Zdravotní problematika v drobnochovu drůbeže 6 – virová onemocnění

V dnešním díle seriálu se podrobněji podíváme na některá vybraná onemocnění drůbeže, která vznikají po napadení hostitelského organismu viry. Co jsou to viry? Jedná se o nebuněčné organismy. Jejich název je odvozen od latinského slova virus, tedy v překladu jed. Svojí stavbou se výrazně liší od ostatních buněk, obecně můžeme říci, že obsahují pouze bílkoviny a nukleovou kyselinu, tedy genetickou informaci uloženou v kapsidě, což je obal, který ji chrání. Ke svému rozmnožování využívají buňky hostitelských organismů. Napadají nejenom živočichy, ale také rostliny, a dokonce i bakterie. Nepůsobí na ně antibiotika, ta jsou při napadení organismu viry podávána pouze pro potlačení případných nežádoucích přidružených infekcí bakteriálního původu. Jako příklad onemocnění, jehož původcem je virus, si můžeme uvést například Markovu chorobu drůbeže, kterou způsobují viry z čeledi Herpesviridae, nebo v posledních několika letech mezi chovateli diskutovaná ptačí chřipka, jejímž původcem jsou viry z čeledi Orthomyxoviridae. Stejně jako mezi bakteriemi, i mezi viry se setkáváme s původci onemocnění, která paří mezi zoonózy, tedy onemocnění, jež jsou v některých případech přenosná ze zvířete na člověka, jako příklad nám může posloužit například virus způsobující ptačí chřipku. 

Markova choroba
Mezi závažná virová onemocnění vyvolaná viry z čeledi Herpesviridae patří například herpesvirová enteritida kachen nebo Markova choroba. A právě Markovou chorobou se budeme podrobněji zabývat. Jedná se o onemocnění, jehož primárním hostitelem je kur domácí, u kterého probíhá přenos buď přímo mezi zvířaty, nebo nepřímo peřím či zvířeným prachem. V prostředí je vir značně odolný. Rozlišujeme dvě formy onemocnění, a to akutní, pro kterou je typický výskyt nádorových změn na vnitřních orgánech a na kůži. Například na vaječnících nosnic můžeme pozorovat různě velká našedlá místa, při silnějším průběhu onemocnění dokonce vaječníky získávají květákovitý vzhled. Pro formu klasickou, při které dochází k poškození periferních nervů, jsou typickými prvotními příznaky nekoordinovaný pohyb a strnulá chůze. Mezi další příznaky můžeme zařadit celkovou paralýzu, svěšení hlavy nebo tortikolis, což znamená, že hlava je stočena k jedné straně. Dále může docházet k postižení duhovky, které vede až k oslepnutí zvířete. Kombinací těchto příznaků dojde k tomu, že zvířata nejsou schopna přijímat potravu, jsou vyhublá a dehydratovaná. Onemocnění se nedá léčit. Lze provádět vakcinaci, a to buď 18. den inkubace vajec, tzv. in ovo, nebo u jednodenních kuřat. Vakcína je koncipována pro použití ve velkochovu a nejsou k dispozici menší balení pro drobnochovatele. Uchování vakcíny musí být zajištěno v tekutém dusíku vzhledem k jejímu charakteru. Vakcinace navíc brání pouze propuknutí nádorovitých změn v organismu. Je tedy otázkou, zda vakcinaci provádět, či nikoliv.

