Papoušek – citlivý a křehký organismus
Pětiletá vnučka vyběhla na dvorek a nechala pootevřené dveře. Papoušek vylétl za ní a jako obvykle pobíhal v trávě. Protože jsme se chystali odejít do města, snažil jsem se ptáka přivolat a zavřít ho do klece. Byl parný den. Kakariki se vyhýbal přenosné kleci a pobíhal před ní na svých dlouhých nohou po zemi stále rychleji, jak jsem za ním s klecí nepřestával chodit. Slunce do nás pražilo. Najednou se pták zastavil a nechal se vzít do dlaně. V tu chvíli jsem ucítil, jak jeho srdce nápadně silně bije, a pak začalo jeho tělíčko vadnout, až zůstalo bezvládně ležet v dlani. Propadl jsem v tu chvíli panice a bezmocně jsem přihlížel jeho odchodu... Tehdy jsem ještě nevěděl, že papouškův oběhový systém a plíce nevydrží delší fyzickou a stresovou zátěž, kterou ještě umocní vysoká teplota prostředí.
Ptačí srdce je kuželovitého tvaru, jeho širší základna směřuje k hlavě a na rozdíl od většiny savců je umístěno uprostřed těla, je chráněno širokou prsní kostí. Jeho hrot dosahuje mezi oba laloky jater a celé je uloženo ve zvláštním vaku zvaném osrdečník (pericard), naplněném tekutinou žlutavého zbarvení. Od savců se odlišuje tím, že místo pravé trojcípé chlopně má mezi síní a komorou širokou svalnatou přepážku, pravá a levá plicní žíla se obvykle spojují v jedinou žílu společnou. Srdce je tvořeno více svalovými vlákny, než srdce savčí. Jeho poměrná velikost k hmotnosti těla je u pěvců 0,93 až 1,80 % (u savců 0,25 až 0,60 %), samci mají srdce větší než samice.
Tento velmi výkonný dutý sval má nejmocnější svalovinou vybavenou levou komoru a nejslabší obě předsíně. Pracuje tak, že do pravé předsíně přitéká krev z těla, z ní prochází otevřenou chlopní do pravé komory a jejím stahem je vypuzena plicním kmenem do plic. Okysličená krev se z plic vrací plicními žílami do levé předsíně a jejím smrštěním je přes dvojcípou chlopeň vytlačena do levé komory. Stahem levé komory se vytlačuje okysličená krev do srdečnice (aorta), která krev přivádí do celého těla.
Hlavním řídícím prvkem – časovačem (pacemakerem) – je sinusový uzlík, podobně jako u člověka, který je uložen v pravé předsíni. Při přesunech iontů draslíku a sodíku v buňkách uzlíku vznikající elektrické impulzy vyvolávají smršťování komor a předsíní. Srdce je inervováno autonomním vegetativním nervstvem – sympatikem (zvyšuje tepovou frekvenci) a parasympatikem (snižuje počet tepů). Menší ptáci mají vyšší tepovou frekvenci než velcí ptáci a počet tepů vzrůstá při stresu. U mnoha letících ptáků se počet tepů koordinuje s máváním křídel v poměru 1:1. U odpočívajícího ptáka se počítají na jedno nadechnutí 4 tepy. Tepová frekvence např. u andulky je v klidu asi 300 tepů za minutu (vrabec domácí má má v klidu 350 tepů za minutu, při pohybu max. 920).
Ptáci mají mnohem vyšší krevní tlak než savci, kdy systolické hodnoty kolísají od 135 do 400 mm Hg a diastolické mezi od 80 do 120 mm Hg (u člověka je normální tlak 120/80 mm Hg). Za vysoký tlak platí ptáci daň prasknutím aorty vlivem úleku, stresu či nadměrných fyzických výkonů (Z. Veselovský, Ornitologie, 2005). A právě k tomu patrně došlo u kakariki, kterého jsem při snaze dostat do klece nutil nevědomky k takovému fyzickému výkonu běháním za vysoké okolní ploty, jaký jeho oběhový systém nevydržel.
Množství krve v krevním oběhu podle ptačího druhu bývá v rozmezí 3 až 13 % tělesné hmotnosti. Doba oběhu celého množství krve trvá jen několik sekund (v břišní aortě teče krev rychlostí 30 m/s). Z toho vyplývá, že zraněný papoušek může velmi rychle vykrvácet. Z celkového množství krve připadá asi 15 % na zásobování mozku, 15 % na ledviny, 8,6 % na střeva, 6,7 % na játra, 4,7 % na srdce, 1,6 % na žaludek, 1,1 % na prsní svaly a do nohou přichází její trojnásobné množství v důsledku termoregulace (Z. Veselovský). Pro mozek a červené krvinky jsou důležitým zdrojem sacharidy (monosacharidy, oligosacharidy, polysacharidy).
