Zdravotní problematika v drobnochovu drůbeže 7 – Plísňová onemocnění

Stejně tak jako může být organismus drůbeže napaden parazity, viry nebo bakteriemi, setkáváme se u drůbeže také s onemocněními vyvolanými plísněmi. Co plísně jsou? Jedná se o houby, které patří mezi heterotrofní organismy, jednoduše můžeme říci, že pro svoji existenci potřebují získávat některé organické látky z jiných organismů, tzv. autotrofních, které si tyto látky dokážou samy v organismu vytvořit z látek anorganických. Mezi patogenní druhy patří pouze některé druhy plísní, jež napadají jak ptáky ve volné přírodě, tak drůbež v našich chovech. Onemocnění vyvolaná plísněmi si rozdělíme do tří skupin, a to na mykózy, mykotoxikózy a dermatomykózy.

Mykózy
Začneme první skupinou onemocnění vyvolaných plísněmi, kterými jsou mykózy. Mykózy postihují u drůbeže nejčastěji dýchací aparát, oči a v neposlední řadě také nervový systém. V našem článku se budeme zabývat dvěma mykózami, a to aspergilózou a kandidózou.
Aspergilóza patří mezi nejzávažnější mykózy způsobující závažné ztráty především v chovech krůt. Jejím původcem jsou plísně z rodu Aspergillus. Nejčastěji je lokalizována v dolních cestách dýchacích, případně jiných orgánech, ve kterých způsobuje zánětlivé stavy. Rozlišujeme dvě formy onemocnění. Akutní postihuje především čerstvě vylíhnutou drůbež, u níž dochází k velkým ztrátám. K projevům patří ospalost, snížený příjem krmiva a s tím spojená výrazná vyhublost a zakrslost zvířat, dále může dojít k celkovému ochrnutí, slepotě a podobně jako u Newcastelské choroby se můžeme setkat také s tortikolis. Chronická forma onemocnění postihuje především oslabené jedince, jedná se spíše o individuální postižení zvířete v hejnu, zasaženy jsou jejich plíce a vzdušné vaky. U takto postižených jedinců dochází ke snížení snášky, vyhublosti, rychlé únavě napadené drůbeže a dýchacím obtížím. Při pitvě u zvířat nalézáme sýrovité uzlíky v plicích a vzdušných vacích, dále jsou postižena játra, která jsou zvětšená a rovněž posetá uzlíky – podobně jako u tuberkulózy. Zdrojem onemocnění je buď kontaminované prostředí, podestýlka, nebo také krmivo. Účinnost léčby závisí na fázi, ve které se nám podaří onemocnění odhalit. Na trhu jsou k dostání různé přípravky například na bázi thiabendazolu nebo imidazolu, ale jejich účinnost je nejistá. Proto je vhodnější zaměřit se na prevenci vzniku tohoto onemocnění, a to dodržováním základních zoohygienických požadavků v chovu, mezi něž patří dobrá ventilace vzduchu v prostorách kurníku, která zabrání zvýšení relativní vlhkosti. Dále není vhodné zvířatům podávat plesnivé krmivo ani podestýlku a je nutné udržovat krmítka a napáječky v čistotě. 
Dalším onemocněním patřícím mezi mykózy je kandidóza. Kandidóza je onemocnění vyvolané kvasinkou Candida albicans z rodu Candida. Onemocnění není časté, může postihnout jak vodní, tak hrabavou drůbež. Tato kvasinka se v organismu drůbeže může vyskytovat, aniž by došlo k propuknutí onemocnění. K tomu dojde při narušení střevní mikroflóry nebo oslabení funkce sliznic střev – například v důsledku podávání antibiotik, špatné zoohygieny v chovu nebo na základě porušení imunity. Onemocnění postihuje především mladá zvířata, nejčastěji dochází k postižení volete. Ve voleti dochází k jeho zvětšení, stagnaci krmiva a následnému zánětu. Dále také podobně jako u slizniční formy neštovic můžeme pozorovat sýrovité (difteroidní) nálepy v dutině ústní. Léčba a prevence jsou obdobné jako u předchozího onemocnění. Důležité je také vhodné podávání antibiotik a po jejich aplikaci zařadit podávání probiotických preparátů, aby došlo k opětovnému obnovení střevní mikroflóry a nastolení rovnovážného stavu. Nemocná zvířata je vhodnější z chovu spíše vyřadit než provádět jejich léčbu, která může být realizována pomocí přípravků na bázi imidazolu nebo triazolu.

