U Vězeňské služby České republiky patří psi k nepostradatelným pomocníkům. Ukazují to zkušenosti resortu a přesvědčili se o tom i hosté a diváci mezinárodního a meziresortního šampionátu organizovaného Vězeňskou službou na Táborsku.
Mistrovství všestranných psů v druhém říjnovém týdnu se zúčastnilo 28 psovodů z ČR, Německa, Slovenska a Maďarska. Z Česka kromě psovodů Vězeňské služby startovalo také družstvo policie a po jednom psovodovi od 4. brigády rychlého nasazení a vojenské policie. Polovinu soutěžících psů tvořili němečtí ovčáci, druhou belgičtí ovčáci Malinois a jeden Holandský ovčák.
Vše pro praxi
Mezi soutěžními disciplínami dominovaly obranářské práce, 8 denních a jedna noční. Každá byla simulací zásahu se psem. Také stopa byla praktická, tisíc kroků dlouhá, jednu hodinu stará, s vyhledáním jejího začátku na ploše 10×10 metrů. Vedla zčásti po louce a z jedné třetiny lesem, kde také byla otáčka a dva předměty. Další dva předměty byly na louce, přičemž ten čtvrtý stopu ukončoval. I předměty vycházely z praxe, takže je tvořily například klíčky od auta, propisovací tužka či kožený přívěsek ke klíčům. Možná by stopa nebyla tak náročná, kdyby nevedla po velmi rozlehlé letištní ploše vojenského letiště v Bechyni, kde vál silný vítr. A tak některé dvojice překročily časový dvacetiminutový limit, jiné se uchýlily dál než jen povolených dvacet kroků od stopy. To v obou případech znamenalo u několika psovodů nulové hodnocení a citelnou ztrátu jednoho sta bodů. V poslušnosti sice byly cviky známé ze sportovních kynologických soutěží, i hodnocení se blížilo přísnému sportovnímu pojetí, avšak třeba na žebříku to psi neměli jednoduché. Na rozdíl od této překážky na běžných cvičištích zde byly úzké příčky, jaké známe u běžných žebříků. A po těch se chodilo psům hodně nepohodlně, takže o nuly nebyla nouze. Praktická ovladatelnost však byla na profesionální úrovni. Vítězem této disciplíny se stal německý policista Michael Lorenz s fenou Mylo.
Psychologické působení
Drsnou rvačku vězňů, nebo dokonce rebelii dvacetičlenné skupiny, která napadla při výdeji stravy dozorce, by bez rizika zranění jen těžko vyřešila posila dozorců. Obranářští psi si však s takovou situací poradili. „A to dokonce tak, že vůbec nemusí zasahovat takříkajíc naostro,“ říká vedoucí oddělení služební kynologie Vězeňské služby ČR (VS) plukovník Ing. Martin Veverka. A spolu s kolektivem kynologů věznic to dokládají na řadě případů. Služební pes (všestranný nebo obranný) je sice podle zákona brán jako donucovací prostředek před použitím zbraně, ale ve skutečnosti působí jako velmi účinný psychologický činitel. Většinou stačí, když se na krizové místo dostaví psovod se psem, a často ani nemusí vydat výzvu ke klidu nebo upozornění, že bude použit služební pes. Už pouhá přítomnost psa zchladí horké hlavy vězňů. Stačí jim pohled na psa a slyšet jeho brumlání, když s nelibostí jemu vlastní sleduje nekalé dění. Každý si v tu chvíli uvědomí, co vše takový obranářský pes dokáže. Nikdo z psovodů VS si nepamatuje, že by v posledních letech bylo zapotřebí použít psa k přímému zákroku proti osobě. Totéž říkají psovodi z VS Slovenska a Maďarska a podobné zkušenosti mají i policisté z Německa, kteří patří k tradičním účastníkům šampionátu. To však vůbec neznamená, že by měli kynologové polevit v přípravě svých čtyřnohých pomocníků.