Že krev z papouškova těla může unikat velmi rychle, jsem poznal u dalšího, opět kakariki žlutočelého, který si nějakým způsobem ulomil drápek a přistál mi na zápěstí se zdviženým běhákem, jako by očekával pomoc. Rychle jsem mu na pahýl drápku nasadil tampon Gelasponu a držel ho zabaleného v utěrce, dokud krvácení neskončilo. Bez ošetření by byl možná vykrvácel.
Citlivým orgánem v těle papouška je také dýchací ústrojí. Při srovnání s jinými obratlovci jsou plíce ptáků velmi malé, přirostlé k páteři a žebrům, která zasahují do plic hlubokými zářezy. Protože nejsou v hrudní dutině zavěšeny volně, jsou neroztažitelné. Jejich objem je 29,6 ml na 1 000 g hmotnosti těla; u savců je to 53,5 ml. I přesto ptačí plíce představují nejvýkonnější dýchací systém. Ventilací téměř nepohyblivých plic jsou pověřeny vzdušné vaky: pár vaků krčních, velký vak meziklíčkový, pár vaků předohrudních, pár vaků zadohrudních, dva nejmohutnější vaky břišní. Různé typy vaků mohou spolu srůstat. Vzdušné vaky tvoří vychlípeniny plic v podobě vakovitých tenkých, průhledných a blanitých struktur zasahujících pod kůži, mezi svalstvo, vnitřní orgány a do některých dutých kostí. Snižují specifickou hmotnost těla při letu a podílejí se na termoregulaci těla. Ptáci nemají potní žlázy a nemohou snižovat teplotu těla pocením. Odpařování vody řídí ventilací otevřené ústní dutiny a rychlým dýcháním. Hrdlo se tak může ochladit až o 5 °C, čímž se postupně ochlazuje i tělo. Natržený vzdušný vak se projeví jako vzedmutá kůže.
Ve své podstatě patří ptačí plíce mezi vyměšovací orgány, protože odstraňují z těla zejména oxid uhličitý, na který je ptačí organismus velmi citlivý. Jsou to však ještě nejrůznější exhaláty a výpary, na něž je citlivý, vznikající v kuchyni při vaření, např. také spalovaný plyn. U zahřátého teflonu testy zadané americkou organizací EWG (Environmental Working Group) prokázaly, že po dvou až třech minutách vaření se může nádobí s teflonovou vrstvou ohřát na teplotu, při níž se povlak rozkládá a uvolňují se z něj plyny a toxické částice, které mají na svědomí úhyn ptáků v domácí péči i onemocnění lidí. U ptáků dochází při otravě ke krvácení do plic a vzniklý otok způsobí udušení. Studie DuPontu uvádí, že teflon uvolňuje toxické plyny už při teplotě 230 °C a při teplotě 360 °C je to nejméně 6 toxických plynů a také agresivní činidlo – analog fosgenu, nervového plynu. Výpary mohou způsobit i onemocnění lidí, v podobě „horečky z polymerových výparů“. EWG doporučuje po posouzení 16 recenzovaných studií, aby majitelé ptáků v bytě nádobí s nepřilnavými povrchy nepoužívali (teflonové pánve se mohou zahřát při vaření až na teplotu 500 °C). Při vysokých teplotách se teflon rozkládá až na 15 typů toxických plynů.
Při 240 °C teflon produkuje toxické ultrajemné částice, které během 10 minut vyvolají u krys vážné poškození plic, delší působení pak smrt. Částice se usazují v dolní části dýchacího ústrojí. Při 360 °C tetrafluoroetylen prokazatelně vyvolává rakovinu u laboratorních zvířat (ledvin, jater, také jednu z forem leukémie). Při stejné teplotě hexafluoropropen u myší a krys vyvolává léze na ledvinách, snížení hladiny lymfocytů a abnormality chromozomů. Kyselina trifluoroctová u krysích embryí zpomaluje růst kostních buněk. Dále jsou to kyseliny: monofluoroctová (nepravidelný tep, infarkt, křeče, zástava dýchání), kyselina perfluoroktanová (u krys vyvolává nádory jater, pankreatu, mléčných žláz a varlat). Další druhy výparů při teplotách 470 °C až 650 °C nemá smysl uvádět, neboť mají podobné zdraví škodlivé účinky. (Podle překladu A. Brabcové; Amazonia.)
