Chov astrilda rákosního ve skupině

Ne zřídka se vedou debaty, zda se dá nějaký druh ptáků chovat po více párech v jedné volieře nebo ve společenství jiných ptačích druhů. Vždy záleží na konkrétních jedincích, prostoru a samozřejmě i na tom jestli se od přírody jedná o druhy společenské a nebo vyloženě samotářské. Moje zkušenost je taková, že lze bez problému chovat astrildy rákosní ve společenství jiných astrildovitých pěvců, to ale není nic nového. Nicméně chov více párů v jedné volieře není zase tak obvyklý.

Voliera

Moje voliera je situovaná nejdelší stranou na východ, spodní polovina čelní strany je krytá. Ptáci mají možnost po chladných ránech přijímat první paprsky slunce. Jižní strana je zakrytá ze dvou třetin polykarbonátem, stejně jako severní. Západní strana je připojená na navazující zařízení, rovněž plnou stěnou. Na této stěně jsou rozvěšeny různé budky. Výhodou takto hodně uzavřeného zařízení je to, že se jedná v podstatě o skleník. Rozměry mé voliery jsou 3,6×3×2,5 m. To může být částí úspěchu, protože zde ptáci mají dostatek prostoru a neruší se. Jednou z nejdůležitějších podmínek pro zdárný odchov je, připravit odpovídající prostředí. Ptáci se budou cítit bezpečně a tudíž je velká šance na odchov. Já každým rokem obměňuji zázemí voliery. Vždy po sezoně odstraním z voliery všechny budky, trávy, větve a volieru důkladně vyčistím a natřu. Zůstávají pouze nepřesunutelné věci, jako jsou zasazené konifery a podobně. Na jaře rozvěsím budky a to v počtu minimálně tři budky na jeden pár ptáků. Velká část si postaví hnízdo sama, ale některé druhy si vyberou budky, které se jim jeví bezpečné. Například amady červenohlavé mají nejradši tmavé uzavřené budky. Hnízda věším na všechny strany a do všech výškových pater. Následně prostory mezi budkami vyplním trsy okrasných trav a rákosí. Doplním stěny borovými, dubovými a smrkovými větvemi tak, že vznikne celá stěna s mnoha možnostmi úkrytů. Trsy trav jsou nejčastěji využívány astrildy rákosními. Je zajímavé, že nikdy mi nezahnízdili ptáci v trsu trávy, který byl umístěný v rohu voliery, vždy co nejblíže prostředku a přibližně jeden metr nad zemí. Velmi se mi osvědčilo do jedné části voliery umístit mech a ptáci si z něj neomezeně berou materiál pro stavbu hnízda a hledají zde i různé brouky a hmyz. 

Osazenstvo

Postupně jsem rozšiřoval osazenstvo, až jsem se dostal na astrildy rákosní–přírodní, straky, izabelové; panenky hnědoprsé, amadiny diamantové, motýlky modrobřiché, kubánky malé, zlatoprsky malé, pásovníky dlouhoocasé a škraboškové, amady červenohlavé, amadiny pruhované a tyto druhy jsem různě kombinoval. Všechny páry jsem sestavoval z mláďat krom motýlků, protože se mi to jeví lepší. Je možné koupit rovnou chovné páry, ale může se stát, že získáme chovný pár, který skvěle odchovává, ale po přesunutí na jiné místo odchovávat přestane. Ale také se může stát, že ptáci u jednoho chovatele nejeví žádný zájem o hnízdění, ale po přesunutí na jiné místo začnou hnízdit bez sebemenších problémů. Prvním astrildem byl již zmiňovaný astrild rákosní.

Odchovy

První rok se jevil velmi dobře a podařilo se mi odchovat od jednoho páru 23 mláďat. Bylo to ve společnosti jednoho páru neofem tyrkysových, zebřiček pestrých a páru holoubků diamantových. Neofemy, holoubky i zebřičky jsem nakonec ze společné voliéry odstranil. Někdy byly neofemy a holoubci pronásledováni zebřičkami. Pokud chceme chovat menší astrildy, jako jsou kubánky nebo zlatoprsky, nedoporučuji s nimi chovat právě zebřičky. Jsou dotěrné a často navštěvují hnízda jiných ptáků. Minimálně jim kradou materiál přímo z hnízda a neustále je vyrušují. Nicméně po prvním úspěšném roce u astrildů rákosních se mi jejich chov zalíbil a tak jsem chtěl zkusit více párů. Nějaká mláďata jsem vyměnil a na jaře vypustil do voliéry tři páry. Hnízdění probíhalo naprosto bez problémů a dokonce při tokání samců se na jednom bidle sešli všichni tři samci a tokali navzájem. Nepozoroval jsem žádné pronásledování a šarvátky. Dva páry upletly hnízda přímo nad sebou a jeden pár samostatně. Na každé další hnízdění si upletli hnízdo nové a vždy v trsu trávy. Nikdy jsem u astrildů rákosních nezaznamenal odchov v předložených budkách. Velmi často si ptáci upletli hned vedle budky, ale nikdy nešli do budky.

Za jednu sezonu jsem odchoval od astrildů rákosních u každého páru 12–20 mláďat do samostatnosti! Co se týče krmení, krmil jsem směsí od Deli Nature č. 84, která se mi jeví pro drobné astrildy nejvhodnější. Míchanici používám Witte Molen s medem a Orlux, kterou podávám v podstatě každý den od jara do podzimu. Žádné vitaminové doplňky nepoužívám, pouze mají neomezeně grit a vaječné drcené skořápky. Nepřed­kládám žádný hmyz pravidelně, protože pokud jsem ho začal dávat, tak ptáci vyházeli mladé z hnízda a stavěli si hnízdo nové. Velmi dobré je, vyrýpnout drn s trávou a hodit ho ptákům na dno voliéry, ihned se na něj sletí. Je to krásný pohled a navíc je to prospěšné pro ptáky. Vybírají si z drnů různý hmyz a části zeminy. Tyto drny dávám zpravidla jednou či dvakrát týdně.

Na závěr bych chtěl říct, že nejsme striktně limitováni druhy, které se snáší nebo nesnáší, ale pokud připravíme vhodné podmínky a prostor k hnízdění, tak lze mít krásnou volieru osazenou různými druhy, které budou i odchovávat. Může se vyskytnout jedinec, který je narušitel skupiny, takového je třeba z voliery odstranit a nahradit novým.