Tento článek je volným pokračováním článku předešlého, kde jsem se zabýval svým začátkem chovu výstavních zebřiček (naleznete jej v červnovém čísle Fauny roku 2017). Za více než rok a půl se můj chov posunul. Výstavní chovatelství mne doslova pohltilo, a jak se zdá, zavřela se nade mnou hladina. Nečekal jsem, že průběh bude až tak strmý, ale když už něco dělám, snažím se nejlépe, jak mohu. V minulém článku jsem informoval o svém začátku a nákupu ptáků. Během této doby uplynul nějaký čas a já svůj chov rozšířil, a to doslova na všechny strany.
První rok výstav, tedy rok 2018, byl pro mne zkouškou. První výstava byla Lysá nad Labem, kde se mi podařilo uspět se samičkou pastelovou světlehřbetou šedou, která skončila druhá v kategorii zebřiček. To byl pro mne úspěch, protože se jednalo o moji první výstavu. Další výstavou byla klubová výstava v Dašicích, kde jsem získal vítěze třídy světlehřbetých šedých samic. Druhým úspěchem bylo druhé místo ve skupině s vousatým světlehřbetým šedým samcem. To byly mé první výstavy a s výsledkem jsem byl víceméně spokojen. Mezitím jsem však navštívil své zahraniční přátele a mezi ně bezpochyby patří nyní velmi dobrý přítel Jan Pastoor, kterého jsem za poslední tři roky navštívil více než desetkrát. Je to skvělý chovatel a učitel, který se vždy podělí o své zkušenosti. Samozřejmě moje touhy po dalších mutacích neutuchly, takže jsem navštívil i další chovatele.
Ne, tučňáky jsem si vskutku nepořídil, zase takový blázen nejsem. Nicméně takové minitučňáky ano. Vždy se mi líbila mutace běloprsá neboli penguin. Samičky běloprsé mutace připomínají tučňáky a prostě mají své kouzlo. Jak to u mě bývá, zjistil jsem si chovatele nejlepších běloprsých zebřiček a vyrazil ho navštívit. Tímto chovatelem je Kevin Colaris z Holandska. Je to mladý chovatel, který zebřičkám velmi rozumí a má s nimi patřičné úspěchy. Jako základ chovu jsem nakoupil čtyři páry, protože s jedním bych nic neudělal. Kevin je přes svůj věk velmi zkušený a dokáže dobře vnímat detaily, což je u výstavních ptáků velmi důležité. Pro představu o jeho chovu jsem s ním udělal rozhovor.
Když jsem byl ještě dítě, asi v osmi letech. Teď je mi 25 let, takže asi 17 let chovám ptáky. Měl jsem jednu velkou voliéru a tam létali kanáři, zebřičky, holoubci a podobně. Byla to taková společná voliéra.
Myslím si, že před sedmi lety. Viděl jsem je na jedné výstavě a líbilo se mi, jak jsou velké a mohutné oproti normálním, a tak jsem začal přemýšlet nad výstavním chovatelstvím. Proto jsem začal prodávat původní ptáky a nakupovat výstavní zebřičky. Později se mi začalo výstavní chovatelství líbit celkově víc než to, kde se ptáci pouze chovají a odchovávají. První výstavní zebřičky byly šedé. Hned další roky jsem začal s běloprsými. Byla to jedna z prvních mutací, které jsem začal chovat. První ptáky jsem si dovezl od Huuba Janssena. Jeho běloprsí byli skvělí, takže jsem potom prodal všechny ostatní ptáky, které jsem doposud choval. Ten rozdíl mezi ptáky byl obrovský. První výstavu jsem navštívil před pěti lety.
Nebylo to první rok. Měl jsem několik dobrých hodnocení, ale nebylo to na medaile. Ale následující rok jsem vyhrál nejlepšího běloprsého ve skupině. To bylo dobré. A další rok jsem vyhrál kolekce celé výstavy s běloprsými. To bylo pro mě šílené. Věděl jsem, že ptáci jsou v dobré kondici, že by mohli získat nějakou medaili, ale že by se stali absolutním vítězem v kolekcích, to pro mě byl šok. Bylo to pro mě velké vítězství.