Klec s papouškem proto nepatří do kuchyně. Velmi škodlivý je cigaretový kouř, který kromě dýchacích obtíží může vyvolat zánět spojivek, chronickou rýmu, alergii a celkové snížení odolnosti. Ptáci postižení překrmováním a s nadbytkem tuku v dutině tělní (obvykle bez možnosti pohybu a jen skákající z bidla na bidlo) dýchají sípavě, což je uchem zřetelně rozpoznatelné. Rovněž teplotní výkyvy citlivému organismu papouška neprospívají. Klec by proto neměla stát v průvanu, vedle topidla z důvodu vysušování sliznic, také ne na déle osluněném místě bez částečného zakrytí, aby pták mohl vyhledat stín a nedošlo k přehřátí organismu.
Že můžeme papouška z neznalosti otrávit, vyplývá z informace o toxicitě avokáda. S varováním před jeho podáním se často setkáváme, ale už ne tolik s vysvětlením jeho nebezpečných účinků. Ty popsala MVDr. Veronika Grymová se spolupracovníky v článku „Akutní nekróza pankreatu u papoušků vlnkovaných po pozření avokáda“ v časopise Veterinární klinika (2005). U avokáda se zde uvádějí 3 poddruhy: Persea americana americana (tzv. a. západoindické), P. a. drymifolia (tzv. a. mexické) a P. a. guatemalensis, též P. nubigena guatemalensis (tzv. guatemalské avokádo). Popsána je kazuistika úhynu tří andulek vlnkovaných po pozření slupek z avokáda. Postmortálním vyšetřením byly nalezeny změny charakteristické pro intoxikaci – edém svaloviny, hydropericard, kongesce plic, sleziny a jater. Nejnápadnějším nálezem byla rozsáhlá akutní nekróza pankreatu. Z listů avokáda byl izolován derivát mastných kyselin (Z,Z)-1-(acetyloxy)-2-hydroxy-12,15-heneicosadien-4-on nazývaný persin. Rozdílnost pozorovaných klinických příznaků i postmortálních nálezů po ingesci různých částí avokáda určitě souvisí nejen s dávkou, ale i s poddruhem, resp. odrůdou. Charakteristické jsou příznaky související s pravděpodobnou kardiotoxicitou derivátu mastných kyselin persinu, jakými jsou: dušnost, edém hlavy a ventrálních částí těla, myokarditida.
Podle MVDr. Viktora Tukače jsou u známých poddruhů křížením vypěstovány hybridní odrůdy (Haas – hrbolatá tmavě fialová slupka, Fuerte – hruškovitý tvar a hladká zelená slupka), u nichž byly popsány klinické případy intoxikace savců i ptáků. A dále uvádí (Papoušci 5/2012): „V přirozeném prostředí dozrávají plody avokáda postupně v delším časovém horizontu, a jak se mění jejich stupeň zralosti, mění se pro papoušky v UV spektru výrazně i jeho barva, která je pro člověka nepostřehnutelná. Dokážou tak přesně stanovit stupeň zralosti. Různé zastoupení persinu v avokádu v různou dobu dozrávání by vysvětlilo četná pozorování ze Střední Ameriky, kde volně žijící amazoňané avokádo běžně přijímají. U jihoamerických papoušků byla ve studiích prokázána i tzv. kolektivní výchova, kdy se volně žijící papoušci učí od starších, které plody a v jaké zralosti konzumovat. Problematiku toxicity avokáda by bylo možné za současného stavu znalostí uzavřít v souladu s názorem dalších veterinárních lékařů specialistů: Avokádo je třeba považovat při podávání papouškům vždy za rizikové.“
Podobně by to mohlo dopadnout i s nabízením čokolády papouškovi, kterému zpravidla i chutná. Kvalitní tmavá čokoláda obsahuje hořký alkaloid z kakaovníku – theobromin – s účinkem jako kofein; v malém množství se nachází i v kola ořechu. Čokoláda ho obsahuje 0,5 až 2,7 %. Látka patří mezi xanthinová diuretika mírně zvyšující vylučování moči a zadržované vody z organismu. V pokusech na zvířatech byly zvýšenými dávkami theobrominu vyvolány křeče a podráždění míchy. U papouška záleží na požitém množství, které může způsobit v lepším případě neklid až hyperaktivitu, také zvracení a v horším případě celkové křeče, poruchy srdečního rytmu s možným úhynem.
