Okrasní holubi na výstavě Moravia Brno 2019

Naše nejatraktivnější výstaviště BVV v Brně hostilo ve dnech 7.-8. prosince již devátou jihomoravskou výstavu drobných ušlechtilých zvířat, doplněnou o řadu speciálních výstav, a to nejen v expozici holubů. Výstava je díky účasti slovenských a rakouských chovatelů provázena mezinárodním duchem, ale také mladistvým elánem, který nezřídka zastřešují expozice exotického ptactva a populární králičí hop. V následujícím hodnotícím článku se blíže podíváme na okrasné a užitkové holuby, jichž bylo na této mimořádné brněnské události k vidění celkem 1319. 

Expozici holubů otevírala velká nebo bohatě opeřená plemena, obligátně umístěná do klecí 50 x 50 cm. Na dlouhé a majestátní římany (4) plynule navázali nepříliš nápadní gentští (4, u nás velmi vzácní) a hanáčtí (4) voláči, aby se sklonili před pomořanskými voláči (20), u nichž ovšem dominovali jen jednotlivci v bílém zbarvení od Františka Jílka. Jeho pomořani vynikají silnými, vzpřímeně drženými postavami a hustými rousy. Asi ještě nápadnější byli největší z bubláků – bucharští (7), kde vynikal postojem, postavou i tělesnými tvary, jakož i hustotou a šířkou obou vrkočů modrý tmavý Antonína Blaháčka oc. 97 body. Parukáři (4) byli výtečného typu a měli zrovna tak prošlechtěný tvar paruk, jenž by mohly být snad jen trochu hustější. Byla zde vidět kvalitní práce mladého chovatele Matěje Vajdy i jeho rodičů. Za pávíky (2) s ne zcela plnými vějíři přišlo silné zastoupení koburských skřivanů (42) všech třech rázů. Tentokrát se účastnil Moravie Josef Cihlář z Chvalíkovic a jeho skřivani posuzovatele zaujali nejvíce hloubkou a šířkou postav, prošlechtěnou barvou i slušným okrem. Typické hluboké a široké tvary mondénů (15) připomněl nejúspěšněji Miroslav Dobiš ze Slovenska, jenž tradičně vyniká jak s jedinci v modré, tak i červeně plavé barevné řadě. Texani (30) tentokrát vytvořili početné a vyrovnané pole, kde rozhodovaly nejmenší detaily. S požadavkem osvalené silné postavy kvadratického tvaru se nejlépe popral Jiří Donée, jenž tak překonal některé známější matadory. 

           Po štraserech (2) oslnila návštěvníky speciální výstava holubů plemene rys (103), dříve polský rys. Speciálky se účastnili převážně chovatelé z Moravy, ale to nic neměnilo na tom, že rysy nešlo přehlédnout. Vedle kvalitních kolekcí, jenž se nacházely zejména mezi modrými šupkatými bělohrotými (čtyři poháry a tři čestné ceny si na ně odvezl Radim Kutra), byli dobrými sparing partnery modří bělopruzí, kde zvítězili mladý chovatel M. Jindra a př. Josef Römer. Na Moravii opět zaujalo početné dodání černých, stříbrných, žlutých a červených šupkatých, jakož i černých bělopruhých, kteří u našich chovatelů stále zůstávají v menšině. Při bližším pohledu byli někteří šupkatí světlejšího či zamodralého zbarvení nebo příliš slitého vzorkování, s barvou měli potíže takřka všichni černí, což by se právě u rysů vyskytovat nemuselo. Holub rys vyniká v zahraničních chovech kvalitou základní barvy, jenž není šlechtěna na bohatost lesků, ale na vyrovnanost, čistotu a sytost, v kombinaci s přesnými bělopruhými nebo šupkatými vzorky na bázi genového komplexu toy stencil. Z jiných než modrých rysů byli nejlepší černí šupkatí bělohrotí MVDr. Vojáčka a žlutí šupkatí bělohrotí M. Jurčíka. Lahore (28) svojí atraktivní a velmi kontrastní kresbou dokáží oslovit, k původním atributům se přidal vyšší, volnější postoj a velmi solidní rozvoj rousů i supích per, což nejlépe dokládal černý holub mladého chovatele J. Magala, ale neztratili se ani jeho stříbrní, jakož i černí P. Kani. 

