Zdravotní problematika v drobnochovu drůbeže 5 – Bakteriální onemocnění

V dnešním díle našeho seriálu se zaměříme na onemocnění drůbeže, která jsou způsobena patogenními druhy bakterií. Co vlastně bakterie jsou? Můžeme říci, že se jedná o jednobuněčné organismy, které se řadí mezi prokaryota, což jsou z evolučního hlediska velmi staré organismy zjednodušeně řečeno s jednodušší stavbou buňky. Bakterie jsou nejrozšířenější skupina organismů na světě. Svým tvarem nejčastěji připomínají koky nebo tyčinky. K prvnímu popsanému pozorování bakterií došlo v roce 1676 a provedl ho Nizozemec Antoni van Leeuwenhoek, který je považován za zakladatele mikrobiologie. Důkazy o tom, že bakterie jsou původcem některých onemocnění, přinesl německý lékař a vědec Robert Koch (1843–1910).

Bakterie zahrnují celou řadu druhů, z nich ne všechny jsou patogenní a některé se vyskytují v organismu přirozeně. Některé druhy však jsou původci závažných onemocnění drůbeže, a právě několika vybranými druhy se budeme zabývat v našem článku. Některá onemocnění, jež vyvolávají původci z řad bakterií, jsou zařazena i do seznamu nebezpečných nákaz, jako příklad si můžeme uvést Pullorovu nákazu (Salmonella pullorum) nebo mykoplazmózu drůbeže (Myco­plasma gallisepticum). Jako příklad některých dalších bakteriálních onemocnění si můžeme uvést tuberkulózu drůbeže, jejímž původcem je Myco­bacterium avium, nebo infekční sinusitidu krůt vznikající po napadení organismu Mycoplasmou gallisepticum. Nyní se zaměříme na některá vybraná onemocnění, jež jsou vyvolána účinkem bakterií.

Salmonelóza
Drůbež je velmi důležitým rezervoárem salmonel, mezi které patří původci různých onemocnění. K nakažení zvířat dochází především kontaktem s nakaženými jedinci, bacilonosiči nebo nepřímo pomocí infikovaného vybavení kurníků, podestýlky, krmiva či za pomoci oděvu ošetřovatele. Dle podmínek prostředí, kam jsou salmonely vyloučeny z těla infikovaného jedince, mohou být značně odolné. Pro naše účely si vyčleníme dva zástupce. Prvním je druh Salmonela pullorum způsobující Pullorovu nákazu, dříve označovanou jako bílá úplavice, která působila velké ztráty v chovech drůbeže. Toto onemocnění postihuje mláďata hrabavé drůbeže, tedy především kuřata a krůťata. Jedná se o onemocnění s velmi rychlým průběhem, které je doprovázeno zimomřivostí, zaostáváním v růstu, špatným opeřováním a křídově bíle zbarveným průjmem. K hynutím mláďat dochází nejčastěji ve stáří 2–3 týdnů věku. V některých případech na začátku 20. století dosahovala úmrtnost až 100 % zvířat v napadeném chovu. Naštěstí byly vytvořeny národní programy na vymýcení onemocnění. U tohoto onemocnění byl prokázán přenos původce z infikované nosnice na vejce, což je způsobeno tím, že původce se váže na vaječníky slepic, ale ne každé vejce musí být infikované. Tímto způsobem pak dochází k infikování čerstvě vylíhnutých kuřat. Kuřata, která infekci přežijí, se stávají doživotními bacilonosiči. Jako prevence je vhodná dezinfekce nakoupených násadových vajec například přípravky od firmy Brinsea nebo formaldehydem. Dalším druhem z rodu salmonel je Salmonela gallinarum, která způsobuje tyfus u rozrostlé a dospělé hrabavé drůbeže, ale i u kachen. Prvním signálem může být v krátké době náhlý pokles spotřeby krmiva. Postižená zvířata mají bledý obličej, svraštělý hřeben, zelený až žlutozelený průjem, dochází k poklesu snášky a k úhynům. Průběh onemocnění je poměrně rychlý – pokud zvířata neuhynou, nemoc přechází do chronické formy a ze zvířat se stávají bacilonosiči.

Botulismus
S tímto onemocněním se můžeme zřídka setkat v chovech kachen, případně u vodních ptáků, kteří táhnou do svých zimovišť. Původcem je Clostridium botulinum, respektive toxin, který produkuje v prostředí bez přístupu kyslíku v tzv. anaerobním prostředí. Toto prostředí může vzniknout v podzimních měsících na březích menších stojatých vodních ploch, kde dochází k opadání většího množství listí do vody, které zde následně zahnívá, při tomto rozkladném procesu dochází ke spotřebě kyslíku. Tím se vytváří anaerobní prostředí vhodné pro Clostridium botulinum, které tak začne produkovat neurotoxin. Vodní drůbež neurotoxin pozře při hledání potravy v takovémto prostředí, příznaky otravy se projeví na základě pozřeného množství botulotoxinu do několika hodin až dvou dnů. Toxiny produkované touto bakterií patří mezi nejsilnější toxiny vyskytující se v přírodě. Jedná se o neurotoxin, což znamená, že po jeho pozření dochází k ovlivnění nervové soustavy. To se v praxi projevuje neschopností pohybu nebo nekoordinovanými pohyby, zvířata uhynou následkem udušení vzniklého na základě poruch přenosu vzruchů.

