Pes má právo být psem

Titulek článku je jednou z platných zásad svobodné republiky Užupis. Pokud vám název této republiky nic neříká, nemusíte trpět geografickými mindráky. Není totiž obecně známá. Zájemci ji naleznou v umělecké čtvrti v litevském Vilniusu. Její obyvatelstvo tvoří především umělci, snílkové, romantici, buřiči a bohémové. Prezidentem Užupisu je litevský básník, muzikant a filmový režisér Romas Lileikis a čestným občanem je i Jeho Svatost dalajlama. Užupis má hned čtyři státní vlajky – pro každé roční období jednu. Má i vlastní měnu, hymnu atd. V uličkách Užupisu objevíme mnoho výtvarných uměleckých děl a kromě jiného i čtyřmetrovou bronzovou sochu geniálního amerického hudebníka Franka Zappy (1940–1993), která je jeho jediným památníkem na světě. S Vilniusem však neměl Zappa, kromě nadšených fanoušků, nic společného; dnes odpočívá v neoznačeném hrobě ve Westwoodu v kalifornském Los Angeles.

Psi vnímají svět jinak

Lidé mají všeobecnou tendenci své psí miláčky antropomorfizovat! Psí svět je jiný než svět lidský. Psi zapojují k jeho zkoumání jiné smysly. Stephen Budiansky ve své knize Pravda o psech píše: „V tom, jak podvědomě preferujeme vnímání světa zrakem, se podobáme omezeným americkým turistům, kteří se vydali kolem světa vyzbrojeni předsudky. To ale není nic ve srovnání s našimi předsudky ohledně inteligence zvířat. Na zrádné pole zkoumání duševních schopností se pouštíme s odhodlaností nejvyhlášenějších reakcionářů opásáni mentalitou nejvyššího šéfa Ku-Klux-Klanu. A jak bývá pravidlem, ti, kdo hlásají největší lásku ke zvířatům a obdiv k jejich zvláštnostem, bývají nejvíce předpojatí.“

„Jiné“ oči

Člověk je, jako většina ostatních primátů, tvor vizuální. Zrak je pro něj nejdůležitějším smyslem, kterým vnímá a zkoumá svět kolem sebe. Psi vidí jinak! Stephen Budiansky uvádí: „Nijak si nelámeme hlavu tím, jak se zákony optiky uplatňují u jednotlivých živočišných druhů; prostě předpokládáme, že naše vidění světa je to jediné správné.“ Psí oko nemá schopnost akomodace jako oko lidské. Akomodace oka (z lat. accomodare, přizpůsobit) je proces, při němž se mění optickámohutnost oka obratlovců, a tak se oko zaostřuje na různě vzdálené předměty. Psí oko představuje pouze dvě až tři dioptrie, což tedy znamená, že pes vidí dobře jen od vzdálenosti třicet až šedesát centimetrů od oka. Každý bližší předmět vidí rozmazaně. Proto psi předměty v bezprostřední blízkosti zkoumají raději čichem a hmatem.

• Pes má oči uloženy více do stran, čímž je rozsah jeho zrakového pole větší. Zóna překrývání zorných polí obou očí je však u psů menší než u člověka, tím je jejich prostorové vidění omezeno na menší rozsah.

• Je určitě zajímavé, že součet nervových spojů vedoucích od oka do mozku činí u psa kolem přibližně 17 000, zatímco u člověka 1 200 000.

• Psi potřebují ostré vidění jen při sledování konkrétního objektu v pohybu – např. hopkajícího zajíce, prchajícího srnce atd. Psi mají navíc výborné noční vidění.

• Dlouho se tvrdilo, že psi jsou barvoslepí. Není tomu tak. Naši čtyřnozí přátelé barvy vnímají, ale jejich oči zachytí jiné spektrum barev než my. Psi mají v sítnici pouze dva druhy čípků. U psů jsou citlivé na žlutozelenou a fialovou. Pes totiž vnímá červenou, oranžovou, žlutou a zelenou jako jednu barvu a kombinaci modrá – fialová jako druhou barvu. Obojí dokáže rozlišit od černobílého obrazu, ale jednotlivé barvy uvnitř těchto skupin nerozlišuje. Můžeme tedy shrnout, že pes vidí svět dvoubarevně – na rozdíl od člověka, který rozliší stovky barevných odstínů.

Skvělý sluch

Pokud se vám zdá, že co se týče zraku, jsou naši psi proti nám ochuzeni, vše napraví jejich sluch. Rozdíly v úrovni sluchu tvorů živočišné říše se naprosto přesně odrážejí v adaptaci jednotlivých druhů na jejich životní prostředí. Pes je schopen slyšet tóny o kmitočtu 65 000 hertzů, zatímco dobře slyšící člověk maximálně 20 000 hertzů. Navíc psi dokážou naprosto přesně lokalizovat směr, odkud zvuk přichází (zděděný predátorský instinkt po jejich prapředcích vlcích).

Geniální čich

Rozhodujících smyslem pro šelmy psovité je však jednoznačně čich! Stephen Budiansky píše: „Čichový orgán pracuje jako aktivní počítač. Objemný chomáč nervových buněk, bulbus olfactorius, umístěný v těsném sousedství nosní sliznice, zpracovává čtyřiadvacet hodin denně signály, které k němu vysílají primární receptory, nervové buňky, jež svými výběžky, filamenty, zasahují přímo do nosní sliznice.“

Bulbus olfactorius je u psa mnohem objemnější než u člověka; v nosní sliznici se nachází dvacetkrát více primárních receptorů než v lidském nose (a je lhostejné, máte-li frňák jako skřítek, nebo jako Cyrano z Bergeraku). Stephen Budiansky zdůrazňuje: „Způsob, jakým čichový orgán psa zpracovává pachy, představuje jeden z největších zázraků přírody, jimiž se kdy věda obírala.“

Informace, které naši psi čenichem získávají, si ani dnes nedokážeme v celém rozsahu představit.