Na jedné straně se je snažím pochopit, ale z pohledu chovatele to nechápu vůbec. Nastane dlouhá debata, kdy se snažím vysvětlit, proč to nemají dělat. Vůbec si neuvědomují, že špatným dokrmením může mládě uhynout. Vždyť na internetu to vypadá tak jednoduše. Vůbec netuší, že mládě může dokrmovací kaši vdechnout, v ten moment to dokrmující ani nezaznamená, kaše se dostane do plic, kde vznikne zánět, a papoušek během pár dnů umírá. Když je to hodně dobrý pozorovatel, všimne si, že mládě trochu hůř dýchalo nebo chroptělo, ale to už je na vše pozdě.
Budoucí „chovatelé“ dále netuší, že není-li kaše dostatečně teplá a nemá správnou teplotu 37–39 stupňů, přestane papoušek trávit, kaše ve voleti začne kvasit, rozmnoží se bakterie a mládě opět umírá. Netuší, že jsou různé druhy krmných kaší, jako je Nutrilon, Keyty, Zupreem, některé jsou málo tučné, jiné jsou tučnější a při špatném výběru mládě neprospívá a chřadne.
Také řeším telefonáty s lidmi, kteří dokrmení kaší zvládli a ztroskotali na přechodu z krmné kaše na pevnou stravu. Ptají se, co mají dělat: „Máme mládě amazoňana, má pět měsíců a my ho stále krmíme pomocí stříkačky, už jsme s toho nešťastní.“ Pak hledají pomoc, nevědí co dál a místo radosti mají smutek z úhynu mláděte nebo v lepším případě spoustu dalších starostí a probdělých nocí, kdy bojují o jeho život. A tak si říkám – proč? Jen kvůli jednomu špatnému rozhodnutí: koupit si nedokrmené mládě. Kvůli neznalosti, kvůli netrpělivosti, kvůli tomu, že si člověk nevěří, že i dokrmené mládě si získá?
Chtěla bych, aby všichni pochopili, že papoušek je tvor velice inteligentní a k tomu, aby poznal, kdo ho miluje, nepotřebujete stříkačku s krmnou kaší. Že si jej získáte, když se mu budete věnovat, mazlit se s ním, hladit jej, rozmazlovat pamlsky, dělat s ním vylomeniny. Zkrátka mu věnovat svůj čas a péči. I když je některé mládě po příchodu do nové rodiny nesmělé, možná trochu vystrašené, snažte se být trpěliví. Papoušci se dožívají vysokého věku, takže máte na vše spoustu času, a pokud jej milujete, bude milovat i on vás.
Tak prosím všechny lidičky, kteří přemýšlejí o koupi papouška, i chovatele, kteří mláďata ručně dokrmují, aby jedni kupovali a druzí prodávali jen samostatně se krmící mláďata. Aby na obou stranách byla jen radost a žádné trápení ani smutek. Vždyť každé jiné zvíře si kupujeme odstavené, samostatné, ať je to pejsek, kočička, nebo jiné zvíře. Tak proč chtít něco jiného po papouškovi? Jeden pán mi při těchto mých argumentech sdělil, že jsem ho pořádně vyděsila – ne, to jsem nechtěla, jen jsem se snažila, aby si uvědomil, že každá strana má rub a líc a tím, že si koupí nedokrmené mládě, může víc ztratit než získat. Vždyť papoušci, které si pořizujeme na ochočení, aby se stali našimi kamarády, jsou tu proto, aby náš život udělali hezčím, radostnějším, spokojenějším. Proto přeji všem budoucím chovatelům jen samou radost s odstaveným a samostatně baštícím papouškem.