Hygienická dezinfekční pravidla při výskytu onemocnění králičím morem

V roce 2017 byla na našem území zjištěna nová varianta viru králičího moru, tzv. RHDV2. V této souvislosti se dostává do popředí problematika výskytu králičího moru a realizace dostupných preventivních opatření. V případě výskytu králičího moru v drobných i větších chovech je potřebné dodržovat základní hygienická pravidla s cílem eliminace původce onemocnění z chovu a zabezpečení patogenu prostého chovného zařízení.

Historie, etiologie, šíření
Virus králičího moru patří do čeledi Caliciviridae. V rámci genetické analýzy byly stanoveny 3 skupiny.
• „Původní“ RHDV – objevený v roce 1984 v Číně
• RHDVa – diagnostikovaný v roce 1996
• RHDV2 – objevený v roce 2010 ve Francii

První dvě skupiny se v praxi souhrnně označují jako „klasické varianty“ RHDV a byla na nich po dlouhou dobu postavena specifická vakcinace. Rozšíření klasických variant RHDV je celosvětové, přičemž se vyskytly v drtivě většině zemí Evropy. Skupina RHDV2 se poprvé vyskytla ve Francii v roce 2010 a od té doby se postupně rozšířila v západní, severní, střední i jižní Evropě (OIE, 2015). Nová varianta RHDV2 byla u nás poprvé diagnostikována v červenci 2017 výzkumnou skupinou vedenou doc. MVDr. Petrem Lánym, Ph.D., z Ústavu infekčních chorob a mikrobiologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno (Lány a kol., 2017).
Přenos virových partikulí se děje jak přímo, tak nepřímo. Přímo se králíci mohou nakazit kontaktem s nemocnými králíky. Nepřímá forma nakažení vede přes podestýlku, prach, vodu, sekrety a exkrety od nakažených/uhynulých zvířat. Jako mechanický přenašeč může figurovat různý hmyz, případně i vyšší zvířata (OIE, 2015). Australská studie dokonce prokázala, že exkrety hmyzu krmeného tkáněmi experimentálně infikovaných králíků jsou tamní hlavní cestou přenosu (Asgari a kol., 1998). Experimentálním studiem bylo zjištěno, že životnost viru byla v biologických materiálech (orgány zvířat) minimálně tři měsíce (Henning a kol., 2005).

Klinické příznaky, patologické změny
Inkubační doba se liší v závislosti na typu viru RHD. U „klasických“ skupin viru králičího moru je inkubační doba 1–3 dny s vysokou mortalitou 70–90 %. Nemoc má převážně akutní průběh a napadá převážně králíky starší 6–8 týdnů. Naproti tomu u RHDV2 jsou k nemoci vnímavá i výrazně mladší králíčata – již od stáří 15 dní, přičemž nemoc způsobená tímto typem viru má poněkud delší průběh a nižší mortalitu (OIE, 2015). Současné studie usuzují, že patogenita skupiny RHDV2 se zvyšuje, což je jeden z aspektů, který bude nutno respektovat ve specifické vakcinaci (Capucci a kol., 2017). Primárním postmortálním nálezem u králíků uhynulých na RHD je nekróza jater a zvětšení sleziny, přičemž jsou patrné krváceniny na orgánech v důsledku patologických změn ve složení krve (OIE, 2015).

Dezinfekční opatření v postižených chovech
Obecně králičí mor nenáleží podle Veterinárního zákona č. 1999/166 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mezi tzv. nebezpečné nákazy. Tudíž se při výskytu králičího moru nevyhlašují tzv. mimořádná veterinární opatření.
Dezinfekce napadených chovů se skládá z několika základních kroků, které je nezbytné dodržet pro zajištění její dostatečné účinnosti. Mezi tyto etapy dezinfekce patří přípravné práce, mechanická očista a vlastní dezinfekce.

