Naučte se o nás starat

Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem. Pokračování z FAUNY č. 20.

Doprava zvířat

V této etapě se nedá mnoho získat, ale hodně ztratit. Nebudeme ji tedy podceňovat a naplánujeme i provedeme ji co nejzodpovědněji.

Ryby přepravujeme nejlépe ve vodě, ve které dosud žily. Menší jedince můžeme umístit do sáčků z PVC, které by neměly mít rohy - rybky se do nich mohou natěsnat a umačkat se. Volíme proto speciální sáčky bez rohů nebo rohy odstraníme převázáním. Při delší cestě si můžeme nechat napustit nad hladinu vody kyslík, větší akvaristické prodejny jej mívají v bombě k dispozici. Nesmíme tak ovšem učinit u ryb, které lokají vzduch z hladiny. Jiným způsobem okysličení vody mohou být chemické přípravky nebo vzduchovací motorek poháněný baterií.

Větší ryby přemisťujeme v různých nádobách. Hrubým nedopatřením by byly zbytky chemikálií či jiného znečištění v některé z nich.

Důležitá je teplota během přesunu. Neměla by příliš stoupnout ani klesnout. Bráníme se tomu vložením sáčků do termoboxu a zabalením nádob do izolujících obalů.

Obojživelníci a želvy

Vše, co bylo řečeno o rybách, platí pro larvy obojživelníků. Dospělci, žijící trvale ve vodě, přepravujeme v nádobách s nízkou hladinou, doplněnou o plovoucí předmět (prkénko). Ostatní obojživelníky transportujeme nejlépe v umělohmotných krabičkách s perforovaným víčkem a s vloženým vlhkým substrátem (rašeliník, molitan apod.). Protože sekret jejich kůže může být pro jiné druhy jedovatý, převážíme uvnitř jednoho obalu jen jedince téhož druhu nebo ještě lépe vezeme je individuálně umístěné. Nevhodné jsou plátěné sáčky, které se zevnitř obalí vrstvou sekretu a stanou se neprodyšnými. Čistota obalů je samozřejmá, ostatně je můžeme koupit za levný peníz nové přímo k danému účelu. Během cesty opět hlídáme kolísání teploty.

Menší krokodýly přepravujeme v pytlích, které musí být zhotovené z pevné textilie s jemným povrchem. O hrubé tkanivo by si zvířata odřela při obranných pohybech okraj tlamy. Při ukládání zvířete do pytle necháme pytel navléci krokodýlovi pomocníkem zezadu na tělo až po hlavu, kterou pouštíme jako poslední. Jinou možností je vhození malého krokodýla do pytle, který pomocník drží otevřený ve vzduchu. Pytle nejprve pečlivě zkontrolujeme. I malý otvor může krokodýl špičkou tlamy rozšířit a vylézt ven. Každý jedinec má samozřejmě pytel sám pro sebe.

Větší krokodýly převážíme v transportních bednách, které mají obě čela otevíratelná a přední opatřená otvorem. Dostatečně dlouhý provaz, končící smyčkou na krokodýlově krku protáhneme bednou a provlečeme otvorem v jejím čele. Poté krokodýla vtáhneme dovnitř a zavřeme zadní dvířka. Mezerami ve stěnách bedny smyčku sejmeme a provaz vytáhneme. Je-li možné, krokodýla netaháme pouze za krk, ale přistrkujeme rukama nebo tyčema. Krokodýlové se obvykle zpočátku vehementně brání, po chvíli však rezignují, zavřou oči a nechají sebou bez odporu manipulovat.

Suchozemské želvy převážíme rovněž v pytlích, krabicích nebo bedničkách všeho druhu. Aby se v nich želvy nepřesýpaly, je možné přidat trochu vzdušného substrátu např. sena.

Větší exempláře vodních želv umišťujeme do stejných obalů raději individuálně, mohly by se v rozčilení vzájemně pokousat.

Ještěry přesunujeme v pytlích různé velikosti stejnou technikou jako malé krokodýly. Při zavazování pytle musíme dát pozor, zda se ještěr drobnější postavy nenalézá zrovna v místě převázání. Přijatelné jsou také různé plastové krabice s vloženým substrátem a perforované. Manipulace je však méně bezpečná, neboť zvíře může během uzavírání krabice utéci, případně ho můžeme jejím okrajem přiskřípnout a zranit.

Hadi, plazi a ptáci

Rovněž pro hady včetně jedovatých jsou pytle nejvhodnějším obalem při zachování již uvedených zásad včetně zavazování. Při ukládání hada vložíme nejprve do pytle tělo a hlavu pouštíme nebo vhodíme dovnitř jako poslední. O pytel s jedovatým hadem se pro jistotu neopíráme.

Při přepravě většího množství zvířat musíme pytle klást tak, aby se nemohly sesunout na jednu hromadu.

Ani při přepravě plazů nesmí teplota příliš kolísat. Ač plazi platí za milovníky tepla, i oni se mohou přehřát.

Není ničím neobvyklým, když návštěvník veterinární ordinace zaloví rukou za košilí a vytáhne pytlík s plazem, kterého ohříval vlastním teplem na holém těle.

Pštrosi se přepravují v transportních bednách přiměřeně masivních hmotnosti ptáka (nandu 20 kg, emu 30 kg, kasuár 50 kg, pštros dvouprstý 150 a více kg). Uzávěr beden je lepší posuvný shora dolů (tak zvaný šubr) než běžná dvířka. Bedna musí mít větrací a kontrolní otvory menší než je pštrosí hlava. Uvnitř by měla být měkce vyložena, aby si pštros neodřel krk a neporanil hlavu. Výška může být eventuálně menší než je velikost stojícího ptáka. Když se vozidlo začne pohybovat, pštrosi kvůli stabilitě obvykle sedí na patách.

Pro usnadnění manipulace je vhodné bednu zevně opatřit madly. Pštrosy je možné také převážet volně třeba v boxu na přepravu koní.

Stejným způsobem se přepravují ostatní velcí ptáci, např. jeřábi, pelikáni, orli, supové atd. Bedny nevolíme příliš veliké, rozhodně nesmí dovolit ptákovi mávat křídly nebo dokonce pokusit se vzlétnout.

•pokračování ve Fauně č. 22

(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat, připravované k vydání v nakladatelství DONA.)