Štěně u nového majitele

Ještě před tím, než vůbec začneme uvažovat, jakého psa si pořídíme, je nutné odpovědně uvážit, zda jsme schopni zajistit psovi veškerou péči a lásku, kterou potřebuje pro spokojený život. Jakmile si pořídíme jakékoliv zvíře, přebíráme za něj zároveň odpovědnost.

Než si pořídíme psa

Je nemyslitelné vzít si štěně jaksi „na zkoušku“ a při prvním problému (např. odjezd na dovolenou) je zase odložit. Musíme si uvědomit, že průměrný věk psa se pohybuje okolo třinácti až patnácti lety a naší povinností je postarat se o svého pejska po celou tuto dobu. Nikdy bychom na sebe neměli brát závazek péče o jakékoliv zvíře, pokud si nejsme naprosto jisti, že jsme schopni zajistit všechny podmínky pro jeho kvalitní chov. Budeme muset obětovat část svého pohodlí a hodně času, trpělivosti a lásky, aby naše soužití se zvířetem bylo příjemné pro obě strany.

Výběr štěněte

Při úvahách nad výběrem štěňátka bychom se měli nejdříve zamyslet nad důvodem, proč pejska chceme a jaké máme podmínky pro jeho chov. V úvahu musíme brát naše možnosti časové, prostorové, finanční a také své schopnosti výcvikáře. Na výběr máme z mnoha nejrůznějších plemen pracovních, loveckých a společenských psů, všech možných velikostí, barev a druhů srstí. Musíme předem pečlivě promyslet, zda jsme schopni se o psa postarat tak, jak je třeba. Každé plemeno chce své a vyžaduje trochu odlišný přístup. Než se pro konkrétní plemeno rozhodneme, měli bychom si prostudovat dostupné informace o daném plemeni, případně navštívit zkušeného chovatele, který nám nejlépe objasní problematiku chovu.

Rozdělení plemen do skupin:

Skupina 1
plemena ovčácká, pastevecká a honácká (s výjimkou švý carských salašnických psů)
sekce 1: Ovčáčtí psi
sekce 2: Honáčtí psi

Skupina 2
pinčové a knírači, molossoidní psi, švýcarští salašničtí psi
sekce 1: Pinčové a knírači
sekce 2: Molossoidní plemena
sekce 3: Švýcarští salašničtí psi

Skupina 3
teriéři
sekce 1: Vysokonozí teriéři
sekce 2: Nízkonozí teriéři
sekce 3: Psi typu bulteriéra
sekce 4: Společenští psi

Skupina 4
jezevčíci

Skupina 5
špicové a primitivní plemena
sekce 1: Severští saňoví psi
sekce 2: Severští lovečtí psi
sekce 3: Severští hlídací a pastevečtí psi
sekce 4: Evropští špicové
sekce 5: Asijští špicové a příbuzná plemena
sekce 6: Primitivní typy
sekce 7: Primitivní typy k loveckému upotřebení
sekce 8: Lovečtí psi promitivních typů s ridgem

Skupina 6
honiči a barváři a příbuzná plemena
sekce 1: Honiči
sekce 2: Barváři
sekce 3: Příbuzná plemena

Skupina 7
ohaři
sekce 1: Kontinentální ohaři
sekce 2: Britští a irští ohaři

Skupina 8
přinašeči, slídiči, vodní psi
sekce 1: Přinašeči
sekce 2: Slídiči
sekce 3: Vodní psi

Skupina 9
společenská plemena
sekce 1: Bišonci a příbuzná plemena
sekce 2: Pudli
sekce 3: Malá belgická plemena
sekce 4: Naháči
sekce 5: Tibetští psi
sekce 6: čivava
sekce 7: Angličtí společenští španělé
sekce 8: Japonští španělé a pekinéz
sekce 9: Malí kontinentální španělé
sekce 10: Kromforlendři
sekce 11: Malí dogovití psi

Skupina 10
chrti
sekce 1: Dlouhosrstí chrti
sekce 2: Hrubosrstí chrti
sekce 3: Krátkosrstí chrti

Ten, kdo nemá výstavní a chovatelské ambice, může si pořídit křížence, který mu jistě poskytne stejně tolik radosti jako psí aristokrat s průkazem původu. V útulcích dnes bohužel nalezneme nepřeberné množství opuštěných psů, čekajících na svého hodného nového pánečka. Tito bezprizorní nešťastíci se zde ocitli v mnoha případech i proto, že jejich majitelé špatně odhadli své možnosti postarat se o pejska, v horších případech je pes po určité době prostě přestal bavit. Živý tvor není věc, kterou bychom mohli odložit, jakmile nás omrzí. Pes se dožívá v průměru deseti až patnácti let a po celou tuto dobu je odkázaný na naši péči. Za ni se umí odvděčit bezmeznou láskou a oddaností. Jsme-li ochotni obětovat něco málo ze svého času a pohodlí, máme svolení „rodinné rady“ a po zralé úvaze jsme dospěli k názoru, že bez psa už prostě nemůžeme existovat, je načase vybrat si štěňátko.

