Co jsme si zapsali při výcviku psů v pasení, který vedl mistr světa v této disciplíně

Ve zpravodaji Fauna č. 14/2000 jste se mohli dočíst, že v dubny proběhlo poblíž hradu Kost školení výcviku ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí. Vedl ho Serge van der Zweep z Holandska, mistr světa a trojnásobný mistr Evropy v této disciplíně. Při jeho výkladu jsme si dělali poznámky. Některé z nich jsme pro vás zpracovali.

Důsledný výcvik

Základní předpoklad vedení správného výcviku je důslednost, nelze dělat výjimky. Na psa je nutné neustále vyvíjet tlak, jít s výcvikem dopředu. Může se stát, že pokud na psa tlačíte příliš silně, mohl by ztratit zájem o ovce. Pak to ovšem není dobrý pes. Čím lepšího psa máte, tím menší tlak na něj musíte vyvíjet. Kvalitní psi ho tolik nepotřebují. Pokud má pes špatné instinkty, mohl by se pod silným tlakem zhroutit. Ti kvalitní to umí již od přírody. Pak můžete tlak směrovat jinam.

Vše je otázka chovatelství, kdo chce produkovat dobré psy pro pasení, musí to opravdu chtít, mít to jako záměr, věnovat se tomu naplno. Musí mít chuť pracovat s ovcemi a být schopen snést silný tlak. Musí snést takový tlak, aby se neunavil třeba ani po dvou hodinách (jak pes, tak jeho cvičitel). Takže pro dobrého ovčáckého psa je nejdůležitější schopnost přirozených instinktů a zároveň schopnost vydržet dlouho pracovat. Svou Jill, kterou do ČR Serge přivezl, dal jako příklad. Má velmi silné instinkty a je velmi samostatná, někdy okamžitě nepřijímá povely tak jak je Zweep dává, ale přesně odhadne, co je třeba udělat.

Obecně platí, že výcvik psa probíhá postupně v jednotlivých krocích tak, že následující krok je vždy o trochu obtížnější a je postaven na zvládnutí kroků předchozích. V každém dalším kroku je třeba důsledně dbát na to, aby pes dodržoval všechno, co se naučil v předchozím výcviku. Jestliže začne něco dělat špatně, je třeba se vrátit zpět a začít trénink od špatně prováděného cviku znovu, třeba ve zrychlené formě.

Zájem o ovce

Nejdůležitější je zájem o ovce, pokud jej pes nemá, můžeme mu pomoci tím, že ovce rozpohybujeme.

Je nutné neustále udržovat velkou vzdálenost mezi ovcemi a psem. Nejlepší je představit si, že je náš pes vlkem, který chce ovce napadnout, my je chráníme vlastním tělem a odháníme ho pryč. Je nutné snažit se jít stále přímo proti psovi, jakoby ho odtlačovat. Použít výrazné gestikulace, mávání oběma rukama, případně holí. Snažit se opticky zvětšit svou postavu. Nemávat tedy rukama pouze směrem ke psu, ale šikmo vzhůru a roztahovat paže mírně do stran. Když pes nechce poslechnout, můžeme před něj například mrštit vodítko a tak ho odehnat. Jak psa začneme odtlačovat, je třeba toto odhánění spojit s povelem. Můžeme si vymyslet vlastní, třeba " Jdi pryč", "Běž dál".

Když psa udržíme bez problémů ve vzdálenosti 20 - 30 metrů od stáda, můžeme začít nacvičovat balancování, ovčáci tomu říkají "pozice "l2 hodin". Pozice dvanácti hodin se učí pouze jako prostředek k následující výuce obíhání stáda na povel. Pes by se měl neustále pohybovat naproti nám (tak jako bychom, představíme li si hodiny, my stáli na číslici 6, pes na číslici 12 a ovce uprostřed číselníku). A ať my se kamkoli hneme, pes by se měl snažit neustále si udržovat svou "dvanáctku". Z jeho strany je to záležitost instinktu, ale je nutné tento instinkt v psovi podpořit pomocí výcviku. Začínáme tak, že psovi, který začne obíhat stádo v kruhu asi s poloměrem 10 až 20 m (čím dál, tím lépe), vstoupíme s roztaženýma rukama (případně zvednutím té ruky, která je ve směru, kterým nechceme, aby se pes pohyboval, jako bychom mu chtěli v běhu zabránit) do cesty a obrátíme tak směr jeho pohybu. Potom se snažíme neustále pohybovat proti psovi a zastupovat mu cestu, jak běží doleva, my musíme proti němu doprava. Čím rychleji měníme směr, tím lépe. Psa se nám tak daří udržovat v těsné blízkosti dvanáctky. Pes se dobře učí pouze v těch okamžicích, když mění směr a je mu přitom dáván příslušný povel!

