Za vysokou popularitou králíků coby pet zvířat stojí několik faktorů. Řada dospělých lidí má určité zkušenosti s králíky z dětství a dá se konstatovat, že zná zásady jejich chovu a manipulace. Toto lze chápat jako pozitivní, nicméně stejně tak je potřebné uvést, že některé získané, především výživářské návyky mohou být špatné (např. podávání suchého pečiva, adlibitní krmení aj.) a u zakrslých králíků se většinou ještě více negativně zvýrazní. Nicméně chov králíka není obecně pro většinu lidí nic „exotického“ (při srovnání s např. africkými ježky, velkými papoušky aj.) a při dodržení základních zootechnických, zoohygienických a výživářských zásad a zabezpečení pravidelné vakcinace není nijak problematický. Dalším kladem králíka jakožto zájmového zvířete je v podstatě absence vokalizace. V tomto směru to mají majitelé králíků o poznání lepší ve srovnání s například majiteli psů, koček, papoušků a jiných přirozeně „hlučnějších“ pet zvířat (sousedské vztahy). Drtivá většina králíků (i když jsou vhodně socializovaní a ochočení) nevykazuje většinou úzkou sociální vazbu na jednu osobu. Proto při náhlém odloučení (např. dovolená) nedochází ke strádání zvířete v důsledku stesku. Mimoto králíci nevyžadují pravidelné venčení; lze je chovat ve vhodné kleci či králíkárně s tím, že pohyb mimo ustájovací prostor není nezbytně nutný. V neposlední řadě, při dodržení především výživářských zásad a pravidelného očkování, jsou výdaje spojené se zdravotním stavem králíků omezeny pouze na pravidelnou kontrolu a vakcinaci proti (jen) dvěma chorobám.
Segmentace plemen králíků se v České republice realizuje s ohledem na hmotnost a charakter srsti. Nejvíce chovaná, uznaná plemena jsou zakrslý barevný a zakrslý beran, přičemž králíci plemen hermelín, zakrslý rex, zakrslý saténový, zakrslý strakáč a zakrslý zaječí jsou chováni zřetelně méně. Již několik let nebyl u nás registrován čistokrevný odchov plemene zakrslý liščí, přestože pro účely křížení se tito u nás ojediněle vyskytují.
Zakrslí králíci i zakrslí berani v čistokrevné podobě jsou chováni zhruba ve třicítce rázů. Právě i tento aspekt se odráží v oblibě zakrslých králíků jako pet zvířat, neboť každý zájemce o chov si může nalézt zbarvení, které se mu nejvíce líbí. Z výsledků registrace králíků v Českém svazu chovatelů za rok 2017 vyplývá, že v rámci plemene zakrslý barevný se registrují nejvíce zbarvení činčilový, bílopesíkatý černý, divoce zbarvený, tříslový černý, černý, havanovitý, durynský, modrý a rhönský. Zakrslí berani jsou nejvíce rozšíření v barvě divoké, durynské, činčilové, modré a rhönské s tím, že u ZB mají své stálé místo i strakáči s plášťovou kresbou, přičemž tam byli registrováni králíci v celkem šesti barvách. Množství barevných rázů je o poznání menší u ostatních zakrslých plemen. Nad to všechno ale u příznivců pet králíků jsou nečistokrevná zvířata s různě kombinovaným zbarvením. V nedávné době si zájemci velmi oblíbili různě strakaté králíky a také jedince s více či méně kompletní holandskou kresbou nebo bílýma ušima.
Většina příznivců zakrslých králíků z řad široké veřejnosti začínala s nečistokrevnými zakrslými králíky. Ti byli od cca poloviny 90. let již běžněji nabízeni v zooobchodech – převážně šlo o křížence různých barevných rázů. Co do typičnosti tito králíci měli mnohdy daleko k alespoň hrubé představě o zakrslém králíkovi (dlouhé uši, vysoká hmotnost apod.). Fenoménem bylo (a do jisté míry stále také je), že čím byl králík barevnější, tím byl více žádaný a rovněž finančně ohodnocený. Přestože v současné době jsou pet králíci stále tradičním sortimentem v těchto prodejnách, situace s genofondem pet králíků se poněkud mění. Stále častěji jsou v prodejnách nabízeni ke koupi i čistokrevní zakrslí králíci s tím, že se nejčastěji segmentují na zakrslé barevné, zakrslé berany, zakrslé rexy a zakrslé saténové. Převážně se jedná o typově více či méně odpovídající jedince, téměř výhradně však bez oficiálních rodokmenů. Eventuálně mohou být nabízeni i dlouhosrstí zakrslí, teddy králíci v „klasické přímouché“ nebo beranovité formě, nicméně soudobým trendem je spíše návrat ke králíkům, jejichž srst nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Často jsou preferování zakrslí berani kvůli přirozeně klidnější povaze.
