„Jaké bylo naše překvapení, když jsme při kroužkování mláďat orlů mořských objevili ve velkém hnízdě dalšího nájemníka,“ informoval mě ředitel organizace Ochrana fauny České republiky Pavel Křížek, který rovněž provozuje největší českou záchrannou stanici pro volně žijící živočichy v Hrachově u Svatého Jana. Když se ornitologové vydrápali do závratné výšky k orlímu hnízdu, objevili v jeho kotlině dvě vzletná orlí mláďata a ochmýřené mládě káněte lesního. Všechna tři v bezvadné kondici. Už dvojčata orlů byla čestnou výjimkou a byla známkou faktu, že rodiče dokážou zajistit svým ratolestem dostatek potravy. Třetí „pískle“ však pro ně bylo záhadou…
Ivan Literák a Jakub Mráz se touto tematikou dlouhodobě zabývají. Před uvedeným případem zaznamenali již v České republice, v Polsku a Maďarsku devět totožných případů podivné a záhadné adopce mláďat káněte lesního (Buteo buteo) v hnízdech orlů mořských (Haliaeetus albicilla). Ve všech zaznamenaných případech byla adoptovaná mláďata v dobré kondici, orli se o ně pečlivě starali, až nakonec byla úspěšně vyvedena. Pozorovatelé uvádějí, že mláďata káňat nebyla dokonce mláďaty orlů nikterak utlačována. Mezidruhová hnízdní adopce je u ptáků v přírodě velmi vzácná (pomineme-li hnízdní parazitismus kukaček, který má zcela jiný význam).
Ornitologové se snažili přijít záhadě na kloub. V úvahu připadalo podezření, zda s mláďaty ve hnízdech nemanipulovali lidé. Tato hypotéza je zjevná hloupost: k čemu by manipulace měla sloužit a jaký by měla smysl? A i kdyby, tak snad jedenkrát, nikoli vícekrát a na různých místech Evropy. A navíc – jak donutit orlí rodiče, aby se dobrovolně starali o docela cizí mládě?
Jiní ornitologové uvažovali o hnízdním parazitismu. V tomto případě je nutno zdůraznit, že hnízdní parazitismus dosud nebyl nikdy zaznamenán u krahujcovitých dravců (z čeledi Accipitridae). Uvažme: aby skutečně šlo o hnízdní parazitismus, musela by samička káněte lesního proniknout do hnízda mořských orlů a snést tam vejce, které by muselo být následně inkubováno. Nesmíme však pominout nezvratný fakt, že ve střední Evropě kladou orli mořští vejce již v únoru a jejich inkubace trvá 34–36 dní. Káňata začínají hnízdit výrazně později. Navíc tendence k hnízdnímu parazitismu nebyla u lesních káňat nikdy zaznamenána, takže tato hypotéza by nás opět zavedla do bezvýchodně slepé uličky. (Podporovali ji zejména polští ornitologové, kteří zaznamenali káňata v hnízdech orlů mořských v údolí řeky Baryczy.)
Vylučovací metodou se tak dostáváme patrně k jedinému správnému vysvětlení naší záhady: jeden z rodičů orlů mořských – samec či samice – vyplení hnízdo káněte lesního a přináší kořist na své hnízdo, aby nakrmil vlastní mláďata. Šťastnou náhodou zůstane mladé káně při transportu nezraněno a mladí orlíci jsou již před příletem jednoho z rodičů do sytosti nakrmeni druhým. Mladé káně v orlím hnízdě začne žadonit o potravu a tím stimuluje krmivý reflex adoptivních orlích rodičů. Pánové Ivan Literák a Jakub Mráz vysvětlují: „Adopce mláďat káňat může být vysvětlena jako chyba rodičů (orlů) v rozpoznání živých přinesených mláďat, neboť pro rodiče nemá žádný pozitivní efekt pečovat o mláďata jiného druhu. Zůstává otázkou, jak se imprinting (vtištění vzoru) tohoto typu projeví na reprodukčních aktivitách adoptovaného káněte.“
Není bez zajímavosti, že hnízdní adopce byla zaznamenána i na jiném kontinentu. V Severní Americe byly opakovaně zaznamenány takové případy u hnízdících orlů bělohlavých (Haliaeetus leucocephalus), kteří přijali mláďata káněte rudochvostého (Buteo jamaicensis).
Aby adopce byla úspěšná, je nezbytné, aby hnízdní lokalita měla optimální potravní nabídku. Jinak by se zcela nepochybně projevil kainismus (starší mládě zabije a spořádá mládě mladší a pochopitelně i slabší).
Jsem nadšen, že i přes svá stará (a občas bolavá) kolena v přírodě objevuji stále něco nového, co mě uvádí v nadšení a pokorný úžas. Přírodě za to náleží mé nehynoucí díky!!!