Povely

Vždy musí platit pouze to, že povely musí být výrazné, krátké a s navzájem zřetelně odlišnou výslovností (viz tabulka povelů). Psi se řídí převážně intonací vašeho hlasu. Jste-li velmi emotivní, může to hrát například při závodech také svou roli. Tradiční skotské slovní povely jsou "Come bye" pro pohyb po směru hodinových ručiček a "Away to me" pro pohyb proti směru hodinových ručiček. Povely používané při pasení jsou většinou anglicko-skotské anachronismy se skotskou výslovností. Některým angličanům a skoro všem američanům připadá tato výslovnost a někdy i samotné povely směšné a používají buď jejich zkrácenou podobu, nebo mo-derní podobu včetně výslovnosti. Můžete se proto setkat s celou paletou povelů a jejich výslovnosti pro stejnou akci a můžete si zvolit i povely své (někdo preferuje anglické, někdo české).

Zcela samostatnou kapitolou jsou pískané povely. Mají výhodu zejména při práci na velkou vzdálenost nebo při práci s více psy, kdy každý pes je ovládán jinou sadou pískaných povelů. I zde se uplatňuje emotivní přístup, navíc i hudební sluch. Může se pískat s pomocí prstů, nejčastěji však s využitím pastýřské píšťalky (někdo jí říká trylkovací). Povely musí být vhodně voleny tak, aby při jejich opakování, které se používá pro zdůraznění povelu a pro urychlení nebo zpomalení reakce psa na povel, nemohlo dojít k jejich záměně. Pískané povely může mít každý své vlastní, ale i zde jsou doporučeny určité zásady (do některého z příštích příspěvků se je pokusíme zpracovat).

Řeč těla

Při výcviku je velmi důležitá "řeč těla", a s ní spojené "odstupňování významu povelů". Zpočátku si při změně směru obíhání psa pomáháme holí a výrazným vykročením spojeným s gestikulací. Postupně se však přemisťujeme do středu kruhu mezi ovce a stahujeme hůl k sobě. Snažíme se pohybovat méně (méně hovoříme řečí těla) a dáváme důraz na mluvené povely. Naší snahou je dát postupně větší váhu povelům ústním, cílem ovládat nakonec psa při změnách směru obíhání pouze hlasem. Pokud to pes nedělá správně, můžeme si pomoci tím, že mu dáme povel k zalehnutí a poté ho rozběhneme znovu správným směrem. Je také užitečné učit psa v pozici "na dvanáctce" zpomalovat až do zalehnutí.

Pokud nejsme schopni psa zarazit řečí těla (nereaguje na naše pohyby), pomůžeme si nějakou pomůckou, například holí. Hůl je možné nahradit speciálním "plašítkem" z husích pér nebo rozstříhaných umělohmotných pytlů, případně bičíkem. Hůl (nebo i jiná pomůcka) nám vlastně slouží jako prodloužená ruka.

K nácviku obíhání stáda můžeme přejít, až když se pes dobře pohybuje "na dvanáctce". Rukou (nebo "prodlouženou rukou") mu ukazujeme, aby stádo obíhal ve směru pohybu ruky. povelem holí, kterou mu nastavíme do cesty a poté mu s ní pomáháme udržovat správný směr obíhání. Měla by se pohybovat při otáčení vždy těsně za psem. Když pes obíhá jedním směrem, dáváme mu příslušný povel pro tento směr. Hůl držíme vždy ve vnější ruce a podle směru obíhání ji tedy musíme přehazovat z ruky do ruky.

Také při nácviku obíhání je třeba, abychom často měnili směr! Jakmile pes jen obíhá dokola, je to k ničemu, neboť jen zbytečně plýtvá energií. Připomeňme si, že k tomu, aby byl výcvik efektivní, je třeba stále střídat směry po a proti směru hodinových ručiček a neustále tak navozovat psovi situace, na něž musí reagovat.

Neustále ověřujte!

