Dlask škraboškový v ČR

Začátkem října bylo do naší republiky dovezeno menší množství dlasků škraboškových. Jistě to je ojedinělé a nepochybuji, že se o ně bude zajímat dost chovatelů. Bylo by nutné a potřebné, aby po získání zkušeností vše popsali ve zpravodaji FAUNA. Dnes se podíváme, co nám o tomto druhu říká odborná literatura.

Popis

1,0 vrch těla popelavě šedý, témě hlavy a okolí zobáku leskle černé. Kostřec hnědý, spodina světle šedá, křídlo černé, na ručních letkách je bílá páska. Ocas černý, zobák žlutý, nohy masově červené.
0,1 má vrch těla více do hněda, bílá páska na křídle je užší. Délka 20 cm, samice je trochu menší.

Systematické zařazení

Čeleď: Fringillidae - Pěnkavovití
Podčeleď: Fringillinae
Rod: Eophona J. Gd. - Dlask
Druh: Eophona personata (Tem. et Schleg.)
Dlask škraboškový
(v Karáskově díle je nazván dlask japonský)
německy: Maskenkernbeisser
anglicky: Japanese Hawfinch

Rozšíření

Ve čtyřech formách se vyskytuje v Číně, v Japonsku a východní Sibiři (NEUNZIG, 1921). Obývá listnaté lesy. Hnízdo si staví na vodorovných větvích, středně vysoko nebo velmi vysoko, ne těsně u kmene, ze slabých větví, trávy, bambusového listí, všechno propojené bahnitou hlínou a pavučinami, po případě ještě mechem a zvířecí vlnou. Na výstelku používá jemné kořínky a vlákna z bambusových listů.

Všeobecné údaje

V roce 1875 byl chován v zoo Berlín, v pozdějších letech byl také občas dovážen. Zpěv zní příjemně flétnově, ale je jednotvárný. Samička zpívá také, ale tišeji. Dlask se hodí k chovu po páru v kleci, případně ve větší kleci s jinými druhy, právě tak jako ve velké voliéře, protože jsou zcela snášenliví i s menšími ptáky.
O odchovech zprávy dosud chybí, ale chovatelé jsou přesvědčeni, že budou srovnatelné s vícekráte docílenými zkušenostmi u příbuzného dlaska černoocasého (Eophona melanura).
Pro příklad si uvedeme publikované informace chovatele Hartwiga v knize autora DOSTA.
Pár dlasků byl umístěn do klece o prostoru 1,5 m3. Hnízdo si ptáci postavili v blízkosti stropu v košíčku, který byl maskován snítkami tůje, břízy, jalovce a vystlán lodyhami lnu, žíněmi a prasečími štětinami. Hnízdo staví oba partneři společně.
Snůška čítala čtyři modravě zelená vejce, modrošedě a černohnědě mramorovaná. Samička snáší jedno vejce denně. Doba vysezování je 11 dnů. Snůšku vysezuje samička sama. Samec krmí samici i mláďata. Mláďata vyletují z hnízda za 12-13 dnů, samostatná jsou za 20-21 dnů, ale staří je ještě dlouho dokrmují. Jejich přepeřování trvá od září do října. V šatě mládí se mláďata podobají samici, zbarvení na jejich bocích je matné. Mladí samečkové mají na ručních letkách zcela úzké bílé pásky. Po úplném osamostatnění mladých začne samice snášet podruhé.

Krmení a jeho složení bude pro naše budoucí chovatele dlasků rodu Eophona nejdůležitější. Považuji za nutné zvláště připomenout, že tito ptáci nesmějí dostávat dlouhodobě a ve větším množství zrniny obsahující vysoké procentu tuku (semenec, slunečnice ap.). Mají sklon k rychlému tloustnutí, což škodí jejich zdraví a vším, co s ním je spojené, např. reprodukce. Připomínám, že ke ztučnění dochází především při voliérovém chovu, kdy nemá chovatel možnost kontroly konzumace.
Dlaskům budeme dávat především řepku, proso, lesknici, oves, mák, lněné semeno. Dále semena buku, habru, třešňové pecky. Z bobulovin nabídneme plody hlohu, jalovce, hlohyně (Pyracantha), jeřabiny aj. Ovoce, především jablka a hrušky. Nesmí chybět zelenina a zelené krmení v širokém výběru, pupeny různých větví. Živočišná potrava je celoročně důležitá. Dáváme různé brouky, čerstvé mravenčí kukly, moučné červy, krmivo pro hmyzožravé ptáky (sušená směs) a sušené netučné směsi vaječné od výrobce.
V době odchovu mladých podáváme od 4. dne stáří kaši z ovesných vloček a rozdrcených drobných slunečnicových zrn s trochou rybího tuku. Podle mého názoru by snad bylo vhodnější zamíchat do ovesné kaše suchou hotovou vaječnou směs (např. zn. ORLUX) místo drcené slunečnice. Podle zkušeností chovatele H. lze v době odchovu krmit dlasky právě svlečenými moučnými červy bez omezení. Podle jiného pramene se doporučuje při odchovu mladých dávat denně 120-250 kusů moučných červů, po vylétnutí mladých z hnízda ale podstatně méně.

Poznámka

Jelikož by mohl některý chovatel mít hlubší zájem o příbuzné dlasky černoocasé - Eophona melanura (Gm.) uvedu zde jejich popis:
1,0 - celá hlava a hrdlo leskle černé, vrch těla šedohnědý, horní krovky ocasní černé. Vole a horní prsa popelavě šedá, ostatní spodina bílá, boky rezavé. Křídlo černé, velké krovky křídelní a ruční letky s bílými okraji. Pera ocasní černá s kovovým leskem. Zobák žlutý, u kořene modrošedý. Nohy masově červené.
0,1 - šedohnědá, na spodině světlejší. Břicho bílé, boky nažloutlé, jinak jako samec.
Délka 16-17 cm.
Vzácně se dováží. V kleci to je snášenlivý, klidný pták, zpěv je příjemný.

Ke zpracování příspěvku použito těchto dosažitelných materiálů:
Neunzig, K. (1921) - Fremdländische Stubenvögel
Rutgers, A. (1970) - Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel
Karásek , J. (1935-44) - Cizokrajní ptáci chovaní v klecích
Dost, H. (1969) - Fremdländische Stubenvögel