Dočasné nebo trvalé přerušení schopnosti reprodukce je častým požadavkem majitelů psů. U psů samců je ale preventivní kastrace méně rozšířena, než je tomu u fen. Pro kastraci se majitelé psů většinou rozhodnou z důvodu nežádoucího chování svých svěřenců. Nejčastěji se jedná o teritoriální agresi, značkování, neposlušnost nebo útěky. V domácnostech s větším počtem psů je kastrace samců jednou z možností zabránění nežádoucího zabřeznutí fen.
Preventivní kastrace má i nemalé zdravotní benefity - především je prevencí nádorů varlat či benigní hyperplazie prostaty, v pozdějším věku pomáhá předcházet také zánětům prostaty. Všechna tato tři onemocnění se u nekastrovaných psů ve vyšším věku vyskytují velice často a mohou být provázena četnými komplikacemi.
Na druhou stranu je ale třeba zmínit, že u kastrovaných psů je o něco vyšší riziko rozvoje zhoubného bujení prostaty, vyšší je i riziko prasknutí předního zkříženého kolenního vazu a rozvoj obezity.
Přístup ke kastraci psů se v různých částech světa liší. Ve Spojených státech nebo ve Velké Británii je preventivní kastrace psů běžná a často je k ní přistupováno ještě ve štěněcím věku. Oproti tomu v severských státech Evropy je preventivní chirurgická kastrace zakázána a regulace reprodukce u psů je prováděna pouze medikamentózními metodami, nejčastěji hormonálními čipy. V České republice není přesně dáno, jakým způsobem ke kastraci přistupovat a rozhodující je domluva mezi majitelem a veterinárním lékařem. Nejčastěji bývá kastrace samců prováděna po dosažení pohlavní dospělosti, tedy zhruba po 7. měsíci věku u malých plemen a po 12. měsíci věku u velkých plemen.
Chirurgická kastrace je nejběžnější způsob trvalého přerušení reprodukce u psů. Jedná se o zákrok prováděný v celkové anestezii, který zkušenému chirurgovi nezabere více než 30 minut. Obě varlata jsou vybavena jednou rankou provedenou před šourkem, následně se podváží a odstraní. Rekonvalescence bývá u nekomplikovaných kastrací velmi rychlá. Chirurgická kastrace je vždy metodou volby u psů kryptorchidů, tedy u těch samců, kterým varlata nesestoupila do šourku, ale zůstala v tříselném kanálu nebo v dutině břišní. Tato nesestouplá varlata se velmi často nádorově mění a měla by být tedy včas odstraněna.
V posledních letech stoupá obliba dočasné kastrace pomocí hormonálního čipu obsahujícího deslorelin. Tento čip aplikovaný do podkoží psa způsobuje útlum produkce testosteronu a následné zastavení vývoje spermií. Efekt nastupuje většinou za 4-6 týdnů po aplikaci a přetrvává minimálně 6 měsíců, u menších psů často i déle. Tato metoda bývá někdy využívána jako takzvaná kastrace na zkoušku. Majitelé si mohou vyzkoušet, zda kastrací nedojde k negativnímu ovlivnění chování psa ve smyslu přílišné lenosti, tloustnutí, ztráty schopnosti hlídat a tak dále. Po vypršení efektu čipu dojde k obnovení produkce testosteronu i spermií, vše je tedy zcela reverzibilní. Čip se dá aplikovat opakovaně, případně se lze následně rozhodnout pro trvalé řešení pomocí chirurgie.
Dočasné utlumení pohlavní aktivity je možné i pomocí injekčně nebo tabletově podávaných hormonálních léků na bázi progestagenů a androgenů. V běžné praxi ale tyto metody nebývají využívány. Podobně i chirurgická vasektomie je u psů sice v literatuře popsána, ale není běžně prováděna. V rámci výzkumu je pozornost věnována i takzvané imunosterilizaci, kdy jsou testovány vakcíny kontrolující plodnost. Zatím ale také nejsou v praxi využívány.
Kastrace psů nám mnohdy usnadňuje soužití s našimi psími společníky a je i prevencí častých onemocnění spojených s reprodukčním aparátem. Tak jako každý zákrok může mít ale i svá negativa. Vždy proto se svým veterinárním lékařem zkonzultujte všechna pro i proti a vyberte metodu, která bude Vašemu psovi vyhovovat nejlépe.