Asi po 12 dnech od inseminace je možné zjistit, zda jsou samice březí. Tuto činnost provádím 14 dnů po inseminaci, kdy už je plod větší a lze ho lépe rozpoznat. Ve 12 dnech se plod velikostí podobá bobku a je náročnější ho určit.
Postup při palpaci
Samici dáme např. na stolek, jednou rukou ji uchopíme za zadní část hřbetu a mírně nadzvedneme tak, aby se zadní nohy nedotýkaly stolku. Druhou rukou několikrát přejedeme po spodní části trupu směrem od předních nohou k zadním, aby se svaly uvolnily a samice je neměla zatnuté. Potom rukou projíždíme od břicha k zadním nohám a velmi jemně tuto oblast prohmatáváme mezi palcem a zbývajícími prsty. Hmatem lze rozpoznat bobky, které jsou těsně vedle sebe a jsou tvrdší, od plodů, jež jsou ve 14 dnech po inseminaci velké asi jako menší vlašský ořech, jsou více vzdáleny od sebe, nejsou tak tvrdé a proplouvají mezi prsty.
Palpace se zdá náročná, ale naučí se ji každý chovatel, chce to jen praxi, zkusit si tuto činnost vícekrát. Zkušený chovatel dokáže palpací březost spolehlivě rozpoznat. Pokud si není jist, samici si označí a palpaci opakuje znovu v termínu těsně před porodem. V období 16–24 dnů před porodem se březost zjišťuje obtížněji, plody jsou už větší, podélné a mohou se snadno zaměnit s trusem, který je méně natráven, nebo u zatučnělé samice s vnitřním tukem.
Březost se dá 100 % zjistit ultrazvukem. Samice, které nejsou březí, si v kartách označím a zařadím je do skupiny znovu k těm, které inseminuji mezi 16.–20. dnem po porodu.
Příprava hnízda
Nyní připravím klece pro samice, které budou rodit. Samice přesunu do náhradních klecí, uvolněné klece opálím hořákem a následně umyji vysokotlakým vodním čističem. Jakmile klece oschnou, znovu je dezinfikuji plamenem. Druhé opálení je důležitější než to první. Při prvním opalování se snažím odstranit chlupy, které ulpěly na technologii během měsíce, kdy samice odchovávaly mláďata. Postupuji shora dolů, při opačném postupu se nespálené chlupy vlivem tepla z hořáku rozletují do okolí. Druhé opalování je velmi účinná dezinfekce a odstraní bakterie, které se vodním čištěním roznesly po okolí. Po tomto opálení samice umístím do klecí a můžeme začít s přípravou hnízd.
Existuje několik druhů plastových hnízd, která můžeme použít. Ta nejstarší jsou plastová se dvěma kovovými mřížkami, nejnovější jsou celoplastová bez mřížek. Mezi nimi existuje několik dalších typů, které se liší velikostí rastru ve dnu plastové části výškou, počtem mřížek, popřípadě tvarem obruby plastové části. Příprava těchto hnízd je víceméně stejná. U kovových částí nejprve provedeme dezinfekci mřížek plamenem a následně jejich vyčištění vapkou. Plastové části po odstranění starých hnízd vyvapkujeme a pak dáme do nádoby, ve které si připravíme dezinfekční roztok. V něm necháme části asi jednu hodinu. Hnízda pak necháme oschnout. Osvědčil se mi způsob, kdy hnízda skládám do tvaru pyramidy. Při sušení nezaberou tolik místa a zároveň nepadají, sušíme-li je venku, když fouká vítr. Když je slunečný den, hnízda nechávám na slunci – dezinfikuje je ultrafialové záření.
U starších typů hnízd si mezitím můžeme připravit papírové podložky, které klademe na spodní drátěnou mřížku, jež má hrubší rastr. Ze začátku jsem papír stříhal z použitých pytlů od krmiva. Poté co jsem začal krmivo skladovat v silech, začal jsem používat papírové letáky, které mají podobný rozměr jako dno hnízda. Zbytek jsem zahnul a tak se příprava urychlila. Na takto připravené dno dáme asi dvě hrsti hoblin z měkkého dřeva tak, aby mřížka, kterou hobliny přikryjeme, byla umístěna šikmo. Vytvořená šikmina je pro tvorbu hnízd samici příjemnější. Samice se snaží prohrabováním dostat co nejníže, aby mláďata byla chráněna před okolím co nejvíce. Stávalo se mi, že samice tuto vrstvu, pokud byla rovná a tenká, dokázala i přes hustší horní mřížku prohrabat až na podložku z papíru. Mláďata pak porodila na kovovou mřížku a ta v zimě prochladla. Připravená hnízda pak umístíme do klece tak, aby nižší část byla umístěna dále od kulatého otvoru, kterým má samice do hnízda přístup. Tuto přípravu můžeme provádět přímo po umístění prázdného hnízda do klece, čímž se práce urychlí a hobliny se nám při vkládání hotových hnízd do klecí nevysypávají.