Ano, tohle a také to, že jsem se zároveň stal třetím nejlepším chovatelem v součtu bodů z celé výstavy. Takže to pro mě bylo skvělé vítězství.
Myslím, že letos jsem odchoval přes 250 mláďat. Kolik mám párů, to ti neřeknu. Obvykle začínám s 25, ale když nějaký nefunguje nebo třikrát nezahnízdí, vyměním ho – a tak různě s chovem točím, takže možná kolem 35 párů. Chovnou sezonu začínám po speciální výstavě zebřiček, která se nyní koná v Beusichemu. Takže někdy koncem října, ale podmínkou je, že ptáci musí být v dobré kondici.
Poprvé nechám každý pár zahnízdit a neberu jim vajíčka ani mláďata. Když mají problém, že nekrmí mláďata, a na páru mi záleží, tak je podruhé podložím, ale vrátím jim vajíčka od obyčejných zebřiček, abych viděl, jestli napodruhé krmí, nebo ne. To je taky důvod, že ročně odchovám kolem 100 obyčejných zebřiček, protože je vlastně vykrmí ty mé výstavní. U párů, které nejsou důležité, nechávám vajíčka i podruhé nebo pořád, dokud nezačnou krmit. Takže chůvy používám jen u anglických a nejdůležitějších ptáků. Ale nikdy ne rovnou, až po první zkušenosti s hnízděním.
Ne, krmení nijak neupravuji. Ptáci jsou nabuzeni sami o sobě, když jsou v dobré kondici. Jediné, co dělám, je, že podávám vaječnou míchanici, kam přidávám granule pro plodožravé ptáky a kuskus, jinak nic. Světlo mají ptáci po celou dobu roku stejné a stejně dlouhou dobu. Svítím 15 hodin denně.
Na hnízdění jsou o rozměrech 60×40×40 cm. Ještě používám klece o rozměru 40×40×40 cm, ale ty jen pro chůvy nebo jako přípravné klece na výstavu. Na chov výstavních ptáků mi přijdou příliš malé.
Používám polootevřené dřevěné a poslední dobou používám i papírové. Ty papírové jsou asi lepší. Jsou vynikající z hlediska hygieny. Po hnízdění je vyhodím a dám nové, takže to je asi nejlepší řešení. Nicméně rozdíl v odchovu v dřevěné a kartonové budce nevidím. Plastové budky ani klece nepoužívám, mám rád dřevěné.
Získat ptáky velmi tmavé na zádech. Můžeš získat tmavé, ale ty pak postrádají lemy na křídlech, což je důležité, a když odchováš tmavé, budou mít kresbu na prsou, skoro vždy. Je to složitá věc, získat kvalitní ptáky, protože když odstraníš kresbu na prsou, zesvětlíš tělo, líce a boky. Já radši chovám ptáky tmavé, ale musím se smířit s tím, že skoro vždy budou mít samci kresbu na prsou.
Myslím, že ano, ale je to strašně těžké. Odchovat samice, které mohou na výstavy, je mnohem lehčí. Takže k posuzování samců by se mělo přistupovat s nadhledem a jistou dávkou znalosti, protože to není snadná disciplína. Sám vystavuji samce méně, protože odchovávám tmavé ptáky, ale mají trochu moc znaků na prsou a já vím, že je to chyba. Sice za ně mohu dostat 91 nebo 92 bodů, protože ostatní parametry mají skvělé, ale vím, že mi posuzovatel napíše na bodovací lístek: trochu moc hrudních znaků. Takže 95 za takového ptáka nikdy nezískám.
