Kůň je býložravec, což znamená, že se živí rostlinnou potravou. Angličtina má ještě jeden výraz – grazer – což znamená, že se živí pastvou. A to ho vystihuje ještě lépe. Koně jsou skutečně od přírody stvořeni k tomu, aby přijímali po malých dávkách vláknitou potravu (traviny, méně pak byliny), a to po větší část dne (podle situace a kvality travního porostu se mluví o tom, že se pasou 12–20 hodin denně). Při tom se stále pomaloučku, krok co krok, pohybují. A právě této skutečnosti je uzpůsobená jejich trávicí soustava; a nejen ona!
Jako majitel koně byste měli vědět, kolik toho vlastně vaše zvíře denně sežere a vypije. Kolik by mělo dostat jakého krmiva a vody, aspoň orientačně. Pouze tak budete schopni zajistit, aby kůň nejen zůstal zdráv, spokojený, ale aby také mohl podávat nějaké výkony – vozit vás na hřbetě, sportovat nebo třeba kojit hříbě.
Pro sestavení orientační krmné dávky se budete řídit tímto postupem:
1. Výpočet denní potřeby sušiny (a z toho odvození celkového množství krmiva)
2. Určení typu diety (záchovná, produkční, redukční…)
3. Výpočet množství píce jako základu krmné dávky
4. Výpočet případného množství jádra pro doplnění energie či bílkovin
5. Zjištění potřeby vody
6. Doplnění chybějících minerálů a dalších látek (vitaminy, další doplňky
V první řadě je třeba vypočítat, kolik krmiva na den kůň potřebuje, protože to určuje jeho nasycení. Pamatujte, že množství krmiv (či živin) znamená jeho hmotnost! Nebudeme tedy mluvit o objemu (litry apod.), protože některá krmiva jsou načechraná, lehká, jiná zase hodně těžká, záleží na tom, nakolik najemno se to namele, namačká, slisuje… Proto budeme vždy počítat v kilogramech, gramech či (u stopových prvků) v miligramech. Pouze u vody lze počítat s litry, protože – jak jistě všichni vědí z hodin fyziky – jeden litr vody váží jeden kilogram (téměř…).
A u vody ještě zůstaneme. Voda totiž ve zjišťování výživné hodnoty krmiv dělá velkou paseku. Je samozřejmě životně důležitá, ale nenese v sobě žádnou živinu ani kousek energie či stavební látky. To tělu dodává krmivo, lépe řečeno sušina. Sušina je hmota, která zůstane, když z krmiva odpaříte veškerou vodu. A právě hmotnost sušiny je důležitý ukazatel jednak pro určování množství krmiva, které má kůň dostat, ale i pro zjišťování toho, kolik jakých živin v sobě dané krmivo má. Jinými slovy: čím více vody bude mít dané krmivo (tedy méně sušiny), tím více ho musíte koni podat, aby mu dodalo požadované množství živin. Zatímco v případě sena, které obsahuje jen asi 15 % vody, může průměrnému koni stačit k zajištění základního množství živin okolo 10 kg na den, trávy bude muset spást zhruba trojnásobek, tedy až 30 kg, protože tráva, především ta čerstvá, jarní, v sobě obsahuje až 75 % vody.
Pojďme ale konkrétně k určení toho, kolik krmiva koně za den zvládnou pozřít. Je třeba totiž myslet na kapacitu jejich zažívacího traktu, na to, že i koně mají „pocit nasycení“. Pokud budete koni dávat krmiva méně, bude mít hlad, bude ožírat ohrady, bude ve stresu, popřípadě může mít zažívací potíže. Pokud mu krmiva dáte víc, přežere se, může být otylý i nemocný. Nebo ho nesežere, nechá zbytky, protože bude nasycen. A právě pocit nasycení zajišťuje sušina! Podívejme se, kolik sušiny potřebují (a zvládnou) za jeden den přijmout koně:
Typ koně | Množství sušiny/den (v % hmotnosti koně) neboli v kg/100 kg hmotnosti koně |
velcí chladnokrevní/teplokrevní dospělí koně bez práce | 1,5-2 |
teplokrevní/plnokrevní dospělí koně bez práce / v lehké práci | 2-3 |
malí nebo mladí/pracující/kojící/březí koně | 3-3,9 |
To, kolik obsahuje jaké krmivo sušiny, lze orientačně vyhledat v takzvaných krmivářských tabulkách.