Jakmile jsme s touto prací hotovi, můžeme vytvořit poslední vrstvu, ve které si samice hnízdo vytvoří. Ze začátku jsem používal slámu pro obě vrstvy hnízda, ale když nebyla dobře usušená, udržovala se v dutinách slámy plíseň, která pak způsobovala u narozených králíčků rozmnožení stafylokoku – ten způsobil, že mláďata hynula vlivem infekce. Tvrdá sláma také způsobovala poranění narozených mláďat – poškrábání, jímž se mohla infikovat bakteriemi. Přešel jsem na systém přípravy spodní vrstvy hnízda z hoblin a vrchní jsem začal tvořit senem. Seno je podstatně jemnější než sláma, stébla nemají tolik dutin a samice pak z tohoto materiálu hnízdo připravuje daleko lépe. Vytvoří si ze srsti, kterou si vytrhává, jemné hnízdo, do kterého pak rodí. Takto připravené hnízdo posypu sírou, jež brání vlhkosti a tím i množení stafylokoků. Stafylokoka poznáme, když se na 2–5denních mláďatech začnou tvořit puchýřky, které se postupně zvětšují, a mláďata hynou. Pokud se nám objeví toto onemocnění, je dobré smíchat síru s práškovým dezinfekčním prostředkem, popř. klouzkem. Vstup do hnízda otevřu tři dny před očekávaným porodem. Během těchto dnů připravená hnízda kontrolujeme a doplňujeme senem. Jestliže si samice ani v den porodu netrhá srst, dám jí do hnízda chlupy, které jsem si nasbíral v létě – v době, kdy bylo horko a mláďata měla zbytečně mnoho tepla. Předcházím tím hlavně v zimě tomu, aby čerstvě narozená mláďata v krátké době prochladla.
Porod
V den porodu občas procházím hnízda a čistím je. Pokud samice nemůže porodit 2–3 dny po termínu, vložím pod ni do hnízda 2–3 narozená mláďata z jiného hnízda. Většinou pak do hodiny porodí a nemusím tak používat injekční přípravky sloužící k vyvolání porodu. Dva dny po porodu provedu kompletní kontrolu hnízd a paritu. Rozdělím mláďata tak, aby samice měly odpovídající počet mláďat. Když mi mláďata u některých samic i tak přebývají, nechávám je v hnízdech. Ta nejsilnější přežijí. Záleží na tom, jakou genetiku máme. U některých hybridů se rodí velké množství mláďat, 15 i více. Jsou pak drobná, samice je nestačí uživit, a tak hynou postupně, jak králíčci spotřebovávají více mléka. Pijí mléko na úkor těch, kteří přežijí, ale ti jsou pak ošizeni o množství mléka, které by jinak mohla mít od narození. Králice, které chovám, mají 6–12 mláďat. Při zapouštění inseminací se králíčci rodí během 2–3 dnů naráz a hnízda se mohou doplňovat na počet 7–11. To je podle mých zkušeností nejvhodnější počet mláďat. U prvniček nechávám jen sedm králíčků, podle záznamů v kartách počet zvyšuji. Mláďata jsou pak zhruba stejně velká a nemívají zdravotní problémy, jak je tomu u hnízd, kde se parita neprovádí. Ta nejslabší mívají po odstavu trávicí problémy a uhynou později, např. na průjem. Při paritě taky dbám na velikost narozených mláďat. Snažím se, aby v jednom hnízdě nebyl rozdíl ve velikosti příliš veliký.
Abych přesně určil, od které samice doplněná mláďata pocházejí, označím si tato malými plechovými štítky umístěnými mláďatům do oušek. Při menším počtu takovýchto mláďátek používám speciální kleště, kterými označuji ušní boltec. První tři dny po porodu nechávám hnízda otevřená, později přecházím na řízené kojení až do 20 dnů po porodu. Králíčci začínají vidět 14 dní po narození a ve 20 dnech už začínají přijímat granulované krmivo. Od té doby už nechávám hnízda otevřená. Průběžně je čistím a ve 22 dnech hnízda odstraním a místo nich dám do klece kovovou mřížku, čímž mi odpadne práce s čištěním od trusu. V 35 dnech králíčky odstavím. V té době přichází pro ně nejkritičtější období.
Odstav
Králík je velmi stresové zvíře, každý stres ho oslabuje v imunitě a vznikají hlavně trávicí problémy. Při odstavu králíček prodělává změnu v trávicím traktu, nedostává už mléko, má stres z toho, že je odloučen od matky, mění srst, rostou mu nové zuby a to vše ho oslabuje. Proto je třeba mu věnovat v této době nejvyšší pozornost. Je-li to možné, přemístíme při odstavu v 35 dnech věku mláďat samici jinam, aby se zmenšil poodstavový stres změnou prostředí. Při krmení v tomto období používám restrikci krmiva. Dávky po týdnech postupně zvyšuji až do 60 dnů věku, kdy začnu krmit ad libitum. Používám granule co nejmenšího průměru, protože při větších dochází k tomu, že malý králíček část granule většího průměru ukousne a zbytek propadne klecí. Nepoužívám žádné speciální krmivo pro odstav, pokračuji v krmivu, kterým jsem krmil králíčky, když byli u samic. V 60 dnech věku postupně přejdu na krmivo, jež slouží pro dokrm, je bez kokcidiostatik a tím ušetřím náklady.
Králíčci v této době přibývají velmi rychle a doženou ztrátu, která vznikla vlivem restrikce krmiva po odstavu. Asi v 80–90 dnech po narození králíci dosahují požadované váhy 2,7–2,8 kg. Nepreferuji zkracování doby výkrmu pod tuto hranici, neboť maso rychle vykrmených králíků není dle mého názoru tak vyzrálé a podobá se pak kvalitou masu kuřecích brojlerů.
V posledním díle shrnu své poznatky z praxe a popíši způsob dezinfekce hal, napájecí soustavy a prevence proti nemocem, popřípadě vakcinace.