Rod agapornisů lze rozdělit do dvou základních skupin, a to agapornisové s bílým okružím a agapornisové bez bílého okruží očí, tuto skupinu lze ještě rozdělit do skupiny s výrazným pohlavním dimorfismem, do níž spadají agapornisové šedohlaví, oranžovohlaví a etiopští. Do takzvané přechodové skupiny spadá agapornis zelenohlavý a agapornis růžohrdlý. Do již zmíněné skupiny agapornisů s bílým okružím očí patří agapornis fišeri, škraboškový, růžohlavý a agapornis hnědohlavý.
Kromě agapornise šedohlavého, který obývá Madagaskar, žijí výše uvedení papoušci v kontinentální Africe. Agapornis fišeri je v českých chovech často k vidění, a to jak u začínajících chovatelů, tak u zkušených „papouškářů“. Fišeráci jsou zhruba 15 cm velcí papoušci, jejichž bližším popisem se zde nebudu zabývat, neboť přiložené fotky mluví za vše.
V současné době existuje nepřeberné množství mutací, ve svém chovu však upřednostňuji přírodně zbarvené ptáky. Velkou výhodou těchto papoušků je možnost jejich chovu v kolonii, pohled na chovnou skupinu ve voliéře je opravdu krásný. Fišeráci jsou velmi temperamentní papoušci, díky čemuž může mezi jedinci docházet k šarvátkám – pokud mají ptáci dostatečný prostor a výběr hnízdních budek, spory jsou pouze mírného charakteru. Chovat tyto nenáročné papoušky lze i v menších klecích, kdy za minimální se považuje jeden metr krychlový na pár. Vzhledem k tomu, že u tohoto papouška není patrný pohlavní dimorfismus, sestavovat chovné páry je vhodné ve skupině, kde se partneři vyberou sami. Takto sestavené páry spolu žijí celý život a zpravidla bezproblémově odchovávají potomstvo. Mezi chovateli existuje spousta „osvědčených“ metod, jak rozpoznat samce od samice, například podle rozestupu pánevních kůstek, šířky zobáku či tvaru hlavy.
Chov těchto papoušků nebývá složitý – podaří-li se nám sestavit harmonizující pár a zajistit vhodné podmínky, ptáci ochotně hnízdí. Párům je vhodné předkládat budky velikosti zhruba 20 cm × 20 cm × 15 cm (v × š × h). Motivovat páry k hnízdění můžeme změnou krmné dávky, zvýšením bílkovinné složky, vhodná je vaječná míchanice, klíčené zrní, zelené krmení. Pro hnízdící páry je nutné pravidelné předkládání větví. Jako nejvhodnější jsou vrby, ze kterých si samice v budce staví velké, spletité hnízdo. Čerstvé větve je vhodné podávat po celou dobu hnízdění, převážně pak v době předpokládaného líhnutí mláďat, neboť čerstvé větve zvyšují vlhkost v hnízdě a tím usnadňují líhnutí.
Samice zpravidla snáší 4–6 vajec, ze kterých se mláďata líhnou přibližně za 22 dní. Mladí zůstávají v budce asi 6 týdnů a i po opuštění budky jsou rodiči, převážně samcem, dokrmováni až k úplné samostatnosti.
Mladé agapornise kroužkujeme kroužkem velikosti 4,5 mm ve věku přibližně 14 dní. Některé páry mají tendenci hnízdit i více než dvakrát za rok, párům bychom to však neměli dovolit, zbytečně se vysilují. Po odstavu mláďat rodiče nebývají příliš agresivní, proto není nutné mláďata z voliéry odstraňovat, jiná situace však může nastat v omezeném prostoru klecí.
Krmení agapornisů rovněž není nikterak složité, ptáci nejsou vybíraví a ochotně konzumují předloženou stravu. Základ krmné dávky tvoří směs semen, která by neměla obsahovat příliš tučných složek. Na trhu je velký výběr směsí určených přímo pro agapornise. Základem by měly být různé druhy prosa, dále lesknice, kardi, pohanka, oves, semenec, popřípadě menší množství slunečnice.
Mimo hnízdní období je vhodné ptáky krmit střídmě, směs semen doplnit jedenkrát za dva dny směsí ovoce a zeleniny. V době, kdy ptáky připravujeme na chovnou sezonu, obohatíme krmnou dávku o vaječnici, zelené krmení, klíčené zrní a dostatek ovoce a zeleniny.
Ptáci rádi přijímají obiloviny a traviny v mléčné zralosti. Celoročně je vhodné ptákům podávat sépiové kosti, grit a drcené vaječné skořápky. Rovněž je nutné pravidelně, i mimo období hnízdění, podávat dostatek větví – čím pestřejší skladba, tím lépe. Ptáci rádi konzumují pupeny stromů a tím doplňují minerály a stopové prvky.
Agapornisové fišeri jsou rovněž oblíbenými domácími mazlíčky, a to díky své zvídavé, milé povaze, krásnému zbarvení i snadnému ochočení. Ať už se rozhodneme tyto papoušky chovat v kleci, či v kolonii ve voliérách, vždy budou vděčnými chovanci, kteří se za kvalitní péči odvděčí.