Oči koček

Kočičí oči mají převážně kulatý tvar, ale také oválný, mandlový, na obličeji jsou umístěné blíže u sebe nebo dál, také mohou být posazené šikmo. Barva oka je podmíněna geneticky a je zevními vlivy v kladném smyslu neovlivnitelná. Koťata se rodí s modrýma očima, oči se otevírají do desátého dne stáří. Koťata narozená s otevřenýma očima mají i jiné závažné vady. Koťatům se vybarvují oči až do šestého měsíce. Se stářím se barva oka mění, modré světlají, oranžové žloutnou, žluté zelenají, zelené intenzivní. Jen pro zajímavost ‒ u koček je uznáno (FIFe) sedm barev očí: tmavě modrá, měděná nebo oranžová, zelená, zlatě žlutá, modrozelená, intenzivně hluboce modrá nebo rozdílná barva ‒ jedno oko modré, druhé oranžové, měděné, zelené, zlaté. Jednotlivé barvy mohou mít různé odstíny. 

Oční pupily

Zornice jsou při osvitu u koček čárkovité, při ubývání světla se rozšiřují až do kulatého tvaru. Zdravé oči při stejném osvětlení reagují obě stejně. Trvalé rozšíření nebo zúžení pupil, případně nestejnoměrná nebo zpomalená reakce nemusí být jen z důvodu postižení oka, ale i příznakem celkového závažného onemocnění (otravy, vzteklina!), úrazu, neurologického onemocnění, Návštěva zvěrolékaře je nutná okamžitě. Při stresu jsou pupily až extrémně rozšířené, se zklidněním se upraví. 

Zánět spojivek

Nejčastějším onemocněním je zánět spojivek. Vzniká nejen následkem vnějšího dráždění, ale také doprovází jiné, celkové choroby. Působením prachu, průvanu, čpících nebo alergizujících látek vzniká akutní zánět spojivek. Projevuje se zarudnutím spojivek a zvýšeným výtokem slz z očí. Hlenovitý až hnisavý výtok z očí spojený s otokem víček při otevíraní očí koťat svědčí o přenosu infekce z matky. Ve všech případech oplachujeme oči běžnými očními vodami, případně odvarem z fenyklu, světlíku lékařského nebo heřmánku. Pokud zánět neustoupí během dvou dnů nebo se vodnatý sekret mění na hlenovitý či hnisavý, je nutno navštívit zvěrolékaře. Zánět by mohl pokračovat jako chronický a jeho léčení by bylo obtížné. V žádném případě bez doporučení lékaře neaplikujeme žádné oční masti nebo kapky, zvláště ne s antibiotiky nebo kortikoidy. 

Zánět očních víček

Zánět očních víček komplikuje zánět spojivek nebo vzniká samostatně, po vnějším dráždění. Může vzniknout i ječné zrno. Nejprve ošetříme bylinkovými obklady, při neúspěchu do tří dnů navštívíme zvěrolékaře. 

Někdy je dráždění spojivek působeno nefyziologickým postavením očních víček, zejména u perských koček.

Entropium, ektropium

Častěji zjišťujeme entropium (stočení víčka dovnitř) než ektropium (stočení víčka ven). Odstranění je pouze operativní, víčko stočené řasami k oku silně dráždí bulbus, otevřená spojivka je náchylná k infekci. Obvykle je tento problém rodový u přešlechtěných zvířat a preventivně lze doporučit takto postižené kočky nerozmnožovat. 

Chybění očních víček

Za geneticky podmíněné nebo za vrozenou vývojovou vadu lze považovat chybění očních víček. Koťata se narodí s otevřenýma očima a ani ve spánku je nemohou zavřít. Následkem zevního dráždění a vysychání dochází k zánětu spojivek, rohovky a hlubších částí očního bulbu s následným oslepnutím. Tato vada je neoperabilní, často je spojena s dalšími závažnými geneticky podmíněnými vadami a koťata by měla být zavčas ušetřena utrpení. Nutno zvážit použití rodičovského páru k dalšímu rozmnožování. 

