Ranch 3R
Jak začala vaše cesta ke koním?
Už odmalička jsem koně milovala, první vědomá slova, kresby i hry patřily koním, proto jsem v roce 1982 využila příležitosti a díky své spolužačce Vlaďce Konečné jsem začala dojíždět ke koním do Svinčic. Tenkrát to byla malá obec zcela zaměřená na chov koní a ve své době se postupem času stala druhým nejmodernějším komplexem hned po Slušovicích. Svinčice byly v té době jedním z největších chovatelů koní v České republice, měly vlastní dostihové, parkurové, chovné i provozní stáje včetně stáje plemeníků.
Jako každé dítě jsem začínala v provozní stáji a později přešla do stáje dostihové, kde jsem měla možnost jezdit dostihové hřebce v tréninku. Po pěti letech jsem ze Svinčic odešla a vrátila se až po sametové revoluci, ale to už se měnil charakter stájí, které se staly spíše nájemními. Stále víc jsem toužila po vlastním koni, ale považovala jsem to za nesplnitelný sen.
Kdy se váš sen splnil?
V roce 1994 mi zemřel milovaný tatínek a já se dlouho trápila jeho odchodem. Abych přišla na jiné myšlenky, maminka mi umožnila koupi mého prvního koně – polokrevníka jménem Gabar, což byl krásný odznakový vraník. Tehdy byl půlroční odstávče a pro mě ztělesněný ideál koňské krásy. Koníka jsem měla půl roku ustájeného v Patokryjích (obec sousedící se Svinčicemi, kam se mj. převáděla hříbata k odstavu). Když byl Gabarovi zhruba rok, převezla jsem si ho do obce Běhánky u Teplic, kde jsme s mým prvním manželem měli možnost u svých známých zbudovat Gabarovu první samostatnou stáj s výběhem. Později jsme si od Pozemkového fondu v Teplicích pronajali pozemky a postavili náš první ranč ve Mstišově u Teplic. Narodila se nám první dcera Terezka a díky větším pozemkům přišli i další koně, narodilo se naše první hříbě. Měli jsme velké plány, z malého projektu westernové vesničky ve Mstišově vznikl velký projekt Westernového města u oprámu Barbora v Oldřichově u Duchcova. V plánu bylo vybudovat rozsáhlý westernový areál s dobovými funkčními budovami, indiánskou vesnicí, arénou s tribunami, včetně kompletní infrastruktury ve stylu Šiklova mlýna, kam jsme často jezdili na zkušenou. Byly hotové projekty, tvořili jsme autentické makety 1:50, podle kterých se připravovala projektová dokumentace, na jejímž základě se mělo žádat o územní rozhodnutí. Avšak osud tomu chtěl jinak!
Prvního manžela, projekt i ranč jsem opustila a se svým budoucím druhým manželem jsme postavili další ranč v Hrobu u Teplic. Z ranče ve Mstišově jsem si přivedla pouze Gabara, k němu jsme koupili další kobylku slovenského teplokrevníka na chov a pro manžela na ježdění. Ani jedno nebyl dobrý nápad, kobylka nám nedala ani jedno hříbě a jako koník pro začátečníka se neosvědčila. O Gabara jsme bohužel začátkem roku 2003 přišli, podlehl fatálnímu zranění, které si způsobil v předvečer silvestrovské noci. Přestože to pro mě byla v té chvíli nenahraditelná ztráta, asi o měsíc později jsem si přivezla nádhernou kobylku anglického plnokrevníka dovezenou z Anglie, ale to už jsem se začala zajímat o APH a pro Anonymku (Adélku, jak jsme kobylce říkali) jsem hledala vhodného APH hřebce, kterého jsem našla ve Vodňanech u Písku.
Kdy jste začala s chovem APH?
V roce 2004 se mi narodil syn Petr a také náš první APH hřebec Zippo White Flare po otci APH Zippi Toly Jewel z matky A1/1 (GB) Anonymka (Adélka). Tato klisna nám dala dva APH hnědé hřebce, ale první čistokrevnou APH byla až klisna Mandy Jane Valley zakoupená v roce 2005. Ke konci téhož roku přibyla březí klisna QH Lazy Steppin Sue spolu s půlroční klisničkou Wanted Shiny Flame (APH), potom následovala černá klisna Kinley Keen (APH). Na nich jsem začala chovat, ale ze začátku se mi rodila samá jednobarevná hříbata, což je pro chovatele APH poněkud zklamání. Ale přírodě člověk neporučí…
Proč jste zvolila právě tohle plemeno?
U koní mám obecně ráda abnormality. (úsměv) Tedy tím mám na mysli zajímavé a netradiční zbarvení, a samozřejmě mě dostala i jejich výjimečná povaha a učenlivost. V roce 2009 se pak narodila první barevná overo klisna Nancy Miss Dream, po ní následoval pěkně zbarvený hřebeček Leone Jet Blue Max a smůla s jednobarevnými hříbaty byla prolomena! Pak jsem začala klisny připouštět homozygotním hřebcem Emphys Dancing King a konečně se mohla s garantovanou 100 % jistotou radovat z krásně barevných hříbat.
Vaším (dosud životním koněm) byl i Nejkrásnější kůň roku 2016 Jackie Bueno Cherokee…
Ano, Jack se narodil 4. července 2012 z hřebce Emphys Dancing King a klisny Mandy Jane Valley. Jakmile jsem ho po porodu uviděla, věděla jsem, že mám výjimečně zbarveného koně! V roce 2016 získal 1. místo v Colour Class Tobiano na své první Paint Horse Show v Hoštce a v září téhož roku ho hlasující z celé republiky zvolili Nejkrásnějším koněm České republiky. Když mi na výstavě v Lysé nad Labem předávali pořadatelé cenu, byla to jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě, byla to čistá euforie – ten pocit bych přirovnala pouze k narození obou mých dětí. Tak neskutečný to byl zážitek i překvapení.