Pokud chcete, aby váš kůň přibral, vypočtěte si potřebu sušiny na den podle hmotnosti, které chcete dosáhnout. Totéž platí pro koně, který má zhubnout: stanovte si cílovou hmotnost a sušinu vypočtěte z této hmotnosti.
Krmení dodává koni tři typy živin: sacharidy (cukry a vlákninu), tuky a bílkoviny. Sacharidy a tuky jsou pro koně zdrojem energie, která je nutná k životu každé buňky a taky k udržení tělesné teploty, udržení všech životních funkcí, růstu a obnově tkání, k fyzické práci apod. Bílkoviny jsou vlastní stavební prvky každé buňky a jsou potřebné k tvorbě nových tkání, jejich opravě, ale i k činnosti celé řady enzymů, mediátorů a hormonů.
Každý kůň má podle toho, jak a kde žije a co dělá, jinou potřebu energie a stavebních látek, což musíme zohlednit v množství živin, které mu krmivem musíme denně dodávat. Denní krmnou dávku proto rozdělujeme na dávku záchovnou a přídavek na produkci.
Základem, od něhož se vždy začíná, je záchovná krmná dávka (neboli záchova). Ta pokryje živiny koně, který je zdravý, žije v prostředí s optimální teplotou, nelíná, neroste, není v reprodukci ani po něm nikdo nechce žádné fyzické výkony. Prostě jenom je. Takový kůň potřebuje v krmení získat každý den tzv. stravitelnou energii v množství cca 12–15 MJ/100 kg tělesné hmotnosti, přičemž koně menšího vzrůstu potřebují na 100 kg relativně více energie než koně velkého vzrůstu. Potřeba bílkovin v záchovné krmné dávce pak je okolo 60 g/100 kg/den (některé zdroje uvádějí 50–100 g/100 kg/den). Poměr bílkovin k energii by měl být 5 g bílkovin/1 MJ stravitelné energie.
Pokud však koně pracují, budou potřebovat připočíst k záchovné krmné dávce takzvaný přídavek na práci. Ten lze stanovit podle následující tabulky:
Obtížnost práce | Navýšení energie o MJ/100 kg/den | Navýšení bílkovin o g/100 kg/den | Poměr bílkoviny: energie |
lehká zátěž (aktivní téměř každodenní rekreační ježdění) | 3–3,75 (čili o 25 % víc než záchova) | stejně jako u energie nebo méně | 5 g bílkovin/1 MJ stravitelné energie |
středně těžká zátěž (sportovní ježdění parkurové, drezurní, westernové apod.) | 6–7,5 (čili o 50 % víc než záchova) | stejně jako u energie nebo méně | 5 g bílk./1 MJ SE |
těžká zátěž (military, dostihy apod.) | 9–15 (čili o 75–100 % víc než záchova) | stejně jako u energie nebo méně | 5g bílk./1 MJ SE |
Trochu jinak je to u koní, kteří rostou. Pokud si pořizujete mladého koně, pamatujte, že potřebuje oproti záchovné dávce navíc nějakou energii, ale především kvalitní bílkoviny. Totéž platí i pro vysokobřezí a kojící klisny.
Kategorie koní | Navýšení energie o MJ/100 kg/den | Navýšení bílkovin o g/100 kg/den | Poměr bílkoviny: energie |
rostoucí koně (od odstavu do cca 3 let) | 0,6–2,5 (čili o 5–17 % záchovy) | 120 (čili 3× víc než záchova) po odstavu a postupně snižovat přibližně na záchovnou dávku | 8 g bílk./1 MJ SE po odstavu a postupně snížit na 6 g bílk./1 MJ SE |
klisny v poslední třetině březosti | 4–5 (čili o 30 % záchovy) | 60 (čili 2× víc než záchova) | 6–7 g bílk./1 MJ SE |
kojící klisny první 3 měsíce kojení | 6–7,5 (čili o 50 % záchovy) | 120 (čili 3× víc než záchova) | 9 g bílk./1MJ SE |
Víme-li, kolik kilogramů sušiny má kůň za den dostat, je třeba ji rozdělit na sušinu obsaženou v píci, případně sušinu obsaženou v jádře.
