Problémy s neofémou 

Manželce se velmi líbili růžoví bourci, a tak jsem jednoho dne domů pár těchto klidných a mírumilovných papoušků pořídil, i když já osobně chovám pouze drobotinu. Ve společné voliérce drobotině nijak neubližovali, byli klidní a pohodoví. Velmi rádi se přiživili také na vaječné míchanici, do které jsem přidával průmyslovou míchanici s karotenem, aby amaranti malí měli pěknou červenou barvu, a tak i bourci byli opravdu pěkně růžoví.

„Samička“ 

Bohužel samička po krátké době náhle uhynula. Hledal jsem tedy náhradu a pak jsem navštívil chovatele, který mi údajnou mladou novou samičku přenechal s tím, že když má světlé proužky ze spodní strany křídel, je to stoprocentně samička. Přinesl jsem ji domů a pustil k samečkovi a čekal a čekal. Po nějaké době jsem údajnou samičku chytil a opět odnesl k původnímu majiteli s tím, že se mi to nezdá, že má dost velkou hlavu a jestli to nemůže být samec. Pán mě ujistil, že je to stoprocentní samička, a tak jsem to dál neřešil a bral to jako hotovou věc. Sezona pomalu uplynula a já čekal, jak mladá samička na jaře zahnízdí.

Po přendání páru do venkovní voliéry se ptáci dokonce občas i krmili, ale do budky nechodili a nic se nedělo. Nejprve jsem zkusil zvětšit vstupní otvory do budky z pěti na sedm centimetrů, ale nepomohlo to. Pak začala údajná samička na bidle „pumpovat“ a prozpěvovat, a tak mi došlo, že spolu díky mé nezkušenosti s papoušky trápím dva samce.

Sestavení párů

Sehnal jsem tedy další, starší opravdovou samičku. Dokonce než jsem ji přinesl domů, měl jsem v přenosce vajíčko. Takže jistota. Pustil jsem ji k původnímu – staršímu – samečkovi a mladého prodal. Jaké bylo mé zděšení, když se sameček velmi urazil, sedl si do rohu voliéry, koukal do zdi a na samičku se ani nepodíval a se mnou také „nemluvil“. Samička okolo něho chodila, měla zájem se kamarádit, dělala i „kolébku“, ale on nic, jen trucoval a koukal do zdi. Jelikož to trvalo na můj vkus už příliš dlouho (několik měsíců), nevydržel jsem a sehnal jsem další pár mladých růžových bourků a přidal je k tomuto páru, že si snad mezi sebou vyberou.

Po půlroce se tak opravdu stalo. Před umístěním do zimoviště původní sameček dokonce přestal být uražený, první nabídnutou starší samičku vzal na milost a druhý pár se také začal k sobě chovat přátelsky. S potěšením jsem tedy umístil do zimoviště samostatně dva skutečné páry bourků. Jejich sestavení mi tak díky mé neznalosti trvalo tři roky.

Vánoční dárek

Nejsem na papoušky zařízený, a tak bydlí ve větší kleci (140×60×40 cm), s budkou z venku. První pár v kleci po dvou měsících začal chodit do budky a dělal mi starosti. Díky mé neznalosti se samička zabydlela v bud­ce a téměř ji neopouštěla, až jsem se bál, jestli je vůbec živá. Ale když jsem zaškrábal na budku, začala „nadávat“, což mě uklidnilo. Nastu­doval jsem si, co se dalo, a tak mě již nepřekvapilo, jak se sameček o samičku staral a krmil ji v budce, stejně jako následně krmil mláďata, která se vylíhla právě na Štědrý den.

Dnes již sedí mladí bourci na bidle a samička zřejmě znovu snáší vejce, protože jsem ji již delší dobu neviděl.

A tak mi tito celkem běžní a nenároční papoušci udělali velkou radost. Uvědomil jsem si, jak důležité je poznat jejich projevy a osobnosti a naučit se rozeznat pohlaví podle chování, což pro mnohé začínající chovatele právě u růžových bourků není zrovna jednoduché.

Všem, kteří si bourky pořídí, přeji mnoho úspěchů a radosti s jejich chovem.