Ručně dokrmení papoušci v chovu – je to problém?

Ve všech chovech papoušků se můžeme setkat jen se třemi druhy původu našich chovanců – s odchytovými jedinci, s ptáky odchovanými jejich rodiči a s papoušky pocházejícími z umělých – ručních – odchovů. Odchytoví jedinci se v chovech pomalu vytrácí (zákaz dovozů odchytových ptáků do EU). Další dvě kategorie – papoušci přirozeně odchovaní svými rodiči a ručně dokrmení jedinci – jsou zastoupeny v chovech asi stejnou měrou. Nabízí se tedy otázka: Kteří ptáci jsou vhodnější do dalšího chovu? Přirozené odchovy, nebo ti ručně dokrmení?

Upřednostňování jedinců přirozeně odchovaných rodiči až na bidlo je bezesporu hlavním cílem chovatelství. Ručně dokrmovaní papoušci však tvoří nezanedbatelnou část současné papouščí populace v zajetí. Jak to tedy s jejich dalším použitím v chovech skutečně je? Pokusím se vyjmenovat argumenty pro i proti oběma druhům odchovů.

Krmivo a krmení mláďat 
Někteří papouščí rodičové vybírají z krmné dávky jen některé složky – především tučnější semena, jako je slunečnice, konopí, ořechy… Takže krmná denní dávka může být sestavena sebekvalitněji, ale odchovávaná mláďata v budce u rodičů mohou strádat jednostrannou a často nevyhovující stravou. Jako příklad bych uvedl nezanedbatelné procento přirozeně rodiči odchovaných papoušků šedých – žaků – kteří jsou postiženi různými růstovými defekty, jako jsou křivé nožky a křivá páteř. U jedinců s mírným poškozením páteře bývá často tato skutečnost objevena až při RTG vyšetření. Tyto nežádoucí defekty jsou ve většině případů nezvratné. Tento fakt eliminuje na druhé straně nepopulární ruční dokrmování mláďat speciální dokrmovací kaší, která je svým složením optimální pro růst a vývin mláďat daného druhu.

Deformace a fraktury
Další možná ohrožení při odchovu mláďat v budce jsou rozjeté nožičky, poškození zobáčku a fraktury končetin. Rozjeté nožičky jsou způsobené příliš pevným sezením samice, případně když samice nevhodný druh podestýlky z budky vynosí a zůstane jen hladké dno, které poměrně rychle rostoucím končetinám neposkytuje dostatečnou oporu.
Poškození zobáčku může nastat u mláďat v budce, která jsou málo aktivní při krmení jejich rodiči. Rodič se snaží taháním za zobáček mládě povzbudit k příjmu potravy. V některých případech to končí tragic­ky – poško­zením, či dokonce ukousnutím horní části zobáčku. Viděl jsem mládě kakadu a Papouška hnědohlavého s chybějící částí horní čelisti zobáčku – v obou případech takto poškození jedinci uhynuli.
Fraktury končetin mohou nastat při deficitu vápníku v těle mláďat nebo po jejich okroužkování – někteří rodičové svá mláďata za kroužky tahají a snaží se jim kroužek odstranit. Jeden z mých původních odchytových párů papoušků senegalských takto svá čerstvě okroužkovaná mláďata vynášel z budky a následně je usmrcoval.

Odstav
Další možná nevýhoda přirozeného odchovu může nastat při vylétávání mláďat z budky – mláďata některých druhů papoušků po opuštění budky divoce létají a mohou si způsobit poranění při nárazu hlavičkou do pletiva nebo stěny. Tomu se dá zabránit nainstalováním vhodných zábran – síťovaných tkanin nebo větví s listím.

Komplikace při umělém odchovu
Možné komplikace při umělém odchovu vznikají převážně zaviněním dokrmujícího chovatele. Vážení mláďat minimálně každý druhý den by mělo být samozřejmostí, váhové přírůstky naznačují, že jste na správné cestě. Odpovídající hustota, teplota a množství podávané kaše a správná frekvence krmení – to by každopádně mělo být všem, kteří se rozhodnou dokrmovat, dopředu známo. Další možná komplikace je špatné trávení mláďat, které mohou způsobit nevhodná teplota a vlhkost v odchovně. Teplota se s přibývajícím věkem mláďat mění – snižuje se.

Zhodnocení
Nelze tedy jednoznačně konstatovat, že ručně odchovaná mláďata jsou míň vhodná do dalšího chovu než ta odchovaná pod vlastními rodiči či chůvami. Musí být však zvládnuta základní pravidla ručního dokrmování. Tedy správně dokrmená mláďata by měla být i správně odstavená a následně i správně socializována mezi dalšími jedinci stejného druhu (nebo alespoň stejného rodu) různého stáří.
Deformace přirozeně odchovaných mláďat způsobené vlivem prostředí, ve kterém jsou papoušci chováni, zde neuvádím. Jistě je lepší pro přirozený odchov kombinovaná voliéra s venkovním výletem – pobyt na sluníčku a dešti nenahradí asi žádný „zaručený“ doplněk stravy. Nejméně vhodné jsou klecové odchovy v mnohdy nevyhovujících prostorových a světelných podmínkách. Také do konečného zhodnocení nezahrnuji použití mláďat ručně odchovaných za jediným cílem – mít mazlíčka s velkou citovou vazbou na člověka. Ale znám případy, kdy i rodič, původně vychovávaný jako mazlíček, byl schopen úspěšně zahnízdit.
Přímý vliv ručně odchovaných jedinců na jejich další schopnosti reprodukce, na schopnost odchovávat vlastní potomstvo, nebyl prokazatelně doložen. Spojování uměle odchovaných papoušků s agresivitou vůči jejich mláďatům a s opouštěním snůšek je jen neprokazatelné tvrzení, které se v poslední době často objevuje v různých internetových diskusích. Podíl vlivu ručně odchovaných jedinců na možném neúspěchu v další reprodukční činnosti nebyl dosud dostatečně prozkoumán.
Pro ilustraci bych uvedl názor Petra Střechy, velice úspěšného a zkušeného chovatele vzácných druhů papoušků: „Použití ručně odchovaných papoušků? Ptáci odchovaní přirozeně pod rodiči jsou opravdu hodně náchylní ke stresu. Proto jsem příznivcem toho, aby byli po okroužkování odebráni z budky a dokrmováni uměle. Myslím, že potom snadněji hnízdí, a fakt, zda byli dokrmováni, nebo odchováni rodiči, nemá žádný vliv na to, jak vhodní budou do chovu a zda budou mít problém s reprodukcí.“ (Kon­krétní vyjádření k chovu vzácných amazoňanů jamajských.)
Použití do chovu ručně odchovaného papouščího jedince podle mého názoru není problém.

U všech jedinců používaných do chovu, ať přirozeně, či ručně odchovaných, musíme používat to nejdůležitější – cit pro vše živé.