Píce čili objemné krmivo, tedy pastva, seno (především luční), senáž, případně jako doplněk sláma, je základem krmení koní. Sušina píce obsahuje méně energie v podobě cukrů a tuků, méně bílkovin, zato hodně vlákniny. Ta je nutná pro zdraví trávicího traktu včetně bakteriální rovnováhy v koňských střevech, zároveň je výborným zdrojem „pomalé“ energie pro koně. Většina dospělých koní bez zátěže nebo s lehkou zátěží může žít pouze z píce a vhodného minerálního doplňku. Čili všechna sušina na den, kterou potřebují, bude obsažena v seně, popřípadě senáži, pastvě nebo jejich kombinacích.
Základní pravidla podávání píce
Minimální množství sušiny obsažené v píci je pro jednoho koně asi 1–1,5 kg/100 kg/den.
Maximální množství píce je ad libitum, to znamená bez omezení. Kůň bude mít stále k dispozici píci (pastva, seno) a bude si ji brát, kdy se mu zlíbí. V tomto režimu se spotřeba sena skutečně rovná skutečné potřebě sušiny za den.
Pro výpočet krmné dávky proto nejdříve zjistěte, jaké seno máte k dispozici – zda je luční, která seč, kdy bylo sklizené, případně jaké je jeho druhové složení). V krmivářských tabulkách si zjistěte jeho přibližnou výživnou hodnotu, popřípadě ho můžete dát do laboratoře na rozbor. Pokud vám doporučené množství sena nedodá potřebné množství živin (například pro sportovní koně, rostoucí koně apod.), nahraďte část sena jádrem.
Koně, kteří mají nějakou větší zátěž, ať už pracovní, či reprodukční, popřípadě rostou, budou potřebovat dokrmit jádrem. Jádro je koncentrované krmivo. To znamená, že jeho sušina obsahuje hodně stravitelné energie v podobě cukrů nebo tuků, popřípadě obsahuje hodně bílkovin jako stavebních látek pro koňské tělo. Jádra stačí dávat málo, mnozí koně žádné jádro nepotřebují.
Základní pravidla podávání jádra
Pokud kůň potřebuje víc než 0,5 kg jádra/100 kg/den, je třeba ho rozdělit do několika dávek, nepodávat ho najednou.
Maximální množství jádra v jedné dávce je 2,5 kg. Větší množství poškozuje žaludek koně.
Koně, kteří při ježdění využívají rychlost, prudké změny rychlosti, směru, skáčou, je třeba přikrmovat krmivy obsahujícími lehce stravitelné cukry (škroby), tedy obilovinami. Koně, kteří pracují pomalu, využívají výborně energii získanou ze stravitelnější formy vlákniny (např. okopaniny – řepné řízky). Koně, kteří podstupují náročnou a časově dlouhou zátěž (např. vytrvalostní ježdění), je dobré přikrmovat i tuky.
Je jasné, že jsou-li koně ve velké zátěži a potřebují skutečně hodně energie, bude třeba jim dát dostatek jádra. Pak se ale může stát, že tolik krmiva najednou nezvládnou, proto je běžným zvykem ubírat píce. Pamatujte však na pravidlo minimálního množství píce na den! Obecně lze říct, že koně v těžké zátěži smí dostat 33 % všech živin v podobě píce a 67 % v podobě jádra. Další snižování množství píce a zvyšování množství jádra už je na úkor zdraví koně!
Abyste zjistili, kolik jakého krmiva koni podat, je třeba znát obsah živin (tedy stravitelné energie v MJ a bílkovin v gramech) v 1 kg sušiny krmiva. To si lze najít v krmivářských tabulkách, v současné době už existují i programy, které vám pomohou vhodnou krmnou dávku orientačně vypočíst. Pokud si s výpočtem nechcete lámat hlavu, kupujte hotové krmné směsi pro danou kategorii koní, dodržujte doporučené dávkování a k tomu dopočtěte množství sena, aby odpovídalo denní potřebě sušiny.
Potřebu vody většina majitelů neřeší: pořídí koním automatické napáječky nebo prostě vodu neustále dolévají, aby ji koně měli stále k dispozici. Tak je to nejlepší. Někdy se ale stane, že je třeba vodu dávkovat – pak pomůže znalost potřeby vody na koně a den.