Newcastelská choroba
Tato choroba, jinak nazývaná pseudomor, je způsobena viry z čeledi Para­my­xoviridae. Jedná se o onemocnění, které postihuje nejčastěji drůbež nebo holuby. Stejně jako u předchozího onemocnění se jedná o zoonózu. Příznaky jsou závislé na individuálním stavu organismu daného hostitele a také vlastnostech viru. Ty se odvíjejí od jeho dávky nebo také způsobu infekce. Rozeznáváme několik forem onemocnění s průběhem velmi rychlým s úhyny okolo 50–100 % nebo formu prakticky bez příznaků. Rezervoárem onemocnění mohou být volně žijící ptáci nebo ptáci, u nichž onemocnění probíhá bez příznaků v subklinické formě. K přenosu onemocnění dochází buď přímým kontaktem mezi vnímavými zvířaty, kapénkovou infekcí, nebo sekrety a exkrety kontaminovaným krmivem. One­mocnění se v chovu šíří velmi rychle. Ho­lubáři pravděpodobně budou znát výraz paramyxoviróza holubů (lidově nazývaná krutihlav), pro kterou je typickým příznakem postižení nervové soustavy. Mezi další příznaky můžeme zařadit nazelenalý trus, ztížené dýchání, otok hlavy, zvýšenou teplotu, pokles snášky, změnu kvality skořápky i bílku. Pokud drůbež obstojí v první fázi onemocnění, dochází u ní k projevům nervových příznaků v podobě křečí, ochrnutí končetin a tortikolis, což znamená, že dojde ke zvrácení krku. Vejce od infikovaných nosnic jsou taktéž infekční, což může vést k rozvlečení nákazy do dalších chovů například při hromadném líhnutí vajec od různých chovatelů v jedné líhni za podmínky poškození infikovaného vejce nebo umístění infikovaných a zdravých kuřat po vylíhnutí do jedné odchovny. Onemocnění se opět nedá léčit. K dispozici je však celá řada vakcín, které zajistí zvířatům ochranu dle typu použité vakcíny na přibližně šest měsíců. Po uplynutí této doby je nutná revakcinace zvířat.

Ptačí neštovice
Onemocnění je způsobováno viry z čeledi Poxviridae, konkrétně rodu Apoxiviridae, kam jsou zařazeny všechny viry neštovic ptáků. K onemocnění jsou náchylné pravděpodobně všechny druhy ptáků. Pro nás je zásadní jejich výskyt u kura domácího, krůt a taktéž u holubů. K přenosu dochází kontaktem zdravých zvířat s infikovanými. Onemocnění může přenášet bodavý hmyz, dále je obsažen v prostředí, kde se vyskytují nemocná zvířata, a při zvíření prachu může dojít k nakažení zdravých zvířat. U neštovic rozlišujeme tři formy onemocnění, a to slizniční, kožní a smíšenou. Pro slizniční formu je typický výskyt difteroidně nekrotických ložisek na sliznicích v dutině ústní a horních cestách dýchacích. Při jejich odstranění dochází ke krvácení. Zvířata vykazují zhoršené dýchání a hubnou. Při formě kožní nalézáme různě velké krusty na kůži opeřených i neopeřených částí těla ptáků. Třetí typ onemocnění je nazývám smíšený, zahrnuje příznaky obou výše popsaných typů ptačích neštovic. Jako prevenci vzniku onemocnění lze provádět vakcinaci. Pokud v našem chovu onemocnění propukne, je vhodné zvýšit přísun vitaminu A, který podporuje obnovu sliznic, potírat postižená místa jodovými preparáty a vhodné je také podání antibiotik, abychom zamezili případné sekundární bakteriální infekci.

Adenová salpingitida
Adenová salpingitida je způsobována viry z čeledi Adenoviridae. Onemocnění postihuje jak vodní drůbež, tedy husy, kachny, tak kura domácího. U vodní drůbeže se onemocnění nijak neprojevuje. Hlavním klinickým projevem onemocnění u kura domácího je snížení snášky a zhoršení kvality vaječné skořápky, která je buď zdrsněná, nebo dochází ke snášení vajec s měkkou skořápkou či zcela bez ní, tzv. „hadích vajec“. K nakažení dochází kontaminovaným krmivem, přímý kontaktem s infikovanou nosnicí nebo také infikovanými vejci. U kuřat vylíhnutých z infikovaných vajec se virus aktivuje až při začátku snášky.