Papouška může postihnout někdy silné svědění (pruritus), jako nepříjemný pocit na kůži nutící ho k reflexnímu škrabání. Vzniká ve vrchní vrstvě kůže tvořené epitelem (epidermis), mírným drážděním receptorů pro bolest, působením mediátorů (histamin, acetylcholin, serotonin, endogenní opioidy) na volná nervová zakončení C-vláken v kůži nebo ve sliznici. Úleva svědivého pocitu škrabáním je dána vzájemným tlumivým vztahem mezi různými receptory a aferentními dráhami (nervové impulzy z receptorů jsou předávány dostředivými nervovými vlákny do korových center mozku). Papoušek se škrábe v oblasti hlavy podobně jako člověk prsty a na jiných místech těla zobákem. Vedle svědění to mohou být i rozpaky, škrábe-li se na hlavě. Ale pokud je škrabání časté a intenzivní, je třeba se poradit se zvěrolékařem, neboť může jít o alergii, onemocnění kožní, neuropatické (ovlivňující nervový přenos; např. selhávání ledvin), neurogenní (poškození kůže, sliznic či nervů), psychogenní (psychické onemocnění; např. stresové zatížení) či o napadení ektoparazitem. Svědění při hojení rány je vyvoláno uvolňováním histaminu dráždícího nervová zakončení.
Na papouška číhá také mnoho „ptačích nemocí“, které bývá často nesnadné nejen diagnostikovat, ale i léčit. Do nedávna platilo, že když je papoušek viditelně nemocný, je už pozdě. Rostoucí obliba chovu exotického ptactva, rozvoj chovatelství, jakož i zájem zoologických zahrad vytvořily tlak na vznik a rozvoj ptačí medicíny přibližně od 80. let 20. století, kdy se stala samostatným oborem. Postupně tak bylo objeveno mnoho nemocí ptáků a léčebných postupů. Diagnostické a léčebné metody se dnes snaží všestranně držet krok s medicínou člověka. Klasická medicína je nezastupitelná v případě chirurgických zásahů a akutních stavů, má však své limity, které lze překročit v případě chronických onemocnění, psychických poruch a problematického chování pomocí přírodní – alternativní – medicíny, která si nachází své místo nejen v léčbě člověka, ale i zvířat. Jde o přírodní produkty, jejichž využití spočívá v prevenci a dlouhodobé regeneraci organismu.
Pro získání větší odolnosti je vhodnější ponechat mláďata co nejdéle u rodičů, jak vysvětluje MVDr. Helena Vaidlová (Papoušci 4/2015): „Odchov pod rodiči v prvních 3 týdnech života je rozhodně metodou první volby, pokud je to možné. Nikdy nemůžeme při ručním dokrmování, byť za pomoci probiotik, vytvořit tak vyváženou populaci bakterií jako rodiče, kteří předají ty správné bakterie v optimálním množství. Což jen podporuje sílu a funkčnost imunitního systému papouška, který je mu dán do vínku geneticky.“
Papouška musíme občas někam přepravit – na výstavu, na dovolenou či víkend, a tady je třeba empaticky odhadnout pocity ptáka, který jako citlivý a vnímavý tvor snadno propadne stresu. V autě by měla být speciální přepravka nebo klec pevně fixována, neměla by stát u zadního skla nebo na osluněné straně, kde hrozí přehřátí organismu. K dispozici by měl mít pták vodu a potravu, i když je pravděpodobně cestou nepoužije. Velmi riziková z hlediska stresové zátěže je přeprava papouška formou vlakové zásilky či podobným způsobem na velkou vzdálenost, což může zanechat trvalé stopy na jeho psychice a ohrozit jeho zdravotní kondici – stres snižuje imunitu. Symptomy stresu se zpravidla objevují, jestliže jsou ptáci namačkáni v těsném prostoru a převáženi za krutých podmínek. V takové situaci se spustí sekrece stresových hormonů z nadledvinek, které dávají pokyn k útěku nebo k boji. Zvyšuje se tepová a dechová frekvence, krevní tlak. A jestliže stres neustává, začne se vylučovat adrenokortikotropní hormon z podvěsku mozkového potlačující strach. V další fázi nastupuje rezistence. Tělo získává energii štěpením zásobního polysacharidu glykogenu v játrech. Nakonec přichází vyčerpání organismu. To se týká hlavně ptáků z dovozu, kteří trpí nejen transportem, ale i tím, že přijdou do úplně jiných podmínek prostředí včetně klimatu, což se často projeví mimo jiné respiračními potížemi. Tady se ztrátám nelze vyhnout.
Při přechodném ubytování o víkendu nebo při delším pobytu mimo domov by měl mít papoušek připravenu klec obdobné velikosti s vybavením, jako má doma. Všichni moji papoušci strpěli stokilometrovou cestu autem na chalupu dobře, ale ke konci jízdy se už netrpělivě ozývali, jako když se nás ptá naše malé dítě: „Kdy už tam budeme?“
Když už jsme si jednou papouška vybrali pro své potěšení, chovejme se k němu informovaně a ohleduplně, jako k tvorovi, který je nejen křehký, ale i vnímavý a citlivý, neboť jak napsal John Galsworthy (1869–1933): „Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, které mohu prokázat kterékoli lidské bytosti nebo němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou.“