Obecně platí pravidlo, že kůň denně potřebuje 5–10 l tekutin/100 kg. Jenže do toho se počítá i voda v krmivu! A to je někdy opravdu hodně šťavnaté, takže například koně na jarní pastvě vodu skoro vůbec nepijí! Zde pomůže druhé pravidlo: kůň potřebuje 3–3,5 l vody/1 kg sušiny krmiva. (Všímáte si? To odpovídá obsahu vody právě v jarní trávě!)
Běžná krmná dávka obvykle nezajistí koním dostatečnou zásobu minerálních látek, proto je dobré přidat k ní i minerální směs. Složení směsi závisí na obsahu minerálních látek v podaném krmivu. A zde nastává problém. Každé krmivo, každý druh píce či jádra, dokonce každá sorta krmiva může mít různé obsahy minerálů, protože vyrůstaly na jiné půdě. Máte proto několik možností, jak zjistit, kolik a jaké minerály budete svému koni přidávat:
1. Dáte si udělat rozbory vašich krmiv, podle krmivářských tabulek zjistíte potřebu vašeho koně a pořídíte minerální doplňky v takovém množství a složení, aby této potřebě odpovídaly.
2. Koupíte minerální doplněk určený pro danou kategorii koní (např. sportovní, rostoucí hříbata apod.) a k dané krmné dávce (např. jako přídavek ke krmné dávce složené z lučního sena a obilovin) ho budete dávkovat podle doporučení výrobce.
3. Koupíte minerální liz a necháte koně, aby si sám nalízal dle svého uvážení. Zde ale pozor! Koně „necítí“ nedostatek každého minerálu, takže se může stát, že si lizu nalížou málo; nebo naopak jim bude velmi chutnat a oni se předávkují! Liz proto nedoporučuji, jediné, co si koně spolehlivě doplní, je klasická sůl – čili sodík a chlorid.
Obecně je třeba vědět, že koně potřebují denně dodat několik gramů vápníku a fosforu (v poměru 1–2:1), přičemž největší potřebu mají vysokobřezí a laktující klisny a rostoucí hříbata do jednoho roku věku. Pak také koně těžce pracující a obecně koně v tréninku. Kůň také potřebuje denně dostat několik gramů hořčíku, především v době, kdy se intenzivně potí. To stejné platí pro již zmíněný sodík a chlorid. Naproti tomu měď, zinek, železo, selen či mangan jsou minerály, kterých stačí denně doplňovat v miligramových množstvích.
Vitaminy si zdraví koně – na rozdíl od člověka – ve většině případů vyrobí sami nebo jim je vyrobí jejich střevní bakterie. Proto obvykle není nutné si například s vitaminy skupiny B nebo s vitaminem C či D lámat hlavu. Jediné, co může koni chybět (a to obvykle tehdy, když žije delší dobu pouze ze sena), jsou vitaminy A a E. Ve chvíli, kdy se dostane na zelenou pastvu, však ani ony nebudou v nedostatku.
Co napsat závěrem? Možná máte brouka v hlavě, možná jsem vám hlavu tak trochu zamotala. Pokud ano, nebojte se buď nastudovat dostupnou literaturu (například tu uvedenou pod článkem), nebo se spojit s krmivářem specializujícím se na výživu koní. Jistě vám dodá potřebné informace a pomůže i krmnou dávku vypočítat, aniž by přitom nutit nějaká „svá“ krmiva.
Zdroje informací a doporučená literatura:
Meyer, H. a Coenen, M.: Krmení koní: současné trendy ve výživě. Ikar, 2003.
Olehlová, K., Rädischová, K.: Nutriční management koně (prezentace). Dostupné z: https://www.vfu.cz/files/2220_43_vystup_Nutricni_management_kone.pdf
Vyskočil, I. a kol.: Kapesní katalog krmiv. Dostupné z: https://web2.mendelu.cz/pcentrum/publikace/53_kapesni_katalog_krmiv.pdf
Zurek, E.: Moderní poznatky z výživy koní. Dostupné z: http://www.smacr.cz/data/soubory-ke-stazeni/Moderni_poznatky_z_vyzivy_koni_SMACR_15.9.2012.pdf