Genetika v chovu barevných kanárů
Příbuzenská plemenitba
Příbuzenská plemenitba je vzájemné páření kanárů, kteří jsou v určitém příbuzenském vztahu. Za příbuzné považujeme kanáry mající společného předka až do páté generace. Za příbuzenskou plemenitbu nepovažujeme páření kanárů, kteří mají společného předka v šesté generaci.
Podle příbuznosti navzájem pářených kanárů rozeznáváme tři stupně příbuzenské plemenitby. Nejužší příbuzenská plemenitba je taková, kdy páříme rodiče s dětmi a sourozence mezi sebou. Mírná příbuzenská plemenitba znamená, že se páří neteř se strýčkem, pravnučky s pradědou a sestřenice s bratranci. Vzdálená příbuzenská plemenitba znamená, že se páří vnuci s pravnučkami a naopak.
Příbuzenská plemenitba se však musí praktikovat s rozvahou a v určitém časovém úseku. Výběr kanárů z takového páření musí být náročný, a to zejména z hlediska zdravotního stavu. Musíme brát v potaz, že velké procento kanárů se na další chov nehodí. Musíme si uvědomit, že příbuzenskou plemenitbou se přenáší nejen vlastnosti a znaky, které jsou v chovu žádané, ale i vlastnosti a znaky nežádoucí. Musíme mít na paměti, že v určitou dobu je nutno chov osvěžit zdravými jedinci.
Liniová plemenitba
Liniová plemenitba znamená, že skupina kanárů má společného předka, samečka s požadovanými znaky a vlastnostmi. Výběru takového zakladatele chovu je nutno věnovat zvýšenou pozornost. Já osobně za takového zakladatele linie vybírám samečka kanára, u něhož jsem si již ověřil, že na své potomstvo přenáší požadované znaky a vlastnosti. V rámci linie nejdříve uskutečníme užší příbuzenskou plemenitbu a pak vzdálenou příbuzenskou plemenitbu. Tato plemenitba má jednu velkou výhodu, a to že tohoto samečka můžeme pářit na libovolný počet samiček a ve výsledku porovnat, se kterou samičkou dává nejlepší potomstvo. Podle toho pak vybíráme kanáry pro další chov v linii.
Druhým rokem vybereme z potomstva dcery, jejichž bratři jsou nejlepší a vykazují námi požadované znaky a vlastnosti. Tyto dcery pak páříme s jejich otcem, zakladatelem linie. Potomstvo z tohoto páření už dědí tři čtvrtiny po otci a jednu čtvrtinu po matce. V této fázi chovu věnujeme potomstvu zvýšenou pozornost a sledujeme, zda se v chovu neprojevují negativní znaky. Kanáry s nežádoucími vlastnostmi a znaky z chovu vyřazujeme.
Proto ve třetím roce z tohoto páření použijeme do dalšího chovu nejzdravější a nejlepší samečky a páříme je se samičkami, které pochází od otce zakladatele linie, ale od jiné samičky, jež se zakladatelem linie dávala také potomstvo s požadovanými znaky a vlastnostmi.
Kombinovaný způsob v mém chovu
Ve svém chovu nejvíce používám kombinovaný způsob plemenitby, kdy si z nepříbuzných linií vyberu vždy samečky s požadovanými znaky a vlastnostmi s jejich dvěma sestrami. Prvním rokem pářím tyto samečky s nepříbuznými samičkami. Druhý rok pářím potomstvo mezi sebou od všech párů, ale s důrazem na požadované znaky a vlastnosti. V praxi to znamená, že do chovu použiji jen vybrané jedince. Třetí rok potomstvo z druhého roku pářím s rodiči z prvního roku. Čtvrtým rokem pářím potomstvo z třetího roku mezi sebou. Pátým rokem přiberu ze svého chovu takového samečka a samičku, kteří nejsou v úzkém příbuzenském vztahu s rodiči z prvního roku, a pářím je s potomky ze čtvrtého roku – na osvěžení krve. Tímto způsobem si vystačím několik roků, aniž bych musel do svého chovu zařazovat cizí kanáry. Jestliže do svého chovu zařazujeme neustále nové cizí kanáry, můžeme nadělat víc škody než užitku, neboť rozložíme nahromaděné vlastnosti a znaky. Tím zhoršujeme požadovanou kvalitu kmenu.
