Kontrolovat či nekontrolovat?

Toto téma se v poslední době začíná vzhledem k dílčím neúspěšným hnízděním různých ptáků objevovat v dotazech přátel a chovatelů a proto k tomuto tématu několik řádků.

Několik faktorů

Je to ve své podstatě velice složitá a problematická otázka a v každém případě hraje důležitou roli několik faktorů:
- o jaký druh ptáka se jedná
- reakce ptáků na prováděné kontroly
- způsob umístění hnízdních budek a přístup k nim
- doba, čas a způsob provádění kontroly budky
- reakce ptáků na přítomnost chovatele

Některé druhy ptáků jsou na provádění kontrol hnízd velice citlivé, jiným nevadí ani několikerá prohlídka denně. Např. u některých párů zebřiček byla budka prohlížená v průběhu hnízdění i 3krát denně. Okamžitě po vrácení budky na původní místo se jeden z rodičů vracel zpět. Stejným způsobem se chovaly i určité páry andulek. Musíme však upozornit, že se jedná o domestikované druhy ptáků, chované po desetiletí v zajetí. Ani tito ptáci však nejsou stejní a nejsou ochotni naše kontroly snášet. Jsou takové páry, které při sebemenším vyrušení ihned opustí hnízdo a to někdy i s mláďaty.

Rozdílnost chování

I u papoušků můžeme sledovat rozdílnost chování. U našich neofém modrohlavých (dvou párů), bylo chování zcela odlišné. Samička prvního páru opouštěla hnízdní dutinu ihned při pohnutí budkou, druhá samička seděla na snůšce i na mladých tak pevně, že bylo možno ji s budkou nosit, rukou na hnízdě nadzvednout a opět vrátit zpět. Okamžitě si upravila polohu na hnízdě a opět klidně seděla.

Sestavené páry je vhodné na kontroly připravovat. Začneme už při krmení a provádění úklidových prací. Zpočátku se nepohybujeme rychle a zbrkle a snažíme se s ptáky navázat kontakt, tiše a klidně k nim promlouvat. Ti si na naše chování velice brzy zvyknou a dovedou s naprostou přesností rozlišovat určitou stimulaci hlasu a rozpoznají přesně, zda se v zařízení pohybuje chovatel nebo cizí člověk, na kterého většinou reagují dosti podrážděně. Velice záleží na individuálním přístupu chovatele, do jaké míry je se svými opeřenci svázaný.

Umístění hnízdních budek

Velice důležitým činitelem je umístění hnízdních budek. Při chovu jak papoušků, tak drobných exotů máme několik možností, jak budky umístit a to ve vnitřní části chovného zařízení nebo v jeho vnější části. Pokud instalujeme budky na vnější straně klece či voliéry, můžeme kontrolu provést snadněji a ptáky v jejich teritoriu nerušíme. Vyčkáme až jsou oba parneři z budky venku a můžeme opatrně nahlédnout do budky, která by měla být opatřena kontrolními dvířky, abychom nemuseli manipulovat s celou budkou. Při nevhodném zákroku může pár snůšku či mladé opustit. Přehlédneme-li, že jeden z rodičů je v budce a neopatrně ji otevřeme, leknutím může dojít k poranění mladých nebo poškození snůšky, v krajním případě i úletu jednoho z rodičů. Následně můžeme při odchytu (pokud je to v místnosti) všechno pokazit. Pták se dostane do stresové situace a do budky se již nemusí vrátit.

Máme-li budky umístěné uvnitř klecí či voliér, nastává situace podobná (pokud nemáme budky umístěné tak, že je možné s nimi manipulovat z chodbičky), dostáváme ptáky do případné stresové situace. Zasahujeme do jejich denního rytmu a narušujeme jejich teritoriální území. U drobných exotů většinou oba rodiče opouštějí budku při vstupu do voliéry a proto musíme postupovat velice opatrně a v každém případě musíme sledovat chování každého jedince, každého páru, jelikož rekace bude u jednotlivých párů rozdílná.

Vhodně zvolená doba a čas kontrol

Kontroly ovlivňuje i vhodně zvolená doba a čas, kdy je provádíme. Nesmíme zapomenout, že z počátku sezení na vejcích a v období líhnutí jsou citlivější na vnější podněty. Jinak se můžeme chovat u páru, který hnízdí již po několikáté a jinak musíme postupovat u prvně hnízdících. Budky umisťujeme tak, aby následná manipulace s nimi byla vždy co nejsnadnější a bezpečná.

Čím více je chovatel se svými svěřenci v kontaktu, tím více se odbourává propast mezi ním a ptáky, a ti si zvyknou na jeho přítomnost a nenechají se rušit. Názor na otázku kontrol bude asi u jednotlivých chovatelů individuální. Jedni budou tvrdit, že se ptáci mají nechat naprosto v klidu, jiní zastávají názor, že ptáci musí být na běžný provoz kolem nich zvyklí. V jistým situacích mají obě strany svou pravdu a proto je nutné ji respektovat. Proto musí každý chovatel sám svolit tu nejpříznivější cestu a vše si vyzkoušet na svých ptácích, pokud je dobře zná.