Přípravné práce
K přípravným pracím patří nakoupení dostatečného množství dezinfekčního přípravku. Za nejvhodnější dezinfekční přípravky na použití k odstranění choroboplodných zárodků se považují aldehydové, oxidující nebo halogenové dezinfekční přípravky. Z halogenových dezinfekčních přípravků jsou nejvhodnější přípravky na bázi chloru a jodu. Dalšími vhodnými dezinfekčními přípravky jsou přípravky na bázi fenolu nebo krezolu. Z důvodu ochrany zdraví při práci je nutné si po prostudování návodu pořídit ochranné pomůcky, např. rukavice (vhodnější jsou gumové, jelikož nenasáknou dezinfekční roztok během jeho aplikace), respirátor a plastové brýle (z důvodu ochrany dýchacích cest a očí během aplikace), pokrývku hlavy, vhodný pracovní (ochranný) oděv a nepromokavou obuv.
Vzhledem k vysoké mortalitě a rychlému průběhu úhynu králíků nakažených králičím morem je nutné vhodně zlikvidovat uhynulé kusy, podestýlku s výkaly a zbytky krmiv. Tento infekční materiál lze rovněž po individuální domluvě s veterinárním lékařem dát do veterinárního asanačního ústavu.

Mechanická očista
Samotné dezinfekci předchází mechanická očista. Tuto často opomíjenou etapu je nutné provést důkladně, protože jí lze obecně odstranit z prostředí až 99 % patogenů, což má výrazný vliv na výslednou účinnost dezinfekce. Po likvidaci uhynulých králíků a dalšího infekčního materiálu v podobě podestýlkového materiálu a zbytků krmiv je nutné králíkárny dostatečně mechanicky vyčistit. Podle stavu králíkárny je na začátku nezbytné provést nutné opravy tak, abychom byli schopni odstranit nečistoty z různých škvír nebo prostor, které vznikly seschnutím dřeva nebo ohryzem králíků. Jestliže je technický stav králíkárny natolik špatný, že by byla zamýšlená dezinfekce obtížně realizovatelná, je vhodné takovou králíkárnu zlikvidovat spálením a postavit novou. S ohledem na použitou technologii napájení a krmení (misky, napáječky, kompletní automatický rozvod vody apod.) je nutné vyjmout nebo odmontovat toto vybavení králíkárny a tyto samostatně vyčistit, včetně přepravních boxů, pomůcek a nářadí, které mohly přijít do styku s nemocnými králíky. Vnitřní i vnější prostory kotců králíkárny je vhodné důkladně vydrhnout kartáčem za použití příslušného čisticího přípravku. Vzhledem k povaze přenosu onemocnění je vhodné veškeré práce provést také zvenku. Výsledná mechanická očista musí být tak důkladná, aby byla zřejmá struktura a barva čištěného materiálu.