Tuberkulóza
Je dalším z onemocnění zařazených mezi nebezpečné nákazy drůbeže. První zmínky o jejím výskytu se datují do období okolo roku 300 př. n. l. a jako jejich autor je označován sám Aristoteles. Jejím původcem je Mycobacterium avium, které je v prostředí velmi odolné proti působení sucha, naštěstí je ale citlivé na působení slunečního záření, které ho účinně likviduje. Stejně jako u salmonel jsou jeho zdrojem nemocná zvířata. Onemocnění je totiž vleklého charakteru, má tzv. chronický průběh trvající několik týdnů až měsíců, což se odvíjí od zdravotního stavu napadeného organismu a velikosti pozřené infekční dávky. K nakažení zdravých zvířat dochází po pozření infikovaného trusu. Riziko výskytu je především v drobnochovech, a to tam, kde chovatelé v chovu používají i starší zvířata. Tato zvířata jsou díky delší době života vystavena působení možné infekce a může dojít k jejich nakažení. V této souvislosti je vhodné ve dvouletých intervalech obměňovat chovné slepice a kohouty, čímž můžeme vzniku onemocnění zamezit. Z pohledu rentability chovu je takováto obměna chovného hejna nejekonomičtější vzhledem k produkci vajec, která u nosnic po druhém roce života respektive druhém snáškovém cyklu klesá. Příznaky onemocnění jsou vesměs nespecifické. Drůbež může být silně vyhublá, mít bledý hřebínek nebo matné opeření. Při pitvě uhynulých zvířat nalézáme tuberkuly (tuhé, kulovité, šedo–bílé útvary) na játrech, slezině a některých dalších orgánech. Jako prevenci v chovu lze použít tzv. tuberkulinaci, jedná se o alergenodiagnostickou metodu, kdy do laloku nosnice vpravíme malé množství tuberkulinu. V místě vpichu poté buď proběhne, nebo neproběhne reakce, která se vyhodnocuje po 48 hodinách, a to tak, že pokud dojde k zánětlivému zduření laloku, je reakce pozitivní, a je tedy nezbytné zvíře z chovu vyřadit a utratit.

Mykoplazmata
Jsou mezi ptáky velice rozšířeným nepatogenním i patogenním druhem bakterií. Vyskytují se přirozeně jako komenzálové například v horních cestách dýchacích. Mimo organismus hostitele jsou náchylní k účinkům teplot nad 50 °C nebo vyschnutí. Vyhovuje jim naopak vlhké počasí, proto se s jejich výskytem setkáváme nejčastěji v podzimních vlhkých a sychravých měsících. Jejich účinek je následující: v respiračním ústrojí poškozují buňky epitelu, což vede ke vzniku sekundární bakteriální infekce. Mycoplasma gallisepticum postihuje jak vodní, tak hrabavou drůbež. U krůt toto onemocnění nazýváme infekční sinusitida, u kura domácího je to chronické respirační onemocnění. Nástup onemocnění je poměrně zdlouhavý, což ho odlišuje od hemofilové rýmy, která má průběh naopak rychlý. Příznaky onemocnění jsou následující: drůbež kýchá, má výtok z nozder, které mohou být zalepené a v tomto nálepu můžeme pozorovat menší kusy podestýlky, krmiva nebo opeření. Můžeme zaznamenat taktéž dýchání s otevřeným zobákem, což je způsobeno ucpáním nozder. Pokud v noci přijdeme do kurníku, můžeme u zvířat zaznamenat chrčení nebo chrapot. V některých případech může docházet k otokům především v přední části obličeje a očních víček, což souvisí s postižením paranazálních dutin a sinů. Drůbež poté také slzí. U krůt jsou příznaky onemocnění mnohem výraznější a dochází ke zduření infraorbitálních sinů, které mohou ztvrdnout, a dochází tak k deformaci obličeje. Onemocnění není ve větší míře smrtelné, ale snadno se rozšíří do celého hejna. Po akutním průběhu onemocnění dochází k uklidnění některých příznaků. Přenos je poměrně jednoduchý, a to buď kapánkovou infekcí, prachem, kontaminovaným krmivem, nebo vodou. Jako zdroj infekce může posloužit nakažená drůbež na výstavě umístěná ve vedlejší voliéře, proto musí být na výstavy umisťována pouze zdravá drůbež, aby se zabránilo šíření onemocnění do dalších chovů. Terapie onemocnění a jeho vymýcení z chovu nejsou nijak jednoduché, skládají se z několika základních opatření, a to udržování dostatečné čistoty prostředí, karanténování zvířat nově zakoupených a také těch z vlastního chovu, která byla vystavena na výstavě. Pokud v chovu onemocnění propukne, je vhodné podávání antibiotik. Důležité je vždy dodržení dávkování antibiotika a doby podání dle příbalové informace, aby nedošlo ke vzniku rezistence bakterie na danou účinnou látku. Vhodné je také provést kultivaci s následným určením rezistence a na jeho základě vybrat vhodné antibiotikum, které dokáže bakterii zničit. V opačném případě se dostaneme do začarovaného kruhu v tom smyslu, že podáme antibiotika, příznaky ustoupí a následně po ustoupení jejich účinku dojde k opětovnému propuknutí příznaků onemocnění. Nehledě na to, že musíme vzít v úvahu také ochrannou lhůtu na vejce i maso, která je spojena s jejich podáním. Jako vhodné se mi osvědčilo podávání rostlin s antibiotickým účinkem, konkrétně tedy cibule kuchyňské (Allium cepa) v syrovém stavu nebo tinktury a čerstvě natrhaných částí rostliny lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Výhodou těchto rostlin je to, že si vůči nim bakterie nevytvoří rezistenci. Účinek však není tak rychlý jako u antibiotik a chovatel při aplikaci těchto přírodních postupů musí počítat s jeho delším nástupem. Například u cibule používám její občasné preventivní zkrmování drůbeží v průběhu celého roku nebo ji umisťuji do napáječky s vodou.

