Zmije gabunská.
Tato robustní zmije žije na území střední a západní rovníkové Afriky - od jižního Sudánu, Ugandy a západní Tanzanie směrem na západ k pobřeží Guinejského zálivu až po Guineu a Sierra Leone. V biotopu dává přednost původnímu porostu tropických deštných lesů od nížin do 2300 m.n.m. Místy se vyskytuje i v druhotných porostech a kulturní výsadbě.Jde o druh terestrický - vyskytující se na zemi.
Rozlišují se 2 poddruhy. Zbarvení této zmije je velmi atraktivní, na šedožlutém hřbetním pruhu a červenavě hnědém podkladě boků těla se rozkládají pravidelné ozdoby v podobě kosočtverců a trojúhelníků světle hnědé, tmavohnědé a modravě opalizující barvy. Hlavu zdobí v jejím středu tmavý pruh a od koutku tlamy směřuje k zadnímu okraji oka tmavě hnědý až černý klín.Dorzália, která jsou kýlnatá, má v 35 - 43 řadách (28 - 46). Běžně dorůstá délky asi 150 cm, ale může dorůst i 2 m , přičemž může být silnější než lidská paže.
Pro chov se hodí terárium rozměrů 80 x 50 x 40 cm s podkladem mírně vlhké směsi písku a zeminy nebo písku a lignocelu. Součástí nádrže by měla být miska na vodu, a několik kusů kůry, jež slouží jako úkryt. Výhodnější je ovšem nahradit kůru krabicí z odolného materiálu, plastovou, nebo ještě lépe dřevěnou, která má lehce uzaviratelný (např. zasouvacími dvířky) vchod. Zbytek ubikace je pak zařízen velmi přehledným způsobem - substrát, miska s vodou, kámen, apod., případně pro estetické dotvoření, zejména u bytových nádrží, několik po stěnách rozmístěných umělých rostlin. To umožňuje snadno odhalit, kde se tito nebezpečně jedovatí chovanci skrývají a v případě potřeby je oddělit od obsluhy uzavřením v úkrytu.
Denní teploty udržujeme během sezóny na 28 st.C a v noci je snížíme na 22 - 24 st.C. V zimním období je možné teplotu snížit během dne na 25 st.C a v noci na 20 - 22 st.C. Každý večer terárium bohatě porosíme.
K páření dochází na podzim a může být vyprovokováno přidáním druhého samce. Na jaře pak samička rodí 15 - 60 mláďat, která jsou kolem 30 cm dlouhá. Zpravidla se ihned po narození svlékají a během 1 - 2 týdnů začínají přijímat potravu.
Literatura:
Hegner D.: Jedovatí hadi v přírodě a v teráriích, Ratio
Marais J: Fascinující svět hadů, Rebo Productions 1995
Trutnau L.: Schlangen 2, 1990