Plány na poslední srpnovou neděli roku 2019 jsem měla od jara jasné – jet do německého Moritzburgu (ano, je to opravdu místo, kde stojí známý zámek z kultovní pohádky Tři oříšky pro Popelku) na 30. celostátní výstavu shirských a clydesdaleských koní. Pro tyto obry, jež patří k největším koním na světě, mám velkou slabost a vidět je v plném lesku byl dávno můj sen!
Přehlídka se konala v areálu zemského hřebčince Moritzburg (více o něm si můžete přečíst zde). Od mé poslední návštěvy zde přibyly moderní zastřešené tribuny a kolbiště bylo rozděleno na dva výstavní ringy, protože katalog čítal téměř stovku (!) koní. Jenže ani to organizátorům nevadilo-prostě se začalo dříve a komisaři posuzovali zároveň v obou částech kolbiště. Domnívám se, že všichni čtyři byli přímo z Velké Británie a ač nešlo o nejmladší pány, měli neuvěřitelnou výdrž - v oblecích, s buřinkami na hlavě a to vše ve třiceti stupních od rána do pozdního odpoledne! A jejich posuzování nebylo jen pohledem, ale u každého koně začínali pohmatem – kontrolovali zejména nohy a to až ke kopytům a každého jedince si pomalu obešli ze všech stran. Dále byli koně předváděni stejně jako ostatní plemena – v kroku, klusu a v postoji.
Jako na každou výstavu se kůň musí náležitě připravit, což v případě shirů a clydesdalů nezahrnuje jen vykoupání, ale také poměrně složitou a precizní úpravu rousů, hřívy a ocasu. Rousy se těsně před výstavou pudrují dětským zásypem nebo speciálními prostředky, takže jsou sněhobílé a získají tím ještě na objemu. Hříva a ocas se zaplétají, hříva do copu podél krku a do něj se pak vetknou drátky s mašličkami. Totéž se dělá s ocasem, jehož délka se zapletením zkrátí nad hlezna a také do něj se přidělají stejnobarevné mašličky. Výsledkem je elegantně upravený kůň. Hřebci se ještě předvádějí vyvázaní, což dodá jejich krku pěkný tvar.
V ringu se představily všechny kategorie koní – od hříbátek s matkami přes juniory a dospělé koně. Ačkoli to jsou obrovští koně, všichni se chovali způsobně a ani s hřebci nebyl žádný problém, což jsem obdivovala, protože proti nim i dospělí muži vypadali poněkud drobně. Jenže ten správný dojem nezískáte za plotem kolbiště, prostě musíte blíž. A tak mě potěšilo, že bylo možné být na místě, kde se koně připravovali a mohla jsem být svědkem posledních zkrášlovacích příprav. Celé týmy lidí kmitaly kolem koně, jen aby byl perfektně připravený, často všichni ladili do stejné barvy, jakou měl kůň zapletenou do hřívy a bylo vidět, že to všichni hodně prožívají. Pro mě byla tato výstava ale ještě v něčem výjimečná – mohla jsem držet palce koním, které znám a které jsem díky kamarádce Vilmě Krištofové mohla poznat osobně. Šlo o koně paní Ivette Riegel (Reiterhof Thekulies Shire Horse) a ta se svými svěřenci zabodovala hned několikrát – Ringstone Daniel se stal Německým šampionem hřebců 2019 a Thekulies Acucena Německou šampionkou klisen 2019 a ani ostatní koně z jejího chovu jí rozhodně ostudu neudělali. Věřím, že tohle bylo lék na její zlomené srdce, protože krátce před tím přišla tragicky o dva koně.
Nádhernou podívanou byla kategorie Mladý vystavovatel, kdy děti předváděly tyto něžné obry. Občas s nimi koně trochu mávali, ale děti se rozhodně nedaly zahanbit a snažily se své svěřence korektně předvést. Bylo vidět, jak dobromyslnou povahu tito koně mají. Dále jsme viděli také shiry a clydesdaly pod sedlem, přičemž z vlastní zkušenosti vím, jak složité je tyto koně ujezdit. Jedna slečna o tom také už ví své-kůň se rozhodl jít domů, takže nacválal, povalil několik oplůtků, prošel druhým ringem a zastavili ho až lidé u východu z kolbiště! Prostě když shir jde, tak jde! Výstavní část ukončily ukázky jezdkyň v kostýmech.
Od tří hodin pak na výstavu navázala show, samozřejmě převážně v režii shirů a clydesdalů, i když se zapojila i další plemena. Pokud máte pocit, že tak velcí koně patří jen do vozu, asi byste se dost divili. Viděli jsme ukázky práce ve volnosti, krásné vystoupení měla jezdkyně Daphne de Visser, která účinkovala se svým hřebcem i v Apassionatě. Ten bravurně předváděl pasáž a piafu, vzpínání či španělský krok. Dále jsme viděli shiry v různých typech zápřeží, zajímavá byla ukázka kování za tepla přímo na kolbišti, s pojízdnou kovárnou. Krásná vystoupení si připravili koně a jezdci ze stáje Shire Connection Schönborn, z nichž nejzajímavější pro mě byla akční podívaná, při které shirové s naprostým klidem probíhali a nastupovali do vozíku a zase z něj vybíhali (a to ještě navíc za efektního chrlení ohně.) Do pozdního odpoledne bylo na co se dívat a chovatelé ukázali nejen kvality svých koní, ale také jejich možnosti uplatnění. Zážitky z této akce jsem měla opravdu velké a jen doufám, že se zase s shiry a clydesdaly časem potkám!