Chlamydióza
Dalším z onemocnění bakteriálního původu, které je zařazeno na seznam nebezpečných nákaz, je chlamydióza způsobená bakterií Chlamydia psittaci. Jedná se o zoonózu, což znamená, že od zvířat, která jsou nakažena touto bakterií, se mohou nakazit lidé. Rezervoárem onemocnění mohou být holubi nebo tažní ptáci (zde jsou uváděni především ti mořští). U holubů probíhá onemocnění bez zřetelnějších příznaků, můžeme tedy říci chronicky. V chovech drůbeže se s tímto onemocněním můžeme setkat u krůt nebo kachen. K nakažení zvířat dochází prostřednictvím dýchacího aparátu, pomocí infikovaných sekretů nebo exkretů nemocných zvířat. Mezi příznaky onemocnění u krůt patří průjmovitý žlutozelený trus, hubnutí, nechutenství, výtok z nozder nebo stranění se zbytku hejna. Pro mladé kachny je onemocnění fatální, což znamená, že v důsledku napadení uhynou. U dospělců probíhá onemocnění skrytě, můžeme se ale setkat s výtokem z nozder a očí, kdy dochází ke slepení a částečné ztrátě opeření okolo očí. Terapie není 100 %, zvířata mohou zůstat bacilonosiči. Proto je vždy nutné si uvědomit, zda je dané zvíře nebo skupina zvířat natolik cenné, abychom k léčbě přistoupili. Jako prevence jsou vhodné dostatečná asanace prostředí a karanténa nově nakoupených jedinců s délkou přesahující 90 dnů.

Hemofilová rýma
Původcem onemocnění je bakterie Heamophilus paragallinarum, která napadá horní cesty dýchací. Průběh onemocnění je poměrně rychlý v porovnání s mykoplazmózou. Onemocnění je často doprovázeno smíšenou bakteriální infekcí nebo ptačími neštovicemi. Zdrojem onemocnění jsou nakažená zvířata. Mimo tělo hostitele je bakterie dle typu prostředí odolná v řádech několika hodin až dnů. Příznaky připomínají výše zmíněnou mykoplazmózu. U dospělých zvířat je průběh onemocnění závažnější. Příznaky onemocnění jsou způsobeny produkcí toxických látek produkovaných touto bakterií, které působí na sliznici horních cest dýchacích. Můžeme pozorovat výtok z nozder, otok nejenom obličeje, ale i laloků. Onemocnění se rychle šíří v hejnu a dosahuje malou úmrtnost, ale vysokou míru nakažení zvířat. Jeho průběh komplikují další přidružené infekce. Mírná forma onemocnění trvá zhruba deset dní, poté přechází ve formu závažnější, která trvá další 2–3 týdny. Pro tlumení onemocnění jsou vhodné sulfonamidy nebo širokospektrální ATB.
Výše uvedený výčet onemocnění je nepatrným zlomkem mno­ha onemocnění způsobených bakteriemi. Do článku jsem se snažil zahrnout nejzávažnější z nich. Bakterie způsobují celou řadu různých onemocnění, jejichž příznaky se mohou značně podobat. Proto není jednoduché na první pohled podle probíhajících klinických příznaků určit, o jaké onemocnění se jedná. K přesnějšímu určení je tedy vhodné provést pitvu uhynulých nebo postižených zvířat nebo využít možnosti bakteriální kultivace odebraných vzorků. Zde musíme ale počítat s tím, že kultivace je finančně náročnější a může být poměrně zdlouhavá s ohledem na kultivační podmínky bakterií. Proto je vhodné se v chovu zaměřit především na prevenci, která sice zabere větší množství času, ale na druhou stranu nám pomůže předejít vzniku výše uvedených onemocnění. V případě některých onemocnění díky tomu můžeme zachránit naši mnohaletou šlechtitelskou práci.