Postižení třetího víčka

Postižení třetího víčka – mžurky ‒ se projevuje jako přetažení blanky ve vnitřním koutku oka, případně zduření růžového, červeného nebo až rudého zabarvení. Nejčastěji je na obou očích souměrné. Málokdy bývá způsobeno vlastním procesem na víčku, častěji je odrazem celkového onemocnění nebo vyčerpání organismu. Velmi často je vidět částečné přetažení víčka při probuzení kočky z delšího nebo hlubokého spánku (časté na výstavách koček), je růžové stejně jako spojivky a během krátké doby mizí. Také volně chovaní kocouři i kočky v době říje a teritoriálních bojů jsou velmi unavení, vyspávají a odpočívají déle. Takový stav může trvat několik dnů při absenci jiných příznaků onemocnění. Domácí terapie očními kapkami nebo mastmi je zbytečná. Pokud stav nezmizí uklidněním a odpočinkem, není vhodné déle vyčkávat a i při částečném přetažení třetího víčka přes oční kouli navštívit zvěrolékaře. Výhřez třetího víčka jen na jednom oku může znamenat závažné onemocnění toho oka, v lehčím případě cizí těleso ve spojivkovém vaku. 

Folikulární zánět třetího víčka

Bývá častější u psů než u koček, projevuje se trvalým výtokem z jednoho nebo obou očí a více či méně výrazným zduřením třetího víčka. Úspěch má pouze chirurgické ošetření, onemocnění se často vrací a stává se chronickým. 

Neprůchodnost slzných kanálků

Obdobně jako folikulární zánět třetího víčka se projevuje i neprůchodnost slzných kanálků s výtokem slz nebo zánětlivého sekretu z jednoho nebo obou očí. Vzniká následkem zánětů očí, spojivek nebo nosní sliznice, u koček i psů s krátkou obličejovou partií (perské, exotické, buldočci, pekinéz aj.) deformací průběhu kanálku v důsledku přehnaných chovatelských požadavků. Ne vždy se podaří kanálky zprůchodnit a zabránit trvalému výtoku sekretu z očí na obličej. Prevencí je chov zvířat bez deformací obličeje.

Zánět rohovky

Zánět rohovky se projevuje jako bílá až šedá plocha viditelná na povrchu oka. Vzniká následkem nedostatečného léčení zánětu spojivek, poranění, také v průběhu jiných chorob. Pozdní zahájení léčby očním specialistou má často za následek trvalé změny na oku.

Sekvestrace rohovky

Častěji se vyskytuje u perských koček různého stáří. Projevuje se nejprve jako různě velká světle hnědá skvrnka na rohovce bez příznaků dráždění. V hlubších vrstvách dochází k nekrotizaci a zbarvení pigmentem, projevuje se světloplachost. Někdy odumřelá část vypadne a dojde k proděravění rohovky. Příčina není dosud zcela objasněna, není vyloučeno ani genetické postižení. Léčba je jen operativní, dlouhodobá, ne vždy plně úspěšná. Kočky s postižením očí i nezánětlivým (i částečný definitivní zákal) jsou u většiny organizací vylučovány z vystavování. 

Dědičná degenerace sítnice

Dědičná degenerace sítnice je onemocnění, které se může vyskytovat u všech plemen koček, ale častěji se s ním setkáváme u koček habešských, somálských balinéských, siamských, ocikatů,orientálních dlouho- i krátkosrstých, petrboldů. Jedná se o jednoduše recesivní dědičný defekt, to znamená, že se nemusí projevit u všech potomků. Obvykle se zjistí ve stáří 6–12 měsíců, může se ale objevit již ve třech týdnech nebo až v dospělosti. Nejprve se projevuje jako zhoršené vidění v šeru, posléze přechází v úplnou slepotu. Toto onemocnění je terapeuticky zcela neovlivnitelné. Předcházet mu lze jedině vyřazením z chovu těch rodičů, kteří mají pozitivní genetický test na toto onemocnění (před zařazením do chovu). U koček chovaných v bytě nevede slepota ke smrti a není bolestivá. Samozřejmě soužití slepých koček s ostatními bývá problematické a je nutno je posuzovat zcela individuálně.

Šilhání

Šilhání je většinou podmíněno geneticky. Prakticky je neléčitelné, neoperabilní. Je známo, že velmi unavené nebo stresované kočky mají tendenci k šilhání. Proto je vhodné nejezdit na výstavy až na poslední chvíli, aby kočka unavená cestou nebyla hned posuzována. Šilhající kočky mají většinou zkreslené vnímání prostředí a to se může projevovat plachostí, agresivitou nebo nekoordinovaným pohybem s pády při skákání. Šilhající kočky není vhodné rozmnožovat.