Především prevence
Naopak, čím lépe budou mít psy připravené na možné, ale i nečekané zákroky, tím větší budou mít pracovníci VS i veřejnost jistotu, že ve věznicích bude klid a bezpečno. Zvláště těžké to mají ve věznicích s lidmi, kteří se dopustili závažných násilných činů, a třeba i opakovaně. Ti nemají zábrany chovat se agresivně v celách, na vycházkách po vězeňském nádvoří, na pracovištích, při společném výdeji stravy, v jídelnách či při eskortě mimo areál věznice. Proto při mnohých činnostech ve věznicích a při eskortách asistují psovodi se psy. Na vězně však nepůsobí jen dozorci, ale i vychovatelé a psychologové, kteří mají za úkol připravovat potrestané osoby na dobu, kdy budou propuštění z výkonu trestu, aby se jejich kriminální činnost neopakovala. Takže ve věznicích se preferuje výchovné působení, represe v podobě donucení nastupuje jen v zákonem stanovených případech. Ne vždy se však daří ovlivňovat jednání potrestaných tak, aby se ani ve vězení nedopouštěli trestného jednání. Třeba v podobně získávání a rozšiřování omamných a psychotropních látek. Způsobů, jak je dostat do vězení, je celá řada. A pak hrozí nebezpečí, že by si na drogy mohli zvyknout i ti, kteří je dosud neužívali. Proto ve věznicích mají také psy specializované na vyhledávání omamných a psychotropních látek. Ti snadno, rychle a spolehlivě zkontrolují poštu a balíky, cely a další místnosti ve vězeňských budovách a stejně tak vozidla vjíždějící do areálu věznice. K prevenci před průnikem nedovolených prostředků, jako jsou zmíněné drogy nebo mobilní telefony, slouží i všestranní a hlídkoví psi. Ti mimo jiné provádí kontroly podél vnější i vnitřní části oplocení areálu věznic a nejednou zjistili místa, kde se utajeně přehazovaly balíčky s různým obsahem.
Sázkařům by to skoro vyšlo
Zpět k šampionátu. Na výsledky v jednotlivých disciplínách se sice nesázelo, ale zkušení kynologové je docela dobře odhadli. A tak v obranářské části byli nejlepší rychlí a bleskově reagující belgičtí ovčáci malinoisové, zatímco medailové pozice ve stopách získali němečtí ovčáci. V celkovém hodnocení jednotlivců díky převaze obranářských disciplín byli nejlepší maliňáci, v soutěži družstev se však na pódiu ukázal poměr zastoupení konkurenčních plemen 4:2 ve prospěch německých ovčáků. Mezi nejlepšími byla i jediná účastnice, podpraporčice Hana Čápová se svým německým ovčákem Cicerem, když ve vyhodnocení stopařské části figurovala na třetím místě a na druhém v soutěži družstev. Pokud by někdo přece jen chtěl tipovat, pak by určitě neuspěl v obranářské disciplíně, která by se dala nazvat zadržení na dostih. Ve zdánlivě jednoduché disciplíně se značná část psů, či spíše psovodů, dala zaskočit. Disciplína se odvíjela tak, že po ranveji jela dodávka s psovodem, jenž po zastavení auta musel vyskočit a bleskově zorientovat sebe i psa, neboť asi na padesát metrů před nimi sprintoval zprava doleva figurant. Ten vzápětí zmizel za rohem lesa. Pes měl figuranta zadržet dříve, než se dostal za metu označenou kuželem. Že přitom hrály roly jedna až dvě vteřiny, možná jen její zlomky, bylo evidentní. Čas výrazně ovlivňovala počáteční reakce psovoda, tedy výskok z auta, zákonné varování prchající osoby, sejmutí náhubku a vypuštění psa. Velká část psů totiž zadržela figuranta těsně za kuželem, nejdále tři čtyři metry za ním. „Pokud by psovodi věděli, co je čeká, zvládli by to rychleji a zřejmě by uspěli všichni, jak se ukázalo při tréninkovém zadržení po této soutěžní části,“ myslí si rozhodčí Roman Vala, jinak instruktor výcviku u celní správy.
Naděje
O významu psů, jaký jim přikládá VS ČR, svědčí fakt, že na vyhodnocení šampionátu se dostavil její nejvyšší šéf, dvouhvězdičkový generál Petr Dohnal. Nejprve ocenil práci psovodů a jejich čtyřnožců a pak osobně blahopřál všem medailistům. Co však asi bylo pro všechny psovody VS nejdůležitější, že generálmajor Dohnal přislíbil vybudování vlastního výcvikového střediska do roku 2020. Dosud jezdí psovodi Vězeňské služby do kurzů ve výcvikových střediscích policie, armády nebo celníků, a to podle plukovníka Veverky neřeší specifickou potřebu Vězeňské služby a činí problémy v metodické návaznosti výcviku psů. Navíc VS má téměř tři stovky psů – a získat volná místa v kondičních kurzech nebo v kurzech pro začínající psovody či psy u zmíněných ozbrojených sborů je někdy nemožné. A tak přejme psovodům VS, aby se jim dostalo pomoci v jejich náročné práci i v podobě vlastního výcvikového střediska, které by svými parametry odpovídalo rozsahu a významu vězeňské kynologie.