V chovu se dá použít i plemenitba v rámci rodiny, kdy jde o skupinu kanárů, která se zakládá podle vynikajících vlastností a znaků matky. Při této plemenitbě však máme menší možnost výběru, neboť samičku můžeme v jednom roce pářit nanejvýš se třemi samečky, a to v případě, že odchováme tři hnízda. Z tohoto malého množství odchovaných mláďat máme menší možnost výběru. Dále postupujeme stejně jako při zakládání linie se samečkem kanára. Druhým rokem je rozdíl v tom, že nejlepšího syna páříme s matkou. Tento způsob používám jen ojediněle. Například když mi uhynul sameček s vynikajícími vlastnostmi a znaky a zůstala mi jeho sestra, kterou jsem pak použil k této plemenitbě.
Způsoby hnízdění
Způsoby hnízdění jsou čtyři. První, kterou praktikuje většina chovatelů, je chov v páru. K tomuto účelu slouží klece o rozměrech 50×40×35 cm. Je to nejpřirozenější způsob chovu, protože takové hnízdění probíhá i v přírodě. Sameček se podílí na krmení mláďat. Po dobu sezení většinou krmí i samičku na hnízdě. Odpadá nám odchytávání samečka a tím rušení samičky na hnízdě. Po zasednutí samičky na další hnízdo můžeme samečka s mláďaty přemístit do jiné klece, kde je v klidu dokrmí, a samička má při dalším sezení klid. Nehrozí rozbití vajíček mladými, případně jejich znečištění, kdy mláďata z předešlého hnízdění chodí na hnízdo za samičkou. Po osamostatnění mláďat dáme samečka zpět k samičce, a tak probíhá i další hnízdění bez problémů.
Použijeme-li samečka na více samiček, je nutno ho po odpáření samičky odchytnout. Abych si tuto práci s odchytem ulehčil, praktikuji to tak, že samečka nechám u samičky po dobu 24 hodin a pak ho přechytnu k jiné samičce, kde ho ponechávám po stejnou dobu. Tato praxe se mi osvědčila a nemám problém s neoplozenými vajíčky. Někdy stačí několik odpáření a vajíčka jsou oplozená.
Hnízdění ve skupině s jedním samcem se dá použít ve větší kleci, případně voliéře. Zde je potřeba rozmístit hnízda tak, aby samičky měly své soukromí a vzájemně se při hnízdění nerušily.
Hromadné hnízdění ve voliéře s více samičkami a samečky se nedoporučuje pro neznalost původu mláďat. Dochází zde k soubojům mezi samečky a samičkami, rozbití vajíček, rozebírání hnízd apod. Chovatel, který chce něčeho dosáhnout, takový způsob nepoužívá.
Výběr
Výběr chovných jedinců v chovu barevných kanárů je základem procesu neustálého zušlechťování znaků a vlastností, pro které je chováme, abychom na různých výstavách dosahovali dobrých výsledků. Výběrem stále lepších jedinců se v každé generaci zlepšuje dědičný základ. Výběr pro další chov musíme provádět na základě našich záznamů a rodokmenů až do páté generace. K tomuto účelu si musí chovatel provést po chovné sezoně a pořádaných výstavách vyhodnocení svého chovu. Jaké výsledky získal na jednotlivých výstavách a co musí ve svém chovu vylepšovat. K tomuto účelu by chovatelé měli využívat bodovací lístky svých vystavených kanárů. Zde si mohou vyhodnotit na jednotlivých kanárech, za co jim byly body strženy a co je proto nutné vylepšit. V úvahu je nutno brát, že na kvalitě potomstva se podílí nejen sameček, ale i samička. Při výběru je nutno brát v úvahu i věk kanárů. Vybraní jedinci nemají mít méně než deset měsíců a více než pět let. U samečků je možné tento věk prodloužit – ze své zkušenosti vím, že i sameček starší než deset let odchoval potomstvo. Vše záleží na výživě a celkové kondici kanárů.