Chci odchovávat více oranžových, více trojkombinací a být s nimi úspěšný. Také chci další ptáky, jako jsou červení kardinálové, další páry drozdů zpěvných a podobně. Teď budu stavět nové zařízení na chov zebřiček. Místnost bude 10×8 metrů. Chci tam udělat i malou přípravnu, abych měl vše po hromadě a nemusel pořád pro něco chodit. Chci udělat nějaké větší klece o rozměrech 60×40×40 cm. Pro mě je důležité vidět do všech klecí, když jsem v místnosti, proto je dobré nedělat klece až na zem. Myslím si, že když můžeš dobře sledovat svoje ptáky, hodně se naučíš. Pro mě je důležité také to, že po chovné sezoně dám ptáky do proletovacích voliér a oni jsou každý den na čerstvém vzduchu. Ty voliéry jsou 4 metry dlouhé, takže mohou hodně létat, a to je podle mě dobré. Také chci, aby tam bylo teplo, protože přes zimu mám v této stávající místnosti i 4 °C a je mi tam zima a nechci tam dlouho zůstávat, takže je jen nakrmím a chvátám domů. Takhle to nechci dělat.
Jenom jednu. Pouze speciální výstavu zebřiček.
Ano, určitě. Já si myslím, že vyhrát tuto výstavu je největší pocta. Je zde velká konkurence, posuzovatelé, kteří jsou špičkou v oboru a často sami chovají nebo chovali zebřičky. To je totéž jako u posuzování běloprsých ptáků. Když chovatel ví, jak těžké je dosáhnout tmavých ptáků, sebere body adekvátně za kresbu na prsou, ale ptáka nevyřadí. Protože odchovat samce bez kresby na prsou je snadné, to udělám za dva roky, ale odchovat tmavé ptáky, to není sranda. Takže když posuzovatel opravdu rozumí dané problematice, může ji správně posoudit. A vždy je skvělé strávit nějaký čas s přáteli a popovídat si o ptácích.
Určitě je možné chovat jich více. Nicméně je vždy dobré mít takové směry, kde se mohou mutace vzájemně doplnit nebo jsou si podobné. Pokud budeš chovat 20 mutací, potřebuješ hodně párů, abys uspěl. Ale myslím si, že kolem 10 párů od každé barvy je dobré. Třeba 3 páry, to je málo. Jeden nic neodchová, jeden uhyne a jeden něco odchová.
Šest týdnů. Umístím je do klecí a pozoruji po pár dnech, jak se chovají a jak vypadají, protože ve voliéře se to nedá posoudit. Poté je rozdělím po jednom, aby byli sami. Nejlepší ptáky se snažím umístit nahoru, abych viděl, jak se chovají, jestli z nich mohu udělat kolekci a podobně.
Rok 2018 pro mne byl druhou výstavní sezonou, takže jsem se chtěl dostat na co nejvíce výstav. První výstavou a pro tento rok pro mě nejdůležitější byla Exota Olomouc. Pro mne osobně je tato výstava něčím výjimečným, protože je to akce, která se koná jednou za dva roky a je řekněme světového formátu. Tak jsem i přistupoval k přípravě ptáků. Letošní rok jsem od 12 párů odchoval 72 mláďat, takže už bylo o něco snazší vybírat než první rok, kdy jsem odchoval od 8 párů 38 mláďat. Na Exotu Olomouc jsem připravoval své favority svědomitě a nejlépe podle toho, jak jsem dokázal. Takže jsem nachystal celkem 25 ptáků, kteří by mohli jít na tuto výstavu. Myslel jsem si, že mám lepší odchovy než předešlý rok. Nicméně doma si člověk něco myslí a pak přijde realita v podobě srovnání se soupeři. Nicméně víra v lepší odchovy i to, že dva noví angličtí ptáci, které jsem sehnal v roce 2017, se musí někde projevit.