Jestliže jsme se rozhodli pro čistokrevného pejska s rodokmenem, je nejlepší kontaktovat poradce chovu vybraného plemene a informovat se o adresách chovatelských stanic. Kontakty na chovatele získáme i z inzerátů v odborných časopisech. Zásadně vybíráme štěně vždy přímo u chovatele, jedině tak získáme přehled o tom, jak bylo o štěňátko postaráno a v jakém vyrůstalo prostředí. Štěně se většinou vybírá okolo šestého až osmého týdne jeho věku, touto dobou už bývá očkované proti infekčním chorobám a snižuje se riziko nákazy. Před tímto termínem většina chovatelů zcela oprávněně nikoho k vrhu nepustí. Pokud ale chovatel není ochotný předvést nám odchov ani v době odběru, podává nám štěně přes plot a téměř nás nepustí ani přes práh, máme právo cítit se znepokojeni. V takovém případě je lepší obrátit se raději na solidnější chovatelskou stanici.

Kontrola štěněte u chovatele

Při výběru konkrétního štěněte poprosíme chovatele, zda bychom si mohli prohlédnout všechna štěňata pohromadě, v pohybu, při hrách. Určitě nám nějaké „padne do oka“ a na to zaměříme svou pozornost. Některá štěňata si nás „vyberou“ sama, okamžitě k nám běží a chtějí nás prozkoumat. Zrovna na takové štěně bychom se měli zaměřit. Pozorujeme, jak se pohybuje a či nekulhá. Zjistíme, zda pejsek slyší a vidí tak, že na něj zavoláme a zatleskáme. Sledujeme, reaguje-li na zvuk a při pohybu nenaráží do předmětů. Kondici štěněte poznáme podle kůže, která musí být pružná, po jejím lehkém vytažení se rychle sama vrací na své místo, dále podle srsti - ta má být lesklá, bez lupů nebo lysých míst, neměl by se vyskytovat průjem - poznáme jej podle zalepených chlupů pod ocáskem i podle zápachu. Vezmeme štěně do ruky a prohlédneme oči, nejsou-li přivřená víčka a zákal, nebo bílá skvrnka na rohovce (pozn. rohovka je první vrstva na samotném oku), dále by neměl pejsek mít z oka žlutavý nebo hnědý výtok. Prohlédneme si zuby, horní a dolní čelist se musí těsně překrývat. U některých plemen je sice přímo ve standardu požadavek předkusu, ale většinou je požadován nůžkový skus. Všechny ostatní formy skusu (podkus, předkus, nepravidelný skus) jsou většinou považovány za vady, vylučující z chovu.

Překontrolujeme též počet zubů (28 v mléčném chrupu, 42 v dospělém).

Pejsci by měli mít ve stáří šesti týdnů v šourku sestouplá dvě normálně vyvinutá varlata (nejzazší hranice pro sestup varlat je 16 týdnů). Pokud se jedno nebo obě varlata nacházejí v tříslech mimo šourek, můžeme se pokusit o nápravu stavu masírováním. Možná je i hormonální léčba.

Přesvědčíme se, nemá-li pejsek kýly. Nejčastěji se vyskytuje kýla pupeční, projevující se jako bulka různé velikosti ve středu bříška. Méně častá je kýla tříselná, jevící se jako měkká hmota v oblasti třísel. Kýly je třeba co nejdříve operovat, jelikož se jedná o neuzavřenou břišní stěnu a hrozí uskřinutí střev. Na zadních končetinách se někdy vyskytne „vlčí dráp“, ten je vhodné odstranit. Jednak si jej psi často zraňují a jednak tím, že se neobrušuje, zarůstá do tkáně a způsobuje kulhání. Pozor! U některých plemen (např. briard, pyrenejský horský pes, beauceron aj.) standard naopak přítomnost vlčího drápu vyžaduje, těm pochopitelně drápy neodstraňujeme.

 

Převzato z knihy nakladatelství DONA Štěňata.