Zásady zooveterinární prevence v chovu králíků

Jeden z nejdůležitějších faktorů, který podstatně ovlivňuje výsledky v chovu králíků, je odpovídající chovatelské prostředí. 

Chovatelské prostředí

Má být suché, řádně větratelné a bez průvanu. Za velmi důležité považuji dostatečný prostor pro chovné králice s mláďaty! Osvědčily se nevyužité stáje s cihlovou nebo betonovou podlahou a s dřevem ohrazenými kotci. Kotce by měly být prostorné, dobře omyvatelné a desinfikovatelné po každém vystájení, tzn. po každém 4.-5. měsíci. Dále je nutné zajistit dostatek přirozeného světla, včetně částečného proslunění, ale bez přímého vystavování králíků úmorného letnímu slunci.

Králíky chováme nejlépe na roštech a pokud je nemáme, tak alespoň na suché, nezávadné podestýlce, s její častou a pravidelnou výměnou.

Krmivo

Krmivo zásadně zakládáme do jeslí a krmítek. Zvážíme možnost krmení králíků senem po celý rok, tedy i v letním a podzimním období. Zajistíme-li pravidelný přísun vody králíkům pomocí automatických napáječek, odpadne nám starost s důkladným denním čištěním krmítek, které můžeme použít, nemáme-li napáječky!

Karanténní prostor

Hlavně v letních měsících a v oblastech s vyšším výskytem komárů zajistíme dvířka kotců sítí, abychom komárům zamezili přístup do kotců králíkáren. Ve chlévech nebo králičincích používáme různých povolených odpuzovačů hmyzu.

Je nutné pamatovat na karanténní oddělení pro králíky nemocné, nové a nebo vracející se z výstav, tzn. že provádíme karanténu králíků, než je opět zařadíme do chovu. Toto oddělení by mělo být umístěno zvlášť od chovného zařízení a i krmení a veškerá manipulace by měla být prováděna až jako poslední.

Čištění a desinfekce kotců

Chovatelské zařízení je potřeba řešit tak, aby bylo dobře přístupné k pravidelnému čištění a desinfekci kotců. Podestýlku obnovujeme zpravidla jednou za týden, záleží na počtu králíků v kotci, desinfekci (např. chloramin, chlorové vápno) provádíme 2x ročně a to zpravidla před zastájením nových králíků. Takto se preventivně snažíme předcházet různým nákazám.

Pravidelně provádíme vakcinaci proti myxomatóze, „moru“ (haemorhagické onemocnění králíků) a v poslední době i proti infekční rýmě a pasteurelóze. Dále bychom neměli zapomenout na pravidelné podávání kokcidiostatik (sulfakombin, sulfadinidin, aj.) proti kokcidiím a na pravidelnou kontrolu uší králíků, zda se v nich nenachází prašivina (ušní svrab), kterou způsobuje zákožka svrabová. Také je nutné neustálé sledování pohlavních orgánů u králíků, kde často vzniká nákaza „syfilis“ (spirochetóza).

Závěrem

Co konstatovat závěrem? Snad jen to, že při zvyšování počtu králíků v chovu se automaticky zvyšují nároky na krmení, prostor, nutnou zooveterinární prevenci a případné lékařské zákroky, ale i na finanční zajišťování těchto nezbytností a každý chovatel by s tím vším měl počítat již dopředu, aby se vyhnul zbytečnému zklamání v chovu králíků.