Vlastní dezinfekce
Provedení vlastní dezinfekce záleží především na materiálu chovného zařízení. Jako velký problém se jeví realizovat dezinfekci v drobných chovech, kde jsou králíkárny převážně vyrobeny ze dřeva. Poréznost, nepravidelná struktura a velká přítomnost tzv. slepých míst nahrávají možnosti perzistence virových partikulí v takovém materiálu. U venkovních typů králíkáren může být rovněž problematické dodržení technického plánu dezinfekce, resp. především doby minimální expozice dezinfikovaného materiálu (rychlý odpar). Ve faremních chovech lze na konvenční materiál ustájovacích prostor (převážně kovové klece) zrealizovat devitalizaci ožehem, což se jeví jako optimální řešení pro tento typ chovů. Tímto fyzikálním způsobem (opálením) se rovněž odstraní organické nečistoty (především chlupy na klecích), což lze považovat za dobrý základ, po kterém je vhodné provést chemickou dezinfekci těchto klecí.
Samotné chemické dezinfekci předchází použití oblečení a osobních ochranných pracovních pomůcek z důvodu rizika úrazu potřísněním dezinfekčním přípravkem. Vlastní dezinfekce začíná namícháním dostatečného množství dezinfekčního přípravku o dané koncentraci podle pokynů výrobce. Tekuté dezinfekční přípravky naředíme tak, že si vypočítáme potřebný objem dezinfekčního přípravku a do připravené vody o doporučené teplotě tento dezinfekční přípravek nalijeme (obr. č. 3). Nikdy nelijeme vodu do dezinfekčního přípravku z důvodu silné reakce, možné tvorby agresivních plynů a stříkání dezinfekční látky. Jako nádoby na rozmíchání není vhodné používat kovové nebo pozinkované nádoby, které mohou s dezinfekčním přípravkem nepříznivě interagovat a tak snižovat jeho účinnost. U tuhých dezinfekčních prostředků (prášky, tablety) si nejprve rozpustíme požadované množ­ství dezinfekčního přípravku v menším objemu vody a po důkladném rozpuštění je přelijeme do zbytku odměřené vody. Po namíchání se dezinfekční roztok přelije do aplikační nádoby a může se aplikovat v dávce doporučené výrobcem, minimálně však 250–500 ml/m2. Během aplikace je nutné pravidelně protřepávat aplikační nádobu nebo promíchávat dezinfekční roztok z důvodu možné sedimentace a následné nedostatečné aplikované koncentrace.
Po dezinfekci králíkáren také nesmíme zapomenout na dezinfekci napáječek, krmítek a ostatního materiálu, které jsme z králíkárny odmontovali. Menší předměty můžeme dezinfikovat stejně jako králíkárny – oplachem. Z důvodu jejich různé členitosti je můžeme ponořit do připraveného dezinfekčního roztoku na dobu určenou výrobcem dezinfekčního přípravku. Ponoření musí být takové, aby na žádné části dezinfikovaného předmětu nebyly vzduchové bubliny. Při dodržení zásad dezinfekce ponořením předmětu do dezinfekčního přípravku zaručíme mnohem lepší dezinfekci než pouze jeho oplachem.

Nové naskladnění zvířat
Po provedené dezinfekci a uplynutí dostatečně dlouhé doby expozice (dané výrobcem, minimálně však 2–3 dny), během které dojde k důkladnému vysušení a vyvětrání králíkárny a devitalizaci přeživších patogenů, je možné ustájit nové králíky.

Závěr
S ohledem na omezení epizootologie nemoci a zoohygienu lze doporučit zejména následující praktické preventivní opatření.
• Realizovat nadále tradiční pravidelnou imunoprofylaxi proti klasickým variantám RHDV u všech králíků v chovu.
• Realizovat rovněž specifickou imunoprofylaxi proti nové variantě RHDV2 – alespoň u chovných a/nebo jinak cenných králíků. Aktuálně (červen 2018) je na našem trhu zatím jediná registrovaná zahraniční vakcína, přičemž je tématem tuzemská výroba vakcín proti RHDV2.
• Redukovat vstupy cizích a nepovolaných osob do chovu.
• Zamezit volnému pohybu králíků na plochy, kam mají přístup cizí a/nebo volně žijící králíci.
• V případě chovu výstavních králíků zvážit účast zejména na velkých výstavních akcích; v případě účasti realizovat základní principy povýstavní karantény zvířat reálně proveditelné v podmínkách drobnochovu.
• V případě náhlého většího úhynu králíků situaci řešit s praktickým veterinárním lékařem. Výskyt králičího moru včetně konkrétní typizace lze potvrdit speciálními laboratorními metodami.
• Dodržovat základní postupy při odstraňování uhynulých zvířat a dezinfekci chovného zařízení.
• Zvolit vhodnou techniku dezinfekce a účinnou látku.
• Dodržovat pracovní návody v průběhu vlastní dezinfekce, aby nedošlo k poškození zdraví osob a zvířat.

Použitá literatura je k dispozici u autorů.