Slepýš křehký – zajímavý plaz naší přírody

Naše herpetofauna sice není zdaleka tak bohatá jako ta v tropických či subtropických oblastech, přesto u nás žije několik zajímavých původních plazů – několik druhů ještěrů a hadů a želva bahenní. Pokud do herpetologie (nauka o plazech, v širším smyslu i obojživelnících) počítáme také batrachologii, což je podobor herpetologie zabývající se obojživelníky, je tato skupina ještě o něco bohatší. Mezi pozoruhodné druhy patří rovněž tvor, jehož si někteří lidé dodnes pletou s hadem – beznohý ještěr slepýš křehký (Anguis fragilis). 

Charakteristika

Druh popsal Linnaeus v roce 1758. Patří do čeledi slepýšovitých (Anguidae). Vyskytuje se s několika výjimkami ve velké části Evropy, východně zasahuje až po Ural, Kavkaz a severozápadní Asii. Samci dorůstají 21 až 32 cm, samice 26 až 43 cm, někdy až 45 cm. Jeho název je trochu zavádějící, slepý není. Oproti tomu druhový název „křehký“ je výstižnější. Svůj ocas může totiž snadno odlomit/odhodit, a to ať při nešetrné manipulaci, nebo při napadení predátorem, jako obranou a útěkovou reakci. Je vejcoživorodý, na svět přivádí živá mláďata. Těch může být zhruba šest až patnáct. Dospělosti dosahují ve třetím, případně až čtvrtém roce života. Slepýš se může dožít dvaceti až dvaceti pěti, podle některých údajů dokonce i více než třiceti let.

Způsob života

U nás obývá lesy, louky, stráně s křovinami, paseky a třeba i zahrady. Vyskytuje se od nížin po horské polohy. Jeho aktivita je denní až soumračná. Při vyšších teplotách je aktivnější za soumraku. Loví nepříliš rychlé živočichy, jako jsou plži, červi nebo třeba pomalejší hmyz a jeho larvy, příležitostně však prý i mláďata hadů. Zimní spánek probíhá od října až listopadu do března až dubna ve vhodných úkrytech. Zimuje buďto individuálně, často však i pohromadě, a to nejen s dalšími slepýši, ale někdy i s jinými druhy plazů a obojživelníků. Páří se v dubnu nebo květnu, výjimečněji i v červnu. Samice rodí mláďata koncem srpna, v září, někdy až v říjnu.

Slepýš a člověk

Jak už bylo řečeno, mnozí lidé zaměňují slepýše za hada. Někteří jsou schopní dostat div ne hysterický záchvat, když ho někde spatří. Slepýš není ale tak rychlý a mrštný jako třeba užovka. Když máme příležitost si ho v klidu pozorněji prohlédnout, je celkem patrné, že se o hada nejedná. Liší se od něj třeba i tím, že nemá srostlá oční víčka, a může tedy mrkat. Hadi mají srostlá průhledná oční víčka a mrkat nemohou. Na rozdíl od hada také nesvléká kůži v celku, nýbrž po částech. Na první pohled však jako beznohý tvor skutečně připomíná malého hada. Slepýšovi se končetiny nevyvinuly. To však u ještěrů není úplně výjimečné, existuje více druhů, jež jsou beznohé nebo mají končetiny velmi malé či zakrnělé. Ale i kdyby šlo o hada, nesmíme mu v žádném případě ubližovat. Bylo by to nejen neetické a špatné, ale také nezákonné. Stejně jako ostatní naše původní druhy plazů je přísně chráněný. Navíc je pro člověka zcela neškodný.

Setkávání v přírodě

Při procházce v přírodě můžeme na slepýše narazit. A nemusíme kvůli tomu nutně do odlehlých končin daleko od měst. Já třeba tohoto krásného živočicha někdy potkávám v přírodním prostředí na okraji Prahy. Občas jen tak leží na polní nebo lesní pěšině a prakticky se nehýbe, je však evidentní, že mrtvý není. Toto je pak ideální příležitost si ho prohlédnout a vyfotografovat. Jindy je aktivnější a relativně rychle zmizí v trávě. Bohužel jsem však často našel i mrtvého, přejetého slepýše. To se nemusí stávat jen na silnicích, ale i na nezpevněných cestách, třeba v okolí zahrádkářských kolonií a chatových osad. Osobně jsem přesvědčen, že mu nebezpečí hrozí i na užších cestičkách, a to od jízdních kol. Nemíním rozhodně kritizovat cyklisty, ale někteří se přece jen řítí celkem vysokou rychlostí, a pokud přes cestičku nehybně leží slepýš, mohou mu ublížit, byť neradi. Ať už jsme v přírodě pěšky, nebo na kole, buďme proto prosím pozorní a ohleduplní vůči živočichům, co ji obývají. Když slepýše potkáme, neubližujme mu, nechme ho na pokoji, a je-li k tomu vhodná příležitost, tak si ho prohlédněme, případně vyfotografujme.

Něco navíc

Slepýš je zajímavý, z mého pohledu i krásný živočich, který má v naší přírodě své místo. Jako přísně chráněný druh ho nelze běžně chovat v teráriích, snad jen s příslušnými schválenými výjimkami a povoleními. Každopádně se nesmí v přírodě chytat. Avšak vzhledem k dnešní dostupnosti různých exotických a cizokrajných živočichů máme možnost chovat mnoho a mnoho jiných zajímavých a úchvatných druhů. Slepýše proto při procházce v přírodě symbolicky pozdravme a nechme ho jít/plazit se jeho cestou.