            Solidní obeslání neušlo moravským pštrosům (55), jejichž klub bude v roce 2020 u příležitosti výstavy Moravia konat evropskou výstavu plemene, což by po letech mohlo být opět jednou z hlavních výstavních počinů přece jen poněkud opatrného českého chovatelství.  Přehlédnout nešlo voliéru se pštrosy, jenž se v ní prezentovali po páru v každém ze základních barev, ale i jako šupinatí a běloocasí. Poskládat tuto sestavu muselo dát jistě hodně práce. V soutěžní části byli k vidění pštrosi pouze v plnobarevných rázech, mezi nimiž vynikali ale jen jednotlivci, s výjimkou kolekce černých Ing. Františka Vlčka, jenž byla též nejlépe hodnocena. Štěstí se usmálo na S. Spáčila, který zvítězil v červených i žlutých, ale i na J. Diviše, který u modrých vyhrál s prodejnou holubicí. Závěr tvořili poměrně málo chovaní modří černopruzí, kde se blýskli holubi v obou pohlavích od J. Šitara. Benešovským holubům (48) dominovali populární bílí nejen počtem, ale i kvalitou. Pochválit se sluší nejvíce práci L. Dostála. A pokud jsme u pochval, teprve začínáme, neboť po „benešácích“ následovali prácheňští káníci (56). Tento holub je vyobrazen na katalogu výstavy Moravia. Jako by organizátoři tušili, že právě zde se budou dít věci. A zase jsme u lidí, protože bez nich by to nešlo. Člověkem, který skokově narušil úroveň plemene a pozvedl jej do výšin, těžící z kvalitní barvy, výtečného tvaru a šířky hlavy i těla, jakož i z výborné přípravy na výstavu nebyl nikdo jiný než Josef Hašek, který své prvotřídní káníky v barvách černé, červené, žluté a černé bělococasé přivezl až z Benešova. Byl to jednoznačný vrchol mezi holuby tvaru. 

          Slezská plemena našla na Moravii prostor pro svoji speciální výstavu a v rámci ní bylo prezentováno také 26 slezských barevnohlávků. Není to příliš, ale bylo vidět, že přinejmenším chovatelé Smrtič, Ing. Liška a P. Polách to myslí s prošlechťováním těchto holubů vážně a dávají jim punc nejen plodných, letově dovedných holubů, ale tyto výchozí předpoklady dovedou podpořit i nápadnějšími postavami a tvarem hlav. Za bílými španěly (4) a americkými výstavními (8) se prezentovali giganti (27), vesměs z našich předních chovů, což bylo znát na výborných postavách a utaženém opeření většiny z předváděných gigantů. Nejvíce se líbili modří pruhoví M. Kozáka a modří kapratí Ing. Albrechta.  V pestré expozici německých výstavních holubů (40) vynikli dobrým celkovým dojmem bílí z počátku, modří byli trochu menších postav, ale přesto líbivého typu a pak kolekce Jiřího Studýnky v plavých rázech popelavě červené barevné řady, těžící z dobrých tvarů a síly obou čelistí zobáku, výborného postoje a držení těl.

Za kvalitními kariéry (4) a dragouny (4) Zdeňka Bajera následovala klubová speciální výstava moravských bagdet (přihlášeno 71). Toto plemeno je dnes doma převážně na jižní Moravě, na Hodonínsku, Břeclavsku, Znojemsku i jinde. Bohužel holubi z jednoho z vévodících chovů nebyli dodáni, což se muselo někde odrazit. Kvalitou jednoznačně dominovaly bílé moravské bagdety J. Opavského, které se honosily perfektními tvary, silnými a dobře klenutými hlavami i majestátním postojem. Stejný chovatel vynikl u žlutých, kde jeho 97 bodový samec uchvátil návštěvníky dokonalou hlavou a nápadně krátkou zadní partií. Čest červených zachraňoval Dušan Čachotský. Třešničkou na dortu bylo možno nazvat vystavení některých straků, ale též andaluské moravské bagdety (D. Manda). V podobném duchu se nesla speciální výstava Klubu ostravských bagdet, jenž potvrdila, že cestu do Brna si zatím nalezla jen část chovatelů tohoto plemene. Ostravské bagdety (23) působily značně neuceleným dojmem, ale pochválit se sluší snahu o zkrácení zadních partií a pozvednuté držení těl, které těmto ojedinělým holubům velmi sluší. Nejlépe si vedl J. Homola. O propagaci českých bagdet (12) se postaral Ing. Jaroslav Krupka, nestor jejich chovu z Pardubicka. Ze slepičáků byli dodáni kingové (25), kde nejlépe uspěli holubi F. Studeného a P. Pecháčka, dále též modenové (6) a především modenky (35), které svým zastoupením rozvířily někdy až příliš stojaté vody v tomto segmentu plemen. Pomohla tomu účast rakouského chovatele A. Schmida, který dovezl výtečné černé i červeně plavé kapraté a opět i krásné černé gazzi (pštrosí kresba).

