Záchrana Karlíka

Musím přiznat, že už jsem dokrmovala, co se dalo – od eklektusů přes amazoňany a lorie až po turaky, jen se žakem ještě nikdo nikdy nepřišel. To se změnilo 16. 10. 2017, kdy jsem měla překvapivý hovor – volal pán, že má docela vážný problém.

Po 10 letech mu konečně zahnízdil párek žaků velkých (Psittacus erithacus). Dvě vejce vyseděla samička bez problémů, po 27 dnech se vylíhla dvě zdravá mláďata, což majiteli způsobilo neskutečnou radost, ta však netrvala dlouho. Asi po třech týdnech našli jedno mládě mrtvé, měli za to, že dvě mláďata napoprvé zřejmě byla na rodiče moc. Jenže po kontrole budky asi za dva dny bylo druhé mládě vyhládlé a divně polehávalo, rozhodli se tedy zavolat nám.
Vím, že čas v takové situaci hraje proti nám, takže jsem dlouho neotálela, popadla inkubátor a vyrazila. Proběhla rychlá kontrola mláděte (bylo opravdu vyhladovělé, ale ještě k tomu mělo pravou nožičku vykřivenou do písmene O, což byl důvod, proč v budce leželo na boku). Vím, že u mláďat žaků v tomhle věku je to častý problém způsobený nedostatkem vápníku, kdy může dojít i ke zlomenině nožičky. Takže po příjezdu domů jsme hned nasadili vápník Zolcal–D, který jsme prvních pár dnů přidávali do krmné kaše 2× denně. Samozřejmě mi bylo jasné, že se nožička do správné polohy sama nevrátí, takže jsme museli fixovat. Ale chtělo to odbornou poradu – a kde jinde než u mých vzácných ptačích kamarádek Marty Bartlové a Mileny Vaňkové, které se zabývají chovem papoušků už dlouhá léta a jejichž zkušenosti jsou k nezaplacení. Proběhl rychlý plán. Marta nakreslila popisek, jak bychom měli nožku fixovat a na co si dát při fixaci pozor, a hurá k Mileně i s malým žakoušem v inkubátoru.
Naštěstí nožička zlomená nebyla. Fixaci jsme zhotovili ze dvou dřívek obalených lepicí paskou, tu jsme přiložili podél postižené nožky, která byla obalena slabou vrstvou vaty, aby zhotovená fixace nikde netlačila, to vše jsme mírně omotali stahovacím obvazem. Bylo nutné fixovat obě nožky k sobě, aby se zdravá nožka nezačala rozjíždět. Žakoušek byl totálně paralyzován a moc se mu to nelíbilo, ale musel vydržet. Obložen papírovými ubrousky, které měl všude kolem sebe, jsme jeli domů a doufala jsem, že se nožka aspoň trochu vrátí do správné polohy.
Manipulace při krmení byla dost obtížná – jak pro mě, tak pro pacienta, a myslím, že jsme oba počítali dny, kdy tu hrůzu sundáme. Po týdnu boje jsme konečně fixaci se strachem sundali. Výsledek byl víc než dobrý, nožka byla perfektně vyrovnaná, jenže žakouš nožkou moc nehýbal, vlastně vůbec. Takže jsme museli začít s rehabilitací. Před každým krmením jsme natahovali obě nožičky od těla a zase zpátky. Tahle rehabilitace trvala asi pět dnů a k mé velké radosti nebylo po 14 dnech léčby ani známky po křivé nožičce. Žakoušek rostl jako z vody a po testu DNA jsme zjistili, že máme doma malého uličníka. Majitelé, kteří se rozhodli, že si svého prvního odchovaného žaka nechají, mu dali jméno Karlík. Z Karlíka je pěkný čertík, všechno ho zajímá a jen kouká, kde by co vyvedl, jako každé zdravé ptačí miminko. Po vánočních svátcích pojede zpět ke svým majitelům a my s manželem mu popřejeme krásný spokojený a dlouhý ptačí život.