Mykotoxikózy
V tomto případě se nejedná o onemocnění způsobované přímo přítomností dané plísně v organismu, ale o onemocnění vyvolaná na základě pozření mykotoxinů, jež jsou sekundárními produkty některých druhů plísní. Důležité je zde říci, že vhodnou komoditou, ve které dochází ke vzniku toxinů za optimálních mikroklimatických podmínek, jsou obilniny tvořící základ pro výrobu krmných směsí. Co je důležité zdůraznit, je to, že tyto toxiny při zkrmování kontaminovaného krmiva přecházejí do vajec nebo masa zvířat. Pokud tedy konzumujeme takovéto produkty, které jsou zdrojem těchto toxinů. Dochází k jejich hromadění v našem organismu, což může vyvolat vznik onemocnění. Proto není v žádném případě vhodné zvířatům podávat zaplísněné krmivo! Pro naše účely si mykotoxiny rozdělíme do dvou kategorií, a to podle místa jejich vzniku na „skladištní“ mykotoxiny, kam patří aflatoxin společně s ochratoxinem A. Druhou skupinu tvoří tzv. „polní“ mykotoxiny se zastoupením fusariových mykotoxinů. 
Začneme skupinou „polních“ mykotoxinů. Jak sám název napovídá, jedná se o toxiny, které vznikají v obilninách nebo jiných krmných komoditách, jako jsou například brambory, přímo na poli. Pro jejich vznik je třeba vhodných klimatických podmínek. Pro naše účely si rozebereme soubor fusariových mykotoxinů, jejichž původcem jsou plísně z rodu Fusarium spp. Vzhledem k velkému počtu těchto mykotoxinů si vyčleníme nejzávažnější z nich, kterými jsou trichotecenové toxiny. Pro vznik těchto toxinů jsou vhodné podmínky vysoké vlhkosti v kombinaci s teplotou okolo 20 °C, proto je vznik těchto toxinů poměrně vzácný. Mezi základní projevy patří snížení užitkovosti drůbeže, anémie, snížený příjem krmiva a vředovité změny v dutině ústní. Dalším toxinem patřícím do skupiny fusariových mykotoxinů je zearalenon, jedná se o toxin, který má estrogenní účinek, což může vést například k vyhřeznutí kloaky a výskytu cyst na vejcovodu a vaječníku.
Skupinu tzv. „skladištních“ mykotoxinů, která vzniká po sklizení dané komodity při jejím následném skladování, reprezentuje aflatoxin. Jedná se o jeden z nejzávažnějších mykotoxinů, který produkují plísně rodu Aspergillus spp. Rozeznáváme několik typů aflatoxinů označených písmeny B a G, jejich toxicita je rozdílná, nejtoxičtější je typ B1, dále se toxicita postupně snižuje. Nej­vní­mavější k jejich účinku jsou kachny, u ostatních druhů postupně vnímavost klesá, nejméně vnímavý je kur domácí. Obecně můžeme říci, že podstatně vnímavější jsou spíše mláďata než dospělá zvířata. U drůbeže dochází vlivem aflatoxinů k poškození jater a centrální nervové soustavy. V drůbeži je obecně koncentrace těchto toxinů malá a je možné ji snížit zkrmováním nezávadného krmiva. Díky tomu, že jsou vylučovány z organismu žlučí a trusem, nepředstavují výraznější nebezpečí pro konzumenty těchto živočišných produktů. Ochratoxikóza je u drů­beže méně častým onemocněním vyvolaným ochratoxiny, jejichž původcem jsou plísně z rodu Aspergillus spp. a Peni­cil­lium spp. Průběh onemocnění je oproti předchozímu závažnější a je doprovázen vysokými ztrátami. Nejvyšší toxicity dosahuje ochratoxin A. Vlivem tohoto toxinu dochází k poruše ledvin, zástavě syntézy bílkovin a syntézy glukózy, která je nezbytným „palivem“ pro organismus. Postižená zvířata vykazují známky netečnosti, zakrslosti, nedostatečného opeřování a dehydratace, na jejímž základě dochází k uhynutí zvířat.

Dermatomykózy
Tuto skupinu méně častých onemocnění drůbeže reprezentuje favus. Jedná se o plísňové onemocnění, které postihuje kůži zvířat, především neopeřené části, jako jsou laloky, hřeben a obličej. Jedná se o onemocnění přenosné na člověka, původcem onemocnění je Trichophyton gallinae. Favus se šíří přímým kontaktem nemocného a zdravého zvířete a nepřímo předměty kontaminovanými sporami této plísně. Dle dostupné literatury jsou k onemocnění náchylnější především kohouti a také těžká asijská plemena kura, tedy brahmánky a kočinky. Onemoc­nění má dlouhodobý charakter. Prvním příznakem onemocnění je vznik drobných bílých pomoučněných teček na hřebínku. Postupně dochází ke zvětšení ložisek, bílo–žluté šupinky až krusty nakonec pokryjí celý hřebínek. Plíseň se dále šíří na ušnice, laloky i obličej napadeného jedince. Ve vážných případech může favus postoupit i na opeřené části těla, kde způsobuje zhrubnutí kůže, tvorbu bílých strupů a vypadávání peří. Léčbu je možno provést potíráním postižených míst antimykotiky.
Onemocnění vyvolaná v důsledku působení plísní nebo jejich sekundárních metabolitů, tedy mykotoxinů, nejsou příliš častá, ale mohou při svém výskytu v chovu drůbeže způsobit značné ztráty. Proto je vhodné předejít těmto problémům, a to tak, že budeme ve svém chovu dodržovat základní zoohygienická pravidla. Důležité je tedy udržovat chovné zařízení a jeho vybavení, především krmítka a napáječky, v čistotě, zajistit vhodné mikroklimatické podmínky v prostoru chovu naší drůbeže, především optimální cirkulaci vzduchu v prostorách kurníku. Dále nesmíme zvířatům předkládat plísněmi znehodnocená krmiva, především vizuálně zaplísněné krmné směsi nebo kuchyňské zbytky. Mezi další preventivní opatření patří vhodné skladování krmiv. Vždy je výhodnější věnovat větší pozornost zavedení preventivních opatření v chovu naší drůbeže než následně řešit problémy vzniklé jejich zanedbáním.

Použitá literatura:
JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva: metabolické poruchy, parazitární infekce a nemoci trávicího traktu. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003. ISBN 80-7305-456-6.
HELLMUT WOERNLE/SILVIA JODAS. Geflügelkrankheiten: 23 Tabellen. 3., völlig neu bearb. und aktualisierte Aufl. Stuttgart: Ulmer, 2006. ISBN 9783800149148.