         Z našich chovatelů nejlépe uspěl Ing. Zbyněk Čech s černými tygry. Voláči začali moravskými moráky (20), středními voláči v modré barvě a kresbě mramorovaných běloušů, kde je nutno vyzvednout výborné předvádění již v den posuzování, ze kterého nejlépe profitoval V. Kelbl a také mladý chovatel M. Jindra. Za hesenskými voláči (15), kteří by se mohli zlepšit jak ve tvarech a délce postav, tak i ve volatosti a utaženosti opeření, následovali moravští voláči sedlatí (17). Poměrně pěkně volatí modří stále působí díky světlým obočnicím jiným dojmem než červení, u kterých vyniká sytá barva barevných částí opeření i obočnic. Líbili se holubi J. Straňáka i P. Varty (pohár). Za jediným starvičským stavákem modrým běloušem ve velmi slušné kvalitě  začínala speciální výstava  slezských voláčů (77), jež byla přísně, ale spravedlivě posouzena slovenským matadorem Ing. J. Demeterem. Nejvíce ho zaujali modří pruhoví Ing. Albrechta, jakož i jeho modří bělouši a v plejádě červených běloušů holub L. Švarcové. Lysí a straci neměli takovou fazonu, jak jsme zvyklí. Za slovenskými (8) a durynskými (4) voláči se objevili čeští voláči siví (18), se kterými pravidelně získává úspěchy slovenský chovatel a přední propagátor Bohuslav Blecha. Nejinak tomu bylo i na Moravii, kde jeho kapratí „siváci“ měli nejdelší krky a tím i správné předpoklady pro dobrou volatost. Hojné obeslání českých staváků (72) bylo spíše překvapením, ale naše nejrozšířenější plemeno si cestu na velké akce zaslouží. Co je však méně veselé, to je výskyt kříženců s německými štelery, kteří se na rozdíl od typických staváků jeví s kulatými užšími hlavami, nízkými čely, slabšími zobáky i postavami, za krkem vydutou volatostí a tenkýma nohama. Přesto si tito holubi, na jižní Moravě nezřídka k vidění v barvě stříbrné sedlaté či modré sedlaté, jenž se předvádí po celý den, získávají velkou pozornost návštěvníků a někdy vysoké body od posuzovatelů. Typické staváky předvedl například F. Gregor v barvě červených plamínků a modrých sedlatých, obdobně jako J. Baka u modrých sedlatých a žlutých sedlatých.  Za kolekcí černých elstrů vystavoval M. Ščišlák norvičské voláče (13), kteří byli jedním z vrcholů brněnské výstavy, s nejlepšími zástupci v barvě modréa andaluské. Po voorburských voláčích (4) a u nás stále ještě vzácných zakrslých anglických voláčích (5) se objevila plejáda voláčů brněnských (55), jemných vysokých voláčů s unikátními životními a temperamentovými projevy. V rámci doprovodného aranžmá výstavy nechyběli tito voláči ani v kruhových klecích, ale to hlavní se odehrávalo v části soutěžní, kde dominoval Jiří Ludvík se svěřenci v barvě bílé, modrý bělouš a isabelové. Jeho holubi mají vzpřímené držení těl, výborný postoj a jsou štíhlé postavy. Výtečně mu sekundoval Petr Herzán s modrými pruhovými a modrými bělouši. 

