Během výstavy jsme již pouze domluvili poslední detaily a mohli se pomalu chystat na cestu na sever. Litevský klub je velice mladý, byl založen v roce 2013, a co se týká sportu se samojedy, chybí mu dostatek zkušeností. Samozřejmě se musel cesty zúčastnit někdo ze zkušených závodníků, a kdo jiný by to měl být než Ota Janko, který má za sebou čtvrtstoletí aktivního závodění. Já, jako zkušený cestovatel, neboť v Litvě jsem byl více než 40×, jsem zastával funkci řidiče a znalce prostředí.
A tak jsme jednoho červnového rána roku 2018 naložili do auta veškeré potřebné vybavení od postrojů přes stakeout až po kotvu, jako dárek karton nejmenovaného pěnivého moku ze západu Čech a vyrazili na 1 000 km dlouhou cestu. Vzhledem k tomu, že v Polsku se staví dálnice asi tak 10× rychleji než u nás, po osmi hodinách jízdy jsme byli na hranicích Litvy. První zastávka za hranicemi byla na pozdní oběd ve městě Alytus, a co jiného jsme mohli ochutnat než litevskou specialitu – cepelíny. Po vydatném jídle nás čekalo posledních pár desítek kilometrů lesy a jezery až do centra Vilnoja, kde se celá akce konala. Centrum je zatím ve stadiu přípravy a bude sloužit jako psí hotel a rehabilitační centrum. Jako ubytování jsme dostali luxusně vypadající psí pokoje, jen misky na psí granule jsme vyměnili za litevské pochoutky a výběr z chladných nápojů.
Druhý den ráno jsme uspořádali nejprve přednášku o teorii psích sportů spojenou s prezentací, rozebrali závody na suchu i na sněhu a zodpověděli jsme veškeré dotazy. Pak následovalo překvapení ve formě dvou velkých krabic vybavení pro psy: od obojků přes vodítka po postroje od českého výrobce, které si mohli zájemci na místě vyzkoušet a také zakoupit za výhodné ceny. Odpoledne následovaly praktické ukázky, jak se s čím zachází, jak se psi zapojují do spřežení, a také byla možnost si vše vyzkoušet během jízdy na koloběžkách nebo tříkolovém vozíku. Projížděk se účastnili nejen samojedi, ale také malamuti a Saluky. Bohužel v té době panovalo pro Litvu atypické vedro atakující třicítku, a tak byly projížďky s ohledem na zdraví psů omezeny na krátkou vzdálenost několika stovek metrů. Rozlučkový večer byl zpestřen ochutnávkou kibinai, litevských plněných kapsiček na desítky způsobů. A v neděli ráno cesta zpět do Čech. Děkujeme litevskému klubu za pozvání a věříme, že spolupráce mezi našimi kluby bude i nadále úspěšně pokračovat.