Infekční bronchitida
Jedná se o onemocnění kura domácího, které způsobují viry z čeledi Coronaviridae. U kuřat se setkáváme s vysokou úmrtností, zatímco u postižených nosnic dochází k poklesu snášky a zhoršení kvality vajec. Bílek je řidší, skořápka zdrsněná a různě deformovaná. S postupným věkem zvířat se zvyšuje jejich odolnost, s čímž souvisí i menší míra klinických příznaků. K šíření infekce dochází velmi rychle, a to kvůli tomu, že se virus šíří vzduchem. U malých kuřat dochází ke ztíženému dýchání, zalepení nozder nebo lapání po dechu. Onemocnění se často přidružuje k některým dalším onemocněním postihujícím respirační soustavu ptáků.

Koronavirová enteritida krůt
Viry z čeledi Coronaviridae způsobují taktéž koronavirovou enteritidu krůt. Jedná se o velmi infekční a rychle probíhající onemocnění všech věkových kategorií krůt. Napadené krůty jsou nahrbené, rozčepýřené, mají hlavu složenou k tělu a svěšená křídla. Dochází k zástavě příjmu potravy a dehydrataci. Dalším příznakem je potřísnění opeření okolo kloaky trusem, což je způsobeno průjmem. Trus je zpěněný, vodnatý, silně zapáchající, nazelenalý nebo nahnědlý. Krůty jsou zimomřivé, shlukují se a vyhledávají tepelný zdroj.

Infekční bursitida

Infekční bursitidu vyvolávají viry z čeledi Birnaviridae. Onemocnění primárně postihuje kura domácího, krůty nebo kachny. Klinické příznaky onemocnění se projevují pouze u mladých kuřat ve věku nejčastěji 3–6 týdnů. U ostatních věkových kategorií onemocnění probíhá subklinicky, tedy bez výrazněji patrných příznaků. Virus, jak jeho název napovídá, postihuje burzu Fabricii. Burza Fabricie je lymfatický orgán, ve kterém probíhá vývoj B lymfocytů jako zdroje mateřských protilátek. Při jejím poškození dochází ke snížení odolnosti organismu infikovaných kuřat. Onemocnění se šíří pomalu, s úhyny okolo 30 %. Mezi první signály o možném propuknutí onemocnění patří bělavý a vodnatý průjem, načepýřené opeření, trusem znečištěné opeření v okolí kloaky. Zvířata mohou posedávat se svěšenou hlavou, kulhají, nerada se pohybují, což je způsobeno zvětšením burzy Fabricie, která kvůli svému zvětšení tlačí na okolní nervy. Virus je v prostředí velmi odolný, účinně ho likviduje 5 % formaldehyd nebo preparáty na bázi jodu. Onemocnění lze předcházet vakcinací.

Ptačí chřipka
Dalším virovým onemocněním, které se v posledních několika letech stalo noční můrou drobnochovatelů drůbeže, je ptačí chřipka nazývaná také ptačí influenza. One­mocnění jako takové není žádnou novinkou – je známo již od roku 1901. Původci onemocnění, tedy viry ptačí influenzy, patří do čeledi Orthomyxoviridae. Tyto viry se dělí do několika typů – A, B nebo C – na základě rozdílných vlastností a antigenní struktury. Virus způsobující onemocnění ptačí chřipky řadíme k typu A, který se dále dělí do subtypů podle antigenů hemaglutininu a neuramidázy na subtyp H5 a H7. Jednotlivé subtypy dosahují různé míry patogenity.
Ptačí chřipka je nebezpečná nákaza se zoonotickým potenciálem. V našich podmínkách je naštěstí přenos z infikovaných zvířat na člověka málo pravděpodobný, protože je k němu potřebný velmi úzký kontakt s drůbeží. Pravděpodobnější je takovýto přenos v zemích, kde nejsou dostatečně dodržovány hygienické návyky a společně v jednom příbytku často žijí jak lidé, tak drůbež. První zaznamenaný přenos proběhl v roce 1997 v Hongkongu. Nakazit se může většina ptačích druhů, výjimku tvoří například holubi, kteří k nákaze nejsou dle vědeckých studií vnímaví. Přirozeným rezervoárem viru jsou volně žijící ptáci, nejčastěji vodní, dle pozitivních nálezů uhynulých jedinců z předešlých let můžeme mluvit například o labuti velké (Cygnus olor), kachně divoké (Anas platyrhynchos) nebo různých druzích migrujících divokých hus. A právě prostřednictvím vodních ptáků je virus přenášen na velké vzdálenosti vzhledem k jejich rozsáhlým migračním trasám za potravou v období podzimních a zimních měsíců a návratu do hnízdišť v jarních měsících. Vznik onemocnění je tedy více pravděpodobný tam, kde tito tažní ptáci zimují, a také tam, kde dochází ke kumulaci vodního ptactva v zimních měsících na nezamrzajících vodních plochách. Proto je vhodné v době tahu volně žijícího ptactva zamezit jejich kontaktu s ptactvem domácím. K přenosu nákazy dojde po pozření kontaminovaného krmiva nebo vody. V uzavřených halách s drůbeží, kam byl virus zavlečen, dochází k přenosu viru vzduchem. Proto není vhodné v době výskytu nákazy pořádat výstavy a burzy, aby tak bylo zabráněno jejímu dalšímu rozšíření.
Projev klinických příznaků je různý a je závislý především na druhu napadeného ptačího druhu a subtypu viru. Ve většině případů ale dochází u domácích ptáků k náhlému úhynu většího počtu zvířat bez zjevných klinických příznaků. Mezi příznaky onemocnění lze zařadit pokles snášky, zblednutí hřebínku drůbeže, na němž mohou být patrné drobné krváceniny. Dalším příznakem může být vodnatý průjem a zvýšená žíznivost zvířat. Vakcinace proti onemocnění se neprovádí, a jak většina z nás dobře ví, dle veterinárních opatření při potvrzení výskytu nákazy dochází k utracení zvířat ve vyhlášeném ohnisku nákazy, vzniká ochranné pásmo v okruhu 3 km a dále pásmo dozoru v rozsahu 10 km. V pásmu dozoru je zakázána přeprava zvířat a je kontrolován zdravotní stav chované drůbeže. Proti tomuto onemocnění byla v zahraničí vytvořena vakcína. Otázkou ale zůstává, proč je likvidována zdravá drůbež v našich drobnochovech, kterou jsme schopni zabezpečit v našich chovatelských zařízeních před vniknutím volně žijícího ptactva. Někteří chovatelé kvůli tomuto opatření přišli o mnohaletou šlechtitelskou práci. Para­doxem zůstává, že skuteční původci onemocnění, tedy volně žijící vodní ptactvo v místě ohniska jakožto zdroj nákazy, zůstávají bez povšimnutí na svobodě a roznášejí onemocnění dále.

Na závěr
Viry jsou původci velmi pestré škály onemocnění jak domácích, tak volně žijících ptáků. Vzhledem k nulové účinnosti léčivých přípravků typu antibiotik je proto vždy vhodnější předejít vyvolání vzniku těchto onemocnění zavedením preventivních opatření. Tato opatření nám napomáhají zabránit zavlečení nákazy do našeho chovu drůbeže. Mezi ně patří bezpodmínečně nákup zvířat a násadových vajec pouze ze zdravých chovů. V ideálním případě je vhodné zvolit nákup zvířat přímo u chovatele a vyvarovat se nákupů zvířat na trzích či burzách. Díky tomu si vytvoříme obrázek o zdravotním stavu celého chovu a jeho úrovni zoohygieny. Po nákupu zvířat je nezbytně nutné jejich umístění do karantény. Dalším důležitým krokem je dodržení základních hygienických postupů v chovu drůbeže. Udržování chovaných zvířata v dobré kondici a nepodceňování případné prvotní projevy onemocnění. U některých onemocnění je vhodné provést vakcinaci, u jiných však není vakcinace zárukou 100% ochrany zvířat. Vakcinace je vyžadována například při přepravě zvířat mezi hranicemi členských států EU. Dále je také dle výstavních podmínek na výstavách drobného zvířectva vyžadována u vystavené drůbeže předešlá vakcinace proti Newcastelské chorobě. Všechna tato výše uvedená opatření mají zabránit šíření těchto nákaz do dalších chovů a zamezit ztrátám, které by mohly následovat po propuknutí daného onemocnění.