Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) je další léčivou bylinou z řádu růžotvaré (Rosales), čeledi růžovité (Rosaceae), rodu řepík (Agrimonia). Rod zahrnuje asi 15 kvetoucích druhů, které lze nalézt na celé severní polokouli. Řepík, kterému se říká také játrovka, kobylka či truňk sv. Kunhuty, řepíček, konopěnec, starček, starčec, stonček, eupaoria, varkočky Panny Marie, královská bylina, boží bič nebo útrobník, je považován za jednu z nejužitečnějších evropských bylin.
Roste na většině území Evropy, v jihovýchodní Asii, v Severní Americe i v Mexiku. Daří se mu na suchých loukách, v houštinách a na rumištích.
Z dlouhého, černého a dřevnatého vytrvalého kořene řepíku vyrůstá, přímá někdy jen málo větvená lodyha. Rostliny dorůstají výšky do 75 cm. Tmavě zelené rostliny řepíku pokrývají četné měkké chloupky. Zpeřené listy vejčitého tvaru s pilovitým okrajem vyrůstají jen ze spodní části rostliny. Spodní strana listu bývá běloplstnatá.
Žluté, asi centimetr velké květy seskupené v hrozny se objevují od června do začátku září. Vůně celé rostliny je jemná, vůně květů připomíná meruňky.
Měkkými chloupky jsou porostlé i plody – ostnaté nažky. Při styku se zvířetem nebo člověkem se na něj přichytí a mohou tak doputovat na jiné stanoviště.
Léčivé účinky řepíku jsou známy po staletí. Ve starověku se řepík často používal v různých nápojích, jako tonikum nebo jako koupel pro unavené nohy. Vinný výluh byl prostředkem proti průjmu. Patřil k bylinkám, jimž byla přisuzována magická moc. Měl sloužit k ochraně, zahánění duchů a čarodějnic i odvrácení záporné energie.
Starověcí Řekové používali řepík k léčbě očních onemocnění, při průjmech a problémech se žlučníkem, játry a ledvinami. Aplikovali jej na bradavice nebo při kousnutí hadem.
Anglický básník Michael Drayton řepík označil za všelék. Řepík byl v Anglii snadno dostupný, roste zde hojně, méně ho je ve Skotsku. Anglosasové z listů a semen připravovali odvar k hojení ran. Tradiční britská medicína uvádí, že pokud se pod hlavu člověka umístí větvička řepíku lékařského, usne a probudí se až po odstranění této snítky. I jinde v Evropě se považoval za prostředek mírnící vnitřní krvácení, léčily se jím střelné rány.
Řepík má také skvělou pověst, co se týče léčby žloutenky a dalších jaterních potíží. Dr. Hill, který od roku 1751 do roku 1771 publikoval několik prací o rostlinné medicíně, doporučuje „infuzi třikrát denně“ jako účinný prostředek proti žloutence.
Silný odvar z kořene a listů oslazený medem nebo cukrem byl podáván při vředech dva– až třikrát denně po dobu několik měsíců.
Culpepper (1652) doporučuje použití řepíku naloženého v oleji nebo v masti na rány, uvádí i použití odvaru z řepíku jako koupele, která léčí rány, modřiny i podlitiny. Odvar z byliny smíchaný s vínem doporučuje proti hadímu uštknutí.
I když většina pozitivních účinků řepíku je potvrzena jen praxí a není vědecky ověřena, řepík se hojně používá i v současnosti.
Listy a květy mají jedinečné chemické složení, díky kterému působí detoxikačně a adstringentně – působí na pleť, stahuje póry a vyrovnává povrch pleti, působí koagulačně a protizánětlivě. Trpíte-li křečemi, pupínky, vyrážkou, akné, lupénkou nebo ekzémy, řepík lze aplikovat na postiženou oblast a zmírnit tak problém. Pomáhá také při podráždění kůže a krevních podlitinách. Nejenže dokáže vyřešit kožní problémy, zlepšuje zdraví vlasů a nehtů.
Přisuzují se mu protizánětlivé účinky, podporuje trávení, činnost močového měchýře, často se používá k léčbě průjmů a příznaků podráždění střev a žaludku. Dobrý vliv má i na játra a žlučník. Ověřuje se také možnost použití řepíku při cukrovce. Tím, že příznivě ovlivňuje funkci jater a žlučníku, tělo může snadněji odbourávat vzniklé toxiny. Řepík je proto součástí očistných kúr.
Doporučuje se také při problémech s ledvinami a ledvinových kaméncích, onemocnění sleziny a tvrdnutí jater. Řepík vařený v mléce působí proti mužské impotenci. Může snížit krvácení v těle a pomáhá při hojení ran. Uvádí se také jako prostředek na chudokrevnost. Pomoct dokáže i revmatikům.
Zevně lze odvar z řepíku použít jako kloktadlo, vhodný je při zánětech ústní dutiny nebo zánětech mandlí, doporučuje se i při angíně. Kloktat řepíkem by měli i ti, kdo hodně mluví nebo zpívají. Ve formě masti se používá při křečových žilách a bércových vředech. Při onemocněních kůže jsou vhodné koupele.
Řepík se používá také ke zlepšení stavu dýchacích cest, mírní bolest v krku, chronický kašel, bronchitidu i problémy s dutinami. Podporuje regeneraci a hojení po nemoci.
Používá se samostatně nebo ve směsích s jinými bylinami, například při léčbě jater ve směsi s vlaštovičníkem, zemědýmem, pampeliškou, čekankou, růží, ostropestřcem, pelyňkem či měsíčkem. Doporučuje se také směs se svízelí a mařinkou vonnou. Na bolest v krku se kombinuje s tymiánem, měsíčkem a šalvějí, pro zevní použití s kostivalem a kokoškou pastuší tobolkou. Z řepíku, pampelišky, kopřivy a pelyňku lze připravit ve směsi s dobrou domácí pálenkou žaludeční likér.
Údajně jej mohou používat i těhotné ženy a malé děti, používat jej lze i dlouhodobě. Raději ale konzultujte jeho použití se svým lékařem.
Řepík obsahuje především třísloviny. Zastoupeny jsou také silice, fytoncidy, flavonoidy, saponiny i vitaminy C, K a skupiny B.
V červenci nebo srpnu se sbírá celá nať i s přízemními lístky, ale bez zdřevnatělých částí. Ideální pro sběr je slunečné teplé počasí.
Suší se ve stínu zavěšený ve svazcích nebo rozprostřený v tenké vrstvě při teplotě do 40 °C. Sesychací poměr je 4–5:1. Jemnou vůni si zachová i po usušení. Droga má kořeněnou, mírně hořkou, ostrou chuť. Nedosušená nebo navlhlá nať snadno hnědne.
Skladuje se v papírových sáčcích na suchém tmavém místě. Z řepíku se připravuje tinktura, mast nebo prášek.
Řepík může být součástí výběhů pro slepice nebo jej lze přidat do směsi – čerstvý i sušený.
Vědci z Univerzity veterinárního lékařství v Košicích svým výzkumem prokázali, že doplnění řepíkového a šalvějového extraktu do vody k napájení brojlerů může příznivě ovlivnit stav antioxidantů a oxidační stabilitu stehenního masa a tím zlepšit kvalitu masa.
Ovce a kozy řepík jako pastvu vyhledávají, skot a prasata jej prý nechávají nedotčený. Odvar z řepíku lze použít k léčení poranění všech zvířat. Rostliny jsou potravou pro larvy některých druhů můr rodu Agrimonia.