Je dobré neustále ověřovat, zda pes dodržuje vše, co se naučil předtím, tedy zda se pohybuje dostatečně daleko od ovcí a zda nezapomněl balancovat v pozici 12 hodin. Opět platí, že pokud se nám cokoli nedaří, vracíme se vždy k předchozímu kroku.

V předchozím kroku se pes naučil obíhat stádo s tím, že my jsme byli uprostřed kruhu mezi ovcemi. Dalším krokem je nácvik obíhání stáda s tím, že my postupně vystupuje ze středu kruhu (hloučku ovcí). Tento cvik je pro psa velmi obtížný a třeba jej učit opět postupně. Přestane-li pes poslouchat, musíme se opět vrátit blíže ke středu kruhu. Pro zjednodušení nácviku můžeme použít následující metodu. Představíme si, že my stojíme uprostřed kruhu (ciferníku) a pes se pohybuje kolem po číslicích, ve směru hodinových ručiček. Ve chvíli, když se dostane na číslovku 2, vystoupíme ze středu kruhu, přesuneme se na číslici 4 a přivoláním pomůžeme psovi dokončit kruh. Takto ho naučíme plynule obíhat stádo, i když jsme mimo kruh. Když měníme směr obíhání, je lepší to dělat ve chvíli, kdy je na pozici 12 hodin a ne za námi.

Když pes obíhá na povel správnými směry, učíme ho na povel zalehnout v libovolném místě.

Vysílání psa

Dalším cílem je trénink vysílání psa pro stádo obloukem (outrun). Pes by se měl od ovčáka velikým obloukem přiblížit k ovcím zezadu a tam zalehnout. Učíme ho to nejprve na krátkou vzdálenost asi deseti metrů a dále postupně, asi po pěti metrech, vzdálenost zvětšujeme. V této fázi je důležité učit ho, aby se pohyboval směrem od vás, a potom zalehl v dostatečné vzdálenosti od ovcí (může se tak lépe korigovat). Jak daleko má být pes od stáda se nedá obecně říct. Důležitější, než samotná vzdálenost, je tlak, který pes vyvíjí na ovce. Při tomto cviku (outrun) by měl být tlak minimální, nebo nejlépe žádný.

Dalším příkazem je povel pro pohyb psa směrem ke stádu. Psa povel učíme tak, že ho vyšleme do pozice dvanácti hodin a začneme pomalu couvat. Ovce nás samy sledují a pes jde sám za nimi. V té chvíli mu dáme příslušný povel. Pohyb psa má být velmi pomalý a je třeba ho od začátku učit, aby šel k ovcím pomalu a opatrně (tlapku po tlapce) a nevyrazil k nim příliš rychle. Proto musí být povel vyslovován velmi klidně a nezvýšeným hlasem. Přes pomalost pohybu při něm nesmí pes zalehávat! Pohyb musí být pomalý, ale plynulý. Kromě povelu pro pohyb ke stádu by měl pes zvládnou ještě povel ke zpomalení tohoto pohybu a i povel, na který vyrazí ke stádu rychle.

Ovládání rychlosti psa na povel je velmi důležité a týká se prakticky všech povelů, které se při pasení používají. Rychlost je zpravidla určována způsobem, jakým je povel vydáván. Můžeme použít intonaci, hlasitost nebo opakování. Zvláštní kapitolu tvoří pískané povely, které musí být voleny tak, aby bez možné záměny umožňovaly rychlé nebo pomalé opakování. Většinou je třeba psa spíše tlumit a proto pro zpomalení existuje několik samostatných povelů.

S probranými povely bychom měli býti schopni provést psa jednoduchým parkurem.

Nejčastěji používané příkazy

Nejčastěji používané příkazy
Význam příkazu	Různé rovnocenné varianty příkazů
Obíhání stáda ve směru hodinových ručiček	Come bye, Go bye
Obíhání stáda proti směru hodinových ručiček	Away to me, Away, Way to me, Way out
Zpomalení až do zalehnutí	Lie down
Zastavení bez zalehnutí	There, Stand, Stand stay, Stay
Okamžité zalehnutí	Down
Zpomalení při pohybu ke stádu	Steady, Take time
Ohlédnutí se při práci	Look back
Pomalý pohyb ke stádu	Walk on, Walk in
Rychlý pohyb ke stádu	Get up, Go in
Jdi směrem od stáda	Get out
Jdi směrem od ovčáka	Go back
Zůstaň až do vydání dalšího příkazu	Stay
Ukončení práce a ke mně	That’ll do, That will do