Oproti minulé době lze konstatovat, že poměrně více zájemců o chov zakrslých králíků coby pet zvířat dává přednost pořízení čistokrevného zakrslého králíka od chovatele před králíky ze zooprodejen. Má to pro kupujícího několik výhod – má doklad o původu králíka, většinou může vidět rodiče zakoupeného mláděte a je standardem dobrého chovatele, že poskytne základní informace o chovu a také menší množství krmení, na které je králík zvyklý. V chovu organizovaného chovatele zakrslých králíků lze rovněž předpokládat vyšší úroveň zootechniky, zoohygieny, výživy, a tak lepší zdravotní stav. Specifikem čistokrevných králíků je, že ti se k prodeji nabízejí poněkud později – asi od půl roku stáří, jako potenciální chovná zvířata, většinou prostřednictvím výstavních akcí. Králíci jsou sice již odolnější než mláďata, avšak někdy může být problematičtější jejich větší ochočení pro děti, i když v tomto směru hraje důležitou roli individualita králíka a přístup chovatele. Mimoto řada organizovaných chovatelů zakrslých králíků nabízí méně typické zakrslé králíky – například chovateli zakrslých červených králíků se občas vyštěpí z čistokrevných zvířat jedinec třeba s menší bílou skvrnou. Pro účely výstav a dalšího chovu je nevhodný, ale radost jako mazlíček určitě udělá. Takoví jedinci se relativně dají považovat za charakteristické zakrslé králíky z hlediska tělesného rámce (málokdy hrozí, že takoví králíci „přerostou“), mívají jen nestandardní zbarvení, což ale pet chovatelům nevadí. Za méně vhodný genofond i pro pet účely lze označit křížence zakrslých barevných a zakrslých beranů, především s ohledem na jejich zdraví.
Základem pro zájmový chov zakrslého králíka je dostatečně rozměrná klec. Většinou 80–90 cm délky stačí pro jednoho zakrslého králíka. U zakrslých beranů je vhodnější 100 cm klec, neboť dosahují přirozeně o cca 300 g vyšší hmotnosti. Po zakoupení králíka (ideálně mláděte ve věku 7–9 týdnů) je vhodný 2–3 denní klidový režim a kontrola, zda králík pije, žere a pravidelně kálí. Co do technologie napájení je vhodné použít v tomto přechodném období misku a na napáječku učit králíčka postupně, pokud již na to není navyklý od původního chovatele. Většina králíků snáší přechod dobře. Po zhruba dvoutýdenní adaptaci je vhodné začít králíka převádět na typ diety, kterou bude v novém domově krmen. To se realizuje postupně – zvětšováním podílu nové diety za současného zmenšování podílu původní diety od chovatele. Je nezbytně nutné se vyvarovat náhlého přechodu a rovněž krmení zeleným krmivem. V prvním období je vhodná vybraná kořenová zelenina – naopak vyloženě nevhodná je listová zelenina. Zdravotní prevencí je pravidelné očkování proti myxomatóze a králičímu moru. V současné době lze doporučit i vakcinaci na „nový“ typ králičího moru RHDV2. Králík snese i celoroční venkovní ustájení – musí však být zabezpečen jednoduchý přístřešek a ochrana proti průvanu a celkově nepřízni počasí (hlavně v horkém letním období). Celoroční interiérové ustájení v bytě je rovněž možné, ale je nutné častější čištění kotce, především u samců.
V roce 1957 byl ustaven speciální chovatelský klub, který sdružoval chovatele zakrslých králíků. Postupem let, a především po roce 1989 se spektrum zakrslých plemen rozšiřovalo, až se ustálilo na poměrně pestré paletě. Chovatelé zakrslých králíků v rámci nadstavby členství v Českém svazu chovatelů sdružení v tomto speciálním klubu zaštiťují odbornou šlechtitelskou práci v daných plemenech a mají zásadní vliv na vývoj exteriéru plemen a jejich rozšíření v České republice. Klub každoročně pořádá speciální výstavu, kde chovatelé z klubu i mimo klub představují odborné i široké veřejnosti to nejlepší, co odchovali. V posledních letech byla tato akce povýšena na celostátní výstavu zakrslých králíků – jedná se o největší výstavu čistě zakrslých králíků v České republice. K vidění je běžně 300 a více králíků téměř všech zakrslých plemen.