nepomohou. Ti zkušení většinou pracují jen za pochvalu a podrbání.

Kde bychom mohli vidět tvé koně?

Lipický valach Romeo točil pro zahraniční reklamy, například pro Ferrero Rocher, XXXLutz, Lotto nebo Netflix, později účinkoval v českých i zahraničních filmech. Při pozorném sledování byste ho mohli vidět ve filmu 1612, Jindřich IV., v populárním televizním seriálu Mušketýři nebo v pohádce Slíbená princezna. Může se dokonce pochlubit tím, že na něm jezdil slavný hollywoodský herec Josh Hartnett, a to ve filmu The Ottoman Lieutenant. Zatím posledním filmem, kde účinkoval, je Ofélie. Naši koně také účinkovali ve filmu Mušketýři 3D, v seriálu Mušketýři, The Knightfall, Slíbená princezna, Defenestrace, 12 opic, Carnival Row, v mnoha reklamách a reklamních foceních…

Můžeš představit své koně?

Carthago

Carthago je slovenský teplokrevník, vysloužilý parkurák, který měl vyskákané ST. Byl velmi inteligentní, dobře přiježděný, sebevědomý, znal rušné prostředí závodů, takže musel projít už jen tréninkem se šermíři, naučit se nebát střelby a mohl „na „plac“. Měl jen jediný problém – zůstat sám, to se musel postupně naučit. Účinkoval v seriálu Mušketýři. Zahrál si i v pohádce Slíbená princezna koně Jiříka (Jan Cina). Dokonce z něj padali dva jezdci–kaskadéři najednou, a když přišel režisér s tím, že kůň v pohádce jako umře, a je tedy potřeba nějaký „lehací“, prokázal obrovský charakter, protože po týdnu příprav, kdy se musel naučit zůstat v klidu ležet, scénu s mrtvým koněm odtočil na první dobrou. Velký kus práce odvedl také v seriálu The Knightfall. Pracoval s námi přes dva roky, ale protože mu kvůli sportovní kariéře začalo občas zlobit zdraví, odešel letos do zaslouženého důchodu a teď si užívá klidné vyjížďky do lesa s novou majitelkou.

Ramon

Lipický valach, kterého jsem koupila v již vyšším věku (21 let), se velice rychle učil a už po měsíci klidně trénoval s šermíři. Hrál taktéž v seriálu Mušketýři a po tomto náročném natáčení odešel na důchod k nové majitelce, která si libuje, jak báječného a přiježděného získala koně.

Romeo

Můj nejúžasnější, ale taky nejproblematičtější dlouholetý parťák a show kůň, kterého mám od roku 2004. Všestranné zvíře, kůň pro nejezdce i kaskadéry, ohnivou show či městské slavnosti. Tvrďák, který má můj respekt, protože vždy odvedl obrovský kus práce. Je to absolutně spolehlivý kůň do interiéru, kterého jen tak něco nerozhází. Držela jsem s ním neoficiální rekord ve skoku v dámském sedle (140 cm), což je při jeho KVH 150 cm úctyhodný výkon, zúčastnili jsme se spolu prestižních lukostřeleckých závodů nebo slavkovské rekonstrukce Bitvy tří císařů. Zkrátka cokoli jsem si vymyslela, to Romeo zvládl. Přesto to ani po těch všech letech není žádný mazlíček, ale spíš rovnocenný partner, který si je vědom své hodnoty. Letos se s aktivní kariérou rozloučil na show v Lysé nad Labem.

Armando

Fríský valach, kterého mám od hříběte, v podstatě od jednoho roku jsem ho brala na akce, ale jen aby si zvykl a otrkal se, byl často po boku Romea, který mu dodával klid a důvěru. Lehá si, sedá, kleká, umí se vzpínat, vysloveně miluje dravce a psy. Velice mě potěšil, že se mnou s přehledem zvládl svoji premiérovou ohnivou show na podzimní výstavě v Lysé nad Labem. Přesto má své dny, kdy se zničehonic začne lekat běžných věcí, třeba kamenů v lese. Dlouho neměl rád průvody na městských slavnostech, občas to byly dost adrenalinové zážitky, ale postupně si zvykl a teď už se jen zlepšuje a jezdecky zdokonaluje.

Svým chováním si vysloužil statut hereckého koně, a i když je černý, roste nám z něho druhý Romeo. Vzhledem ke svému mladému věku toho má hodně za sebou, jen za poslední dobu to byly projekty Muš­ketýři, The Knightfall, Defenestrace, Slí­bená princezna, Ofélie, 12 opic a momentálně pracujeme na seriálu Carnival row.

Favory Fola (alias Kofin)

Kladrubský bělouš, kterému chvíli trvalo, než se přizpůsobil mým vysokým nárokům. Naposled si „zahrál“ ve filmu Ofélie, kde na něm jezdila v dámském sedle herečka Naomi Watts. Při první zkoušce se zeptala na jeho jméno a poněkud ji zaskočilo, když jsem odvětila Kofin – v angličtině totiž stejně znějící coffin znamená rakev! Na­konec se vše vysvětlilo a Naomi se pobaveně chlubila štábu: „Tak já tedy sedím na rakvi!“

A máš i další veselé historky z natáčení?

Najdou se – třeba nedávno náš vraník Armando hrál ve scéně na rušné ulici, kde však měl jenom chodit z bodu A do bodu B. A jak se scéna opakovala, začínal se nudit a vždy, když se scéna chystala, začal hýbat pyskem, takže to vypadalo, že mluví. Říkala jsem si, že bych to mohla využít ve výcviku, a toto chování jsem začala odměňovat. Zhruba za týden už „mluvil“ na povel, moc ho to bavilo. A teď si představ situaci, kdy účinkuje ve scéně s obrovským počtem komparzistů, kamera zabírá herce, který na něm sedí a vede vážný dialog. Na chvilku se odmlčí, přijde dramatická pauza – a do té začne Armandíček klapat pyskem a dožaduje se odměny.

Každopádně můj velký dík patří nejen našim skvělým koním, ale hlavně agentuře Film­ka, která zajišťuje většinu projektů, na kterých pracujeme. Neméně důležitá je také práce horsemasterů a celého koňského týmu. Bez všech těchto lidí by to nešlo, po čase se z většiny z nich stali mí dobří přátelé a já jim děkuji za to, že můžu dělat práci, která mě baví.

Děkuji za rozhovor.