Bylo to můj odchov, kůň, kterého jsem si sama vychovala, a plemeník na začátku své připouštěcí kariéry. Měl fantastickou povahu, mohl být ve stádu s klisnami, které mi připouštěl, a nikdy s ním nebyl jediný problém. Bohužel tragickou nehodou jsem o něj přišla – po fatálním úrazu nohy musel být dne 27. května 2017 uspán. Zbylo po něm několik potomků, ale to mi tuhle ztrátu v žádném případě nemohlo nahradit… V takové chvíli přemýšlíte, jestli má chov vůbec smysl.
Ale nakonec jste to nevzdala.
Nevzdala, začala jsem hledat za Jacka náhradu, prohlížela jsem zahraniční nabídku hřebců na prodej, ale žádný mě neoslovil. Jela jsem si s kamarádkou Petrou Jonson již koupit hřebce do Rakouska, ale nakonec jsme se vracely s nepořízenou, neoslovil mě. Hledala jsem dál a náhodou jsem narazila na nabídku připouštění hřebcem Sparklin Tide Greggo, který měl úžasnou kompaktní vyváženou stavbu, atraktivní barvu – grullo/tobiano, byl homozygotní na tobiano a celkově velmi zajímavý typ. Byla jsem ochotná s ním připustit svoji klisnu, protože hřebec nebyl nabízen německou majitelkou k prodeji. Díky Petře Jonson, která majitelku na opačné straně Německa díky sociálním sítím znala – a byly spolu v kontaktu – se ale nakonec podařilo nemožné a majitelka souhlasila s prodejem. Myslím, že jí pohnul i můj osud… Měsíc po úrazu Jacka jsem si pro hřebce jela, za což nepřestanu být Petře Jonson a původní majitelce v Německu vděčná a ještě jednou jim touto cestou velice děkuji.
Představte nám ho.
Hřebec, kterému říkáme Kesuah, se narodil 4. dubna 2010 v Belgii a v roce 2013 byl prodán jako plemenný hřebec do Německa. Jeho otcem je vynikající reiningový hřebec AKS RIP Tide a matkou prvotřídní reiningová klisna Sparklin Bar B. Je nositelem DUN genu a jeho rodokmen AQH sahá až do roku 1824 a Thoroughbred USA původ je evidovaný už od roku 1665. Letos má připuštěno deset klisen a jsem velmi zvědavá na jeho první – v Česku narozená – hříbata.
V Německu se jeho potomci umisťují na předních příčkách ve westernových soutěžích a hřebec v mnoha případech předává na své potomky i své charakteristické atraktivní zbarvení. Možná bude překvapivé, že jsem ho importovala v podstatě jako syrového koně, v Německu sloužil pouze coby plemeník, takže jsem s ním začala pracovat ze země, klasický horsemanship. S obsedáním a přiježděním mi pomáhá vynikající horseman Emil Šiška, protože já jsem spíše typický „lesní jezdec“. Dnes s ním mohu ve společnosti klisen klidně jet na vyjížďku, je absolutně pohodový, spolehlivý a nic neřeší. Do budoucna s ním samozřejmě počítám jako s plemeníkem a ráda bych, aby absolvoval i nějakou tu výstavu. Po ztrátě, kterou jsem si prošla, je pro mne Kesuah opravdu důstojnou náhradou Jacka – a nebýt můj, tak ho někomu hrozně závidím. (Paní Hanka se směje.)
Jaké složení má vaše chovné stádo?
Momentálně ho tvoří dvě chovné klisny: Kinley Keen (APH) a Magic Poco Lena Beau – Bibi (AQH.) Pro budoucí chov jsem koupila roční klisnu red roan/overo Sarittu Investment a nechám si letošní bay roan/tobiano klisničku po Jackovi Coffee Silver Cherokee. Chci chovat kvalitní APH koně, proto hledám klisny s dobrým původem, zajímavým zbarvením a dobrou povahou, samozřejmě důsledně dbám na zdraví a genetický potenciál svých chovných klisen.
V jakém režimu své koně chováte?
Moji koně jsou od narození zvyklí na režim 24/7, ale na pastvině mají přístřešky a k dispozici je i pět boxů – pro porody, zraněné nebo staré koně, kteří vyžadují větší péči, další boxy a přístřešky se staví. Myslím, že koně by měli být chováni co nejvíc přirozeně, alespoň těm mým to vždycky svědčilo. Samozřejmě denně kontroluji jejich zdravotní stav, koně mají k dispozici dostatek kvalitní pastvy či sena a přikrmuji dle potřeby.
Hříbata jsou zvyklá odmalička na kontakt s člověkem, a když jdou k novému majiteli, jsou perfektně socializovaná, zdravá a mají základní návyky. Pokud to jde, zůstávají ve stádu s matkami a mám vypozorované, že je-li klisna opět březí, přestane svého potomka kojit zhruba kolem desátého měsíce. Odstav tak proběhne zcela přirozeně, bez jakéhokoli násilí a stresu.
Jaké máte plány do budoucna?
Momentálně se na ranči buduje nová jízdárna 20×60 m a také nová kruhová ohrada (ta stávající už dosluhuje) a v plánu je výstavba dalších pěti boxů pro nájemní koně. Nabízím tedy i ustájení, momentálně tu mám osm koní jiných majitelů. Mou prioritou je ale chov kvalitních APH a doufám, že k tomu bude přispívat i Keshua.
Děkuji za rozhovor.
