Papoušci patřící do rodu Tanygnathus jsou střední velikosti, s velmi dlouhým tlustým, červeně zbarveným zobákem, ocas je krátký a zakulacený Zbarvení je převážně zelené, pohlavní dimorfismus je u jednotlivých druhů nevýrazný.
Mada modrotemenný
Tanygnathus lucionensis – tento mada byl a ještě stále je v Evropě vzácným druhem. Mady modrotemenné choval od roku 1984 L. Prievalský na Slovensku. Částečný odchov měl již v roce 1987, kdy dvě vylíhnutá mláďata rodiče přestali krmit a ta následně uhynula. Pod rodiči pak úspěšně odchoval v roce 1990 dvě mláďata. Další odchovy se podařily až v roce 2000 a 2001. Celkem odchoval sedm mláďat. V České republice se první odchov podařil v roce 2016 v pražské zoologické zahradě, odchovali dvě mláďata.
Rod Eclectus zahrnuje pouze jeden větší, zavalitý druh papoušků s krátkým čtvercovým ocasem. Peří mají eklektusové jemné a uhlazené, zobák větší, se zřetelným vrubem v horní čelisti. Pohlavní dimorfismus je výrazný – u samic převládá červené zbarvení, samečci jsou převážně zelení. Tento druh vytváří deset poddruhů.
Eclectus roratus – u nás byl tento papoušek chován již koncem 19. století. V roce 1879 byl vystaven obchodníkem F. Petzoldem na II. výstavě ptactva v Praze. V roce 1872 byl vystavován na IV. výstavě ptactva v Praze B. Waňkem. Jeden exemplář byl vystavován jako „klektan veliký červený“ a druhý „klektan veliký zelený“. V poslední době se tento druh opět dostal do našich chovů. V České republice poprvé odchoval papoušky různobarvé V. Vestfal v roce 1978. Odchovů poddruhů roratus a polychloros docílil několikrát. V současné době je nejčastěji odchováván poddruh solomonensis, vzácněji se u nás odchovává i druhý největší poddruh – aruensis.
Tricha orlí
Psittrichas fulgidus – je to papoušek větší velikosti, s poměrně krátkým ocasem. Charakteristickým vnějším rysem je jeho neopeřená přední část hlavy. Zobák má úzký a velmi vyčnívající. Zbarvení je šedočerné, břicho a široký pruh na křídle má červené. Je to stále velmi vzácný druh, náročný na chov i krmení. Prvního odchovu v České republice dosáhl Čestmír Drozdek v roce 2009. (Zdroj: časopis Papoušci č. 1/2010). Svůj úspěch zopakoval i v dalších letech a hnízdilo u něj více párů. Svého času vlastnil asi největší skupinu trichů orlích v Evropě. Odchovů dociluje i v současnosti, je to náš nejúspěšnější chovatel tohoto druhu papoušků.
Rod Cyanoramphus zahrnuje menší až středně velké zavalité papoušky. Jejich zbarvení je převážně zelené, rozlišují se podle zbarvení čela.
Cyanoramphus novaezelandiae – před druhou světovou válkou byl vzácný, v letech 1967–1968 se dostal do Evropy ve větším množství. V našich chovech se objevil po roce 1972. Zvláštností tohoto druhu je skákavý pohyb po zemi a hlasový projev připomínající mečení. Odchovy po roce 1983, kdy je odchovali O. Pleštil a J. Konečný, se staly běžné. V roce 1986 se do chovu J. Doška a J. Konečného dostala i skořicová mutace. V současnosti je běžně odchováván, je to celkem nenáročný chovanec klecí i voliér a je velmi oblíbený díky velkému množství mutací. Hitem poslední doby je modrá (parblue) mutace.
Cyanoramphus auriceps – tento papoušek je podobný předchozímu druhu, jen je o 4 cm menší a na čele má žlutý pásek. U nás je hojně chován a odchováván, ale jeho stavy jsou nižší než v případě kakarikiho rudočelého. Také u tohoto druhu se vyskytují mutační ptáci.
Papoušek chocholatý
Eunymphicus cornutus – typickým znakem tohoto papouška je chocholka, která se skládá pouze ze dvou tenkých per. Je to papoušek střední velikosti, dost podobný stavbou těla kakarikiům. První odchov papouška chocholatého v Čechách jsem zaznamenal u Rudolfa Strnada v roce 2003. (Zdroj: časopis Papoušci č. 6/2003.)
Do tohoto rodu patří dva druhy papoušků střední velikosti, zavalitější postavy, s převážně zeleným zbarvením.
Papoušek timorský
Aprosmictus jonquillaceus – je stále v Evropě vzácným druhem. V Rakousku jej odchoval v roce 1981 Karl Hansal. Nyní žije K. Hansal v České republice a papoušky timorské i nadále odchovává.
Papoušci tohoto rodu jsou větší, robustní ptáci, převážně zeleně a červeně zbarvení. Mají široký klínovitý a dlouhý ocas a poměrně menší zobáky.
Papoušek karmínový
Alisterus chloropterus – do ČR je dovezl Z. Laube (farma Aves) v roce 2000. První odchov oznámil Jan Koudela v roce 2001, odchovy měl i později. V současnosti je odchovává i několik dalších chovatelů. Stále se však jedná o vzácnější druh v našich voliérách.
Papoušek amboinský
Alisterus amboinensis – do Československa dovezl několik exemplářů R. Vít v roce 1974. Prvního odchovu u nás docílil v roce 1976 J. Schejbal. V roce 1978 bylo odchováno jedno mládě ve východočeské zoo ve Dvoře Králové. Mláďata odchovával v letech 1984–1987 i Vít Kučerňák. Odchovy měl i v dalších letech. Odchovy papoušků amboinských jsou stále velmi vzácné.
Tento rod zahrnuje menší, zavalitější papoušky s velmi krátkými zakulacenými ocasy. Zbarvení je pestřejší. Jejich potrava se skládá převážně z ovocných plodů a výhonků, nejčastěji jsou viděni na zelených trsech fíků (odtud pochází i jejich dřívější označení „fíkoví papoušci“).
Loríček červenohlavý
Psittaculirostris desmarestii – tento druh je i v současnosti velmi vzácný. V České republice tyto loríčky chovali v minulosti P. Adamčík a P. Dohnal. Odchovu nedocílili.
Loríček rudobradý
Psittaculirostris edwardsii – také velmi vzácný druh papoušků. V ČR je choval P. Adamčík, ale odchovu nedosáhl. První odchov v ČR byl zaznamenán u P. Dohnala, když z jediného sneseného vajíčka odchoval jedno mládě v roce 2000. V pražské zoologické zahradě se podařil v březnu 2011 odchov dvou mláďat.