Po jednom z anglických ptáků jsem odchoval 4 mladé. Dvě byly dle mého názoru opravdu povedené, a tak jsem se moc těšil na Exotu a na to, jak dopadnou v očích posuzovatelů. Nakonec jsem se dozvěděl výsledky a zjistil jsem, že moji dva favoriti uspěli nejlépe, jak mohli, a tak jsem byl velmi potěšen. Práce stála za ten úspěch. Takže jsem získal titul šampiona drobných exotů se samcem pastelovým světlehřbetým šedým s počtem 92 bodů. Další úspěchy jako druhé místo v zebřičkách a dvakrát třetí mě potěšily neméně. Po gratulacích kolegů a následné cestě pro poháry jsem se těšil z vítězství a říkal si, že pohár po předání naplním, ať to je tak, jak má být. Při vstupu do výrobny pohárů a zjištění, že pohár pro šampiona je pořádný Stanleyho pohár, jsem málem zkolaboval. Takže od plnění pohárů sešlo, jelikož by mne to vítězství zruinovalo. Každopádně je pro mě tento pohár hezkou vzpomínkou. Vlastně na své třetí výstavě jsem se stal šampionem, to nebylo špatné.
Druhou výstavou byla Exotika v Lysé nad Labem. Zde jsem bohužel měl štěstí méně a nepodařilo se mi uspět. Částečně nebo možná zcela byla vina moje, protože ptáci byli rychle za sebou na dvou výstavách a prostě toho na ně bylo moc, ale účastnit jsem se chtěl, takže toho nelituji.
Další výstavou byla klubová výstava v Dašicích. Zde mne velmi potěšilo vítězství pastelových šedých samců, protože se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších mutací. V samičkách jsem získal druhé místo. Další umístění bylo například druhé místo ve světlehřbetých samicích. Nicméně velkým úspěchem pro mne bylo umístění ve skupině s běloprsými ptáky. Největším úspěchem bylo druhé místo ve skupině s běloprsým samcem a třetí místo s běloprsou samicí. Uspět s běloprsým samcem ve skupině se dle slov kolegů dlouho nepodařilo nikomu. Takže toto umístění mne velmi těší.
Další výstavou, která mě čeká, je Ornitologické mistrovství Polska. Této výstavy se zúčastním poprvé. Další a nejvýznamnější výstavou nejen pro mne, ale pro mnohé chovatele bude světový šampionát. Tentokrát se koná v holandském městě Zwolle. Výstava bude probíhat 10.–13. 1. 2019. Respektive od 3. do 14. 1. pro nás chovatele, ale pro návštěvníky v prvním zmíněném termínu. Možná to pro mne bude křest ohněm, ale jednou do toho skočit musím.
V roce 2019 se mi podařilo rozšířit chovatelské zařízení, a to o 28 klecí na zebřičky. Zařízení je zateplené, vytápěné, odvětrávané a osvětlené. Tudíž takřka vše, co by si ptáci mohli přát. Uvidíme, jak se jim zde bude líbit. Nicméně pro mne je pozitivní, že konečně mohu trochu více chovat výstavní zebřičky. Ono se totiž s 10 páry velmi těžko bojuje.
S rozšířením prostoru se naskytla možnost splnění prvotního přání při návratu k zebřičkám. Tudíž jsem si dovezl několik párů zebřiček na kombinace oranžovoprsých černoprsých vousatých neboli červených zebřiček. Mým plánem je udělat rezavé samce, kteří budou velcí a krásní v typu a opeření. Další rozšíření v podobě nových mutací bylo například s černolícími světlehřbetými a mramorovými šedými. Samozřejmě aby měla moje dušička klid, chov jsem doplnil o základní šedou barvu, bílé a straky. Tím asi prozatím výčet mutací končí a soustředím se na kvalitu pastelových, světlehřbetých a červených zebřiček. Ostatní barvy jsou spíše pro moji potěchu a budou zastoupeny minimálně.
Co mě však velmi těší, je to, že se mi podařilo získat několik párů úžasných ptáků od dvou nejlepších chovatelů zebřiček z Anglie. To bude pro mne pravděpodobně největší krok a budoucnost. Angličtí ptáci jsou pro mě vzorem výstavní zebřičky a mám svoji představu, kam bych je chtěl nasměrovat. Namísto těchto malých „buchtiček“ jsem si mohl koupit pár velkých arů, ale to by pro mne nebyla taková zábava a výzva. Snad se mi podaří tyto krasavce odchovat a udělají mi radost v podobě odchovů. Doufám, že tento krok byl více odvážný než hloupý.