Z exotických suchozemských plžů jsou v našich zájmových chovech nejčastěji zastoupeny druhy africké čeledi Achatinidae, kterým se někdy česky říká oblovky. Patří mezi ně řada poměrně velkých druhů včetně největšího suchozemského plže (Achatina achatina, až okolo 20 cm). Mnohé druhy dosahují řekněme střední velikosti. Zástupci dorůstající okolo 6 cm jsou v rámci této čeledi už považováni za malé. Většina oblovek patří mezi značně nenáročné a chovatelsky vděčné tvory. Jedním z relativně běžných, celkem dobře dostupných a zároveň zajímavých a atraktivních druhů je právě i Lissachatina immaculata.
Druh popsal Lamarck v roce 1822. Vyskytuje se hlavně ve východní Africe, ale třeba i na Madagaskaru. Stejně jako někteří další zástupci (například L. fulica, L. reticulata a řada dalších) byl dříve řazen do rodu Achatina. Již nějakou dobu je však řazen do rodu Lissachatina. Tento druh obsahuje několik poddruhů a forem, které se mohu lišit ve zbarvení i velikosti. Jmenujme například L. immaculata immaculata (asi 8–10 cm), L. immaculata panthera (okolo 8–13 cm) nebo L. immaculata ssp. Mozambique (asi 12–15 cm).
Na fotografiích je poddruh L. immaculata immaculata.
Podobně jako u řady jiných suchozemských plžů se než klasické skleněné terárium pro chov hodí spíše plastový box s drobným větráním. Boxy sice nepůsobí tak esteticky jako skleněná terária, ale jsou výrazně praktičtější – snadněji se jimi manipuluje a hlavně se snadněji čistí, což je u „bordelářských“ šneků výhodnější. Samozřejmě že lze použít i vhodná terária. Lepší je, když nemají příliš velké odvětrání, i když jistá mírná cirkulace vzduchu je pochopitelně zapotřebí. Plocha dna pro tyto plže by měla být alespoň 40×30 cm, o něco větší však bude vhodnější, záleží také na tom, kolik dospělých jedinců a jaký poddruh v nádrži máme. Na dno použijeme vrstvu přiměřeně vlhkého substrátu, kterým může být buďto dobře známý lignocel neboli kokosová drť, nebo terarijní rašelina. Tyto substráty nikdy nekombinujeme s pískem či drobnými kamínky, jen by se plžům lepily na jejich slizká těla. Miska na vodu obvykle není nutná, vláhy mají dostatek z potravy. Máme-li nádrž v místnosti s běžnou pokojovou teplotou (dejme tomu 20–25 stupňů) a rozptýleným denním světlem, není zapotřebí žádné techniky na osvětlení ani vytápění.
Jako potrava se nejlépe hodí salátová okurka a různé listové saláty. Dobře obvykle přijímají třeba i pampeliškové lupeny. Problém by nemělo být ani občasné zkrmování cukety nebo lilku. Další potrava jako například jablka, mrkev, případně listy od květáku či kedlubny se musí vždy individuálně vyzkoušet, ale plži toto přijímají spíše sporadicky. Zelí nebo rajčata a papriky nepředkládám vůbec. Potrava nemusí být příliš pestrá, nejlépe jsou konzumovány zmiňované okurky, saláty a lupeny. V mém chovu dospělce a odrůstající mladé jedince krmím většinou třikrát týdně, malá mláďata by měla být krmena denně až obden. Všichni plži musí mít neustále k dispozici zdroj vápníku, kvůli správnému vývoji ulity, a to i v dospělosti. Bohatě stačí běžně dostupná sépiová kost.
Oblovky jsou hermafroditi, aby byl však plž oplodněn, musí se spářit dva jedinci. Oplodněný plž pak po nějaké době naklade vajíčka (většina plžů klade vajíčka, je i několik málo živorodých, respektive vejcoživorodých druhů). Aby to nebylo tak jednoduché, i zde existuje výjimka a tou jepoddruh L. immaculata immaculata,u kterého je možné jakési samooplození.
Druh L. immaculata mívá ve snůšce několik desítek vajec, podle poddruhu nebo formy to ale může být i více než sto. Snůšku můžeme buďto ponechat v domovské nádrži s dospělci – často se dobře líhnou i tam – nebo ji pro jistotu přenést do jiného, menšího boxu na čistý substrát. Každopádně v takovém boxu pak odchováváme mladé, které, pokud jsme vejce nechali líhnout u dospělců, pak stejně přemístíme. Péče je jinak v podstatě shodná s chovem dospělých jedinců. Dostatečně krmíme a nezapomínáme na zdroj vápníku a přiměřenou vlhkost.
„Imakulatka“je zajímavý a nenáročný druh plže, který se snadno chová a odchovává. Podle poddruhu můžeme mít menší i o něco větší zástupce, i když je pravda, že se někdy nabízí neurčitý podruh tohoto druhu, prostě jen Lissachatina immaculata. Pokud to však jen trochu lze, pořiďme si do chovu raději konkrétní poddruh, ať přesně víme, co chováme. Tak jako tak se jedná o vděčné chovance, na kterých se můžeme dobře naučit starat o exotické živočichy.