          Po ukázce hýlů bronzových černokřídlých (4) a norimberských skřivanů kapratých (8) přišlo naše zastoupení ze skupiny barevných holubů – české čejky (29) v samostatné expozici. Tam se vedle hladkonohých objevily převážně čejky rousné, kde prezentoval výjimečný cit pro detail Roman Kučera. Jeho holubi jsou prošlechtění zejména v barvě červené bělopruhé, modré bělopruhé a černé šupkaté, kde vynikají krátkými, širokými a hlubokými postavami, výborným postojem a kvalitou barvy i kresby. Pozornost je nutno věnovat zábělům v rousech. České lysky rousné (10) se i tentokrát objevily díky duu Manda, Vadlejch. Barevné holuby pak uzavírala švýcarská plemena thurgauský štítník (6) a lucernský holub (5). Posuzoval jsme bubláky, kde po bucharských z počátku expozice holubů nejlépe vynikli franští bubláci (6), jenž snesli mezinárodní kritéria. Vystavoval je M. Odehnal v barvě bílé a modré pruhové. U bílých překvapily postavy i kvalita obou vrkočů, u modrých zase celková vyrovnanost. Českých bubláků bylo dodáno osm, s vrcholem u modrých pruhových M. Míčy ze Slovenska, bernburští bubláci (4) neměli připravené rousy, z hladkonohých plemen nechyběli altenburští (4) a arabští (4). 

           Strukturová plemena se na Moravii probouzejí k životu a je to dobře, neboť na jižní Moravě má jejich chov obrovskou tradici a právě zde žijí někteří z nestorů chovu těchto malebných plemen. V bílých kudrnáčích (12) se povedlo zvítězit mladému chovateli Š. Pokornému, jehož holubi měli silné, avšak delší postavy, jakož i výbornou kudrnatost. O poznání více bylo staroholandských kapucínů (23), jenž prezentují souznění kvalitní barvy, kresby, typu  i rozvoje pernatých ozdob, čímž se ve skupině strukturových plemen poněkud vymykají. Nejvíce posuzovatele Mgr. Víška oslovili bílí P. Hlavoně. U čínských holubů(8) dominoval um mladého chovatele M. Vajdy u kapratých modrých a stříbřitých. Staroněmečtí rackové (5) v bílém zbarvení měli úzké a delší hlavy, u početných italských racků (26) vynikli ledoví pruhoví mladého chovatele K. Crhonka a F. Kuchaříka, kteří měli dobrou délku krků a nejlepší postoje. Za nepříliš nápadnými ač u nás velmi vzácnými  antverpskými (4) a stále běžnějšími staroorientálními racky (10) přišly figurity (7), kde suchostí hlavy vynikali jedinci Ing. Grygy. České rejdiče (12) dovezl J. Hronovský, některým by slušely plnější rousky či širší hruď.  U rakovnických kotrláků (31) předvedl svoji obvyklou show Dušan Barcuch, jenž disponuje výtečnými tvary u holubů v barvě bílé, červené, také v kresbě červené sedlaté a žluté sedlaté, kde všude dominoval. Velmi se nám líbil také holub andaluský od Pavla Píšeho, jenž by zasloužil vyšší body. Na naše výstavy přichází i plemena vysokoletců (slovenský – 4, košický – 4 a budapešťský – 10), ale jsou tam přítomni i zástupci zdobných postavových rejdičů, mezi nimiž vynikali rostovští rejdiči stříbrní Bc. Směšného. Raritně působili portugalští rejdiči (4), někteří v mandlové barvě, od vystavovatelky G. Vajdové, ale též prošlechtění černí výstavní tipleři (6) M. Odehnala. Mezi pražskými rejdiči středozobými (12) vynikli jednoznačně vlaštováci, kde by bylo dobré zapracovat na tvaru hlav, atraktivní kresbu se daří udržovat v předepsaných hranicích. Solidní žluté dodal T. Vlach a černé J. Křemeček. Posuzoval jsem též pražské rejdiče krátkozobé (31), u nichž vynikl kvalitou prošlechtění zobáku, šířky hlavy a kvalitou obočnic žlutý J. Bubníka. U některých holubů bylo znát předchozí vkřížení vídeňského rejdiče (zadní hrbolek ve stejné výšce jako přední a vodorovněji držený zobák), ale i budapešťského rejdiče (úzký, vodorovně držený zobák, vyšší zadní hrbolek), ze sedlatých vynikli nejlépe červení J. Růčky a MVDr. Ráčka. Hodně krátkozobých pražských rejdičů bylo prodejných, což je velká výhoda výstavy Moravie, kde lze nakoupit holuby řady plemen za relativně příjemné ceny.