Zemí sopek a tří moří – 4. díl

Jsme v soukromé rezervaci Greenfields poblíž města Kukra Hill. Je to džungle pár kilometrů od karibského pobřeží přístupná pouze lodí. Rezervaci založil před třiceti lety švýcarský profesor matematiky Räto Pfranger (zemřel v roce 2013), který lesnímu hospodaření ve středoamerických tropech rozuměl asi jako koza petrželi. Ale byl učenlivý, po hurikánu Joan byly pozemky laciné, a místo ho zkrátka okouzlilo, proto pořídil 250 hektarů.

Nám tahle lokalita také přišla zajímavá. Majitel nechal prales svému osudu a pozoroval, jak si s katastrofou poradí příroda vlastními silami. Mezitím vybudoval dvě dřevostavby – jednu pro sebe, druhou pro turisty, původně spíš pro studenty, kteří mu sem jezdili pomáhat s prací. Ideálně je chatka pro čtyři návštěvníky, vystačí i pro šest. Nás bylo osm, někteří museli spát na zemi a k nocování se využila i chatka velikosti kůlny, takzvaný „kolibří domek“.

Koupání ano, ale…
Jde o pěkná precizně provedená stavení na dřevěných nohách se záchodem, sprchou i terasou. V kuchyni, což je přístřešek s hliněnou podlahou, nám jednou denně vařila rodina správce. Elektřina je pouze ze solárních panelů, voda se čerpá pomocí větrníku. Místo klimatizace má domek spoustu oken vybavených sítěmi proti hmyzu, což stačí, jelikož v noci občas foukne chladnější vítr. K dispozici jsou dvě kánoe, kterými zkoumáme klidná slepá ramena řeky Kukra, dostupné jsou dvě rozlehlé laguny. V kalné vodě se dá i koupat, krokodýli jsou tu prý jen malí. Což je informace, po které z koupání sešlo…
Pobyt tu vychází zhruba na 300 dolarů celkem za všech osm lidí na den, včetně snídaně a jednoho teplého jídla. Když nám něco dojde, lze na kánoi dopádlovat do Kukra Hill. Nic nám nechybí, jen zvířat jsme čekali víc. Jenže jsme tu koncem ledna, tedy v období sucha, což v praxi znamená, že občas se přižene na pár desítek minut tropický liják. V období dešťů to tady prý žije mnohem víc.

Hledá se kupec
Švýcarský majitel zemřel a o rezervaci se stará jeho manželka Veronica Pfrangerová. Ta ho už skoro pět let nabízí k prodeji, protože o život v nikaragujské divočině nemá zájem ona ani jejich děti. Sama tráví dost času ve Švýcarsku a vyprávěla nám, jak létá na kontroly: bere to přes Kubu, kde se zdrží v rezortu u moře na dovolené, a teprve odtud zamíří do Managuy a na Greenfields. Původně byla cena za pralesní sídlo milion dolarů, dnes by se dalo pořídit zhruba za polovinu, tedy v přepočtu deset milionů korun. Odhodlaný zájemce se však zatím nenašel. Já bych to tedy nechtěl, ale pobýt déle než tři dny, které jsme stihli, by za to stálo! Ale ona každá věc má svého kupce, je to otázka času. Tahle rezervace ho jistě také najde, protože